Zážitkům je třeba obětovat komfort, trend směřuje ke specifickým klientům, říká Jan Miřacký | E15.cz

Zážitkům je třeba obětovat komfort, trend směřuje ke specifickým klientům, říká Jan Miřacký

Nguyen Thuong Ly

Bohatnoucí Češi se vydávájí čím dál častěji do zahraničí. Volí přitom stále exotičtější destinace. Komu dřív stačilo Chorvatsko, jezdí do Thajska. „Trend cestovatelského byznysu směřuje k zájezdům pro specifické skupiny klientů,“ říká spoluzakladatel expediční agentury Zirhamia Jan Miřacký.

Snese expediční agentura Zirhamia nějaké jiné označení? Třeba tradičnější cestovní kancelář?

Ne, tou nejsme, chceme to cestování zkrátka dělat jinak. Nechceme mít rigidní itinerář, kterého se musíme striktně držet, nechceme zamlouvat ubytování dopředu, když to není absolutně nutné. Pro náš byznys model totiž nepotřebujeme ani jedno. Navíc tím, že nic nezamlouváme dopředu, tak ani není možnost, že bychom spadli do nějakého úpadku.

A co tedy člověk dostane, když jede na vaši expedici?

Vybereme si šest až deset lidí a nabídneme nějaký plán cesty. Jsou tam body, které se určitě stihnou, a body, které se mohou uskutečnit, když bude zájem. Průvodce má připravený hrubý plán cesty a všechno se pak zařizuje na místě včetně ubytování a stravování. Ten plán je velmi flexibilní. Chceme, aby měli klienti kontakt s místními, ochutnali speciality a viděli, jak se v té zemi skutečně žije. Aby to nebylo jen povrchní cestování, ale aby tu zemi opravdu prožili.

Černá Hora: chudoba ve stínu přírodního bohatství a mafie

Kam jezdíte?

Expedic jsme udělali za pět let fungování víc než šedesát a zaměřujeme se nejčastěji na exotické destinace. Největší zájem je o Asii a Jižní Ameriku. To jsou místa, kam se lidé bojí jezdit sami, i když to zdaleka není tak náročné. Tito lidé mají většinou nacestováno hodně po Evropě, ale než aby jeli do Thajska sami, tak radši jedou s námi. V Jižní Americe je zase výhoda, že cestujete ve skupině a riziko okradení nebo jiného problému je obecně menší.

Jak ten nápad vznikl?

Pracoval jsem během vysoké školy v bance, kde jsem se skamarádil s kolegou Jurkem Szurmanem. Jeli jsme s dalším kamarádem do Maroka, a když jsme seděli v poušti na Sahaře a dívali se na západ slunce, tak jsem si řekl, že toto by měl každý člověk alespoň jednou za život vidět. Takový zážitek přitom není drahý, kdo chce, tak si to může dovolit. A Jurek pak pojal nápad a říká mi: „Pojďme udělat cestovku a ukažme lidem, že cestovat se dá i levně.“ Začali jsme zjišťovat u kamarádů, jestli by to bylo pro lidi zajímavé, a oni byli většinou pro. Tak jsme to zkusili.

Odkud pochází název Zirhamia?

Právě z Maroka. Když jsme jeli na Saharu, tak jsme si zaplatili třídenní výlet s místními beduíny. Šli s námi tři velbloudi a jeden z nich se jmenoval Zirham. Když jsme hledali jméno pro náš projekt, tak jsme chtěli něco, co odkáže na Maroko, co je unikátní a nemá na Googlu jediný záznam. Ale lidé si to moc nepamatují a komolí to.

Dva světy. Gruzie bojuje s náporem turistů, její kouzlo ale leží mimo hlavní městské třídy

S cestovkami obvykle jezdí rodiny s dětmi, starší páry, prostě ti, co upřednostňují pohodlí. Kdo je váš typický klient?

Máme asi tři skupiny klientů. První skupina jsou mladí lidé, mají nacestováno po Evropě, možná i lehce mimo Evropu, ale aby jeli sami třeba do Bolívie, tak se trochu bojí nebo třeba neumějí španělsky. Druhá skupina klientů jsou lidé vyššího věku, kteří mají kariéru za sebou, jsou skoro v důchodu, ale pořád mají energii a cestovatelského ducha. Oni nemají čas plánovat cestu, neumějí jazyk nebo zkrátka jsou pohodlní a nechtějí se o nic starat. Třetí skupina jsou lidé, kteří hodně nacestovali i sami, jsou ve středním věku, ale kamarádi mají třeba už rodiny a oni nemají s kým jet. My jsme takový most mezi tím, když člověk jede sám nebo s partou kamarádů, a tím, když jede s organizovanou cestovní kanceláří. Zaplňujeme na trhu přesně tu mezeru mezi tím.

Od klientů očekáváte hodně flexibility. Pro koho se váš styl cestování nehodí?

Není to pro lidi, kteří si hodně potrpí na komfort. Říkáme, že člověk musí být schopen obětovat komfort za zážitky. Není to také pro lidi, co chtějí mít všechno jasně nalajnované a vadí jim ta flexibilita v plánu. Není to ani pro ty, kteří rádi cestují sami a nejsou schopní se sžít se skupinou lidí kolem sebe. My se snažíme, aby ty skupiny byly co nejvíce soudržné a nebyla tam silná individua, co mají potřebu to celé sama řídit. To dělají typicky manažeři z velkých firem. To už se nám také stalo, s těmito lidmi je pak třeba jednat jinak.

Vracejí se k vám klienti, nebo už si potom troufnou cestovat na vlastní pěst?

Máme lidi, kteří s námi cestovali šestkrát a každý rok s námi někam jedou. Pak jsou lidé, kteří s námi jeli párkrát, potom se vydají sami na nějakou jednodušší cestu a k nám se pak vracejí na složitější expedice. Hodně lidí se u nás otrká, zjistí, že to není tak strašné.

S francouzským kombíkem na poslední cestu do rumunské divočiny

Jaké byly vaše největší zážitky, co jste na expedicích zažili?

V Ománu se kolegovi podařilo zařídit účast na ománské svatbě. Snažíme se naše klienty dostat do takových situací, které se jim s běžnou cestovkou nepoštěstí. V Gruzii je třeba velmi běžné přespávat v horách u místních doma. Můj největší zážitek je ale z Aljašky, kde jsme byli přede dvěma lety v divočině v národním parku Denali. Večer při soumraku se na nás přišla podívat skupina medvědů grizzly.

K cestování patří i nepříjemnosti a problémy, co kromě medvědů jste museli řešit?

Třeba že nebylo skupinu kde ubytovat. Byli jsme v Číně během čínského nového roku a všechny hotely i hostely byly beznadějně vyprodané. Takže klienti nakonec spali v internetové kavárně. Ale to byl extrém, většinou není problém sehnat ubytování, občas to i telefonicky zamlouváme dopředu, když hrozí komplikace. Na cestě ale také musíte pracovat s lidskými egy. U nás si lidi do expedice proto vybíráme a musejí projít testem z principů našeho cestování.

Testem?

Stává se, že si lidé nepřečtou, že cestujeme dost odlišným stylem oproti klasickým cestovním kancelářím. Zažili jsme, že přijela paní na trekovací expedici do Japonska s kufrem na kolečkách. Testem se tak snažíme motivovat lidi, aby si zjistili, do čeho jdou. Není nic horšího, než když máte na cestě klienty, kteří mají úplně jiná očekávání. Lidí se tak v testu ptáme, jestli jsme nebo nejsme cestovní kancelář, jestli děláme poznávací zájezdy nebo expedice či zda řešíme ubytování dopředu. Cílem je vybrat skupinu lidí, v níž nebude nikdo, kdo by zkazil ostatním dovolenou.

Turisty stále nejvíce láká Pražský hrad, zájem roste také o atrakce v regionech

Jak bylo těžké na začátku prosadit tento formát cestování?

Byli jsme úplně první na českém trhu, kdo to začal dělat. Pak nás začaly další firmy kopírovat, což nás na jednu stranu těšilo a na druhou stranu je to konkurence. Ve výsledku to dopadlo tak, že ty další projekty si našly své cílové klienty a dělají něco trochu jiného. Na začátku to každopádně bylo těžké, reklamu jsme sdíleli na sociálních sítích a fórech. První cesta nicméně proběhla po třech měsících od založení firmy a vedla ke kořenům Zirhamie do Maroka.

Měli jste investora?

Všechno jsme si financovali z vlastních kapes. Musím říct, že byznys našeho charakteru je primárně spíše o znalostech a čase, například web jsem dělal celý sám. Nějaké peníze samozřejmě spolkl marketing, ale náklady byly de facto minimální a investora jsme nepotřebovali. Samozřejmě náš čas měl v tu chvíli skoro nulovou cenu.

Jako poplatek od klientů vybíráte kolem patnácti tisíc, všechno ostatní si hradí sami, jaký máte obvykle z jedné expedice zisk?

Záleží vždy na počtu lidí, zisk se pohybuje mezi 40 až 110 tisíci za expedici. Za rok tak vyděláme něco pod milion. Samozřejmě jsou i výpravy, které se naplní méně. Loni jsem byl na vysněné cestě do Patagonie, kterou jsem si prakticky dotoval sám.

TOP 10: Prohlédněte si největší nákladová letiště světa

Kolik zaměstnáváte lidí?

Nezaměstnáváme nikoho, průvodci u nás pracují na živnost. Věříme v to, že když to člověk dělá pod svým vlastním jménem, tak to dělá líp, než když se skrývá za nějakou značkou. Průvodců máme necelých dvacet.

Když si vybíráte klienty, na průvodce musíte asi mít o to vyšší nároky.

Špatný průvodce vám zkazí jméno a klienti už s vámi nikdy nepojedou. Zjišťujeme proto, jak cestovali, kde byli, jak dlouho a jestli mají zkušenosti s průvodcováním. Chceme vědět, jestli mají nějaký cestovatelský blog nebo hodně followerů na instagramu, a jaké destinace by chtěli dělat. Hledáme zároveň lidi, se kterými půjdeme rádi na pivo. A hlavně, aby je nic nerozházelo a uměli si poradit i v krizových situacích.

Jakou nesete odpovědnost za své cestovatele?

Žádnou. Lidé s námi jezdí na vlastní riziko. Podepisují prohlášení účastníka, kde s tím souhlasí. Kdyby se něco stalo, tak je to teoreticky na nich. Ještě jsme ale nemuseli nic takového řešit.

Setkali jste se už s reklamací?

Reklamace jsme měli, některé byly odůvodněné, například když jeden náš průvodce klienty někam přivezl a pak se jim nevěnoval. Dopadlo to tak, že jsme klientům vrátili peníze a s průvodcem jsme ukončili spolupráci. Takhle jsme vyhodili zatím dva, bylo to vždy kvůli špatnému chování k lidem.

Po stezce faráře Toufara do samého středu republiky

V posledních dvou letech zaznamenaly tradiční cestovní kanceláře rekordní nárůst klientů. Češi stále více preferují leteckou dopravu a all inclusive služby.

České ekonomice se velmi daří, lidé mají hodně peněz, máme nízkou nezaměstnanost. Lidé si mohou dovolit něco, co třeba před deseti lety nepřicházelo v úvahu. Lidé si díky cestování pak řadí sami sebe do vyšší sociální skupiny. Cestovat je v současné době zkrátka in.

Proč Češi ale stále preferují cestovní kanceláře místo cestování na vlastní pěst?

Je to pohodlnost, jazyková bariéra, ale i nechuť něco organizovat. Chtějí prostě někam odjet a relaxovat. Pokud necestujete pravidelně, tak organizování je takový trest a nepříjemnost navíc. U cestování s agenturami, i tou naší, to všechno odpadá.

Jaké jsou trendy ve vaší branži? Instagram-friendly cestování třeba?

O tom jsem ještě neslyšel, ale když se bavíme o Instagramu, tak populární místa jsou v současné době plná lidí, kteří si fotí selfie. Z mého pohledu to kazí ta hezká místa. Sám jsem fotograf, ale co je moc, to je moc. Mrzí mě ten trend, že za dvacet třicet let nebudou na naší planetě žádná neobjevená místa. Všechno bude vyfotografované, všude budou jezdit lidé. Budou také hledat větší a větší extrémy. Komu dřív stačilo Chorvatsko, tak ten teď jezdí do Thajska. Lidé také často cestují neohleduplně k místním kulturám.

OBRAZEM: Lichtenštejnsko. Země, kde je všude blízko

Sám nabízíte na expedicích i fotolekce.

Zaměřuji se na krajiny a obecně cestovatelskou fotografii. Beru lidi různých zkušeností a snažím se, aby se naučili základy fotografování. Jezdím takhle na fotoexpedice na Island. Podle mě jde, co se týče krajiny, o nejkrásnější zemi Evropy.

Není Island ale zrovna místo, které je zavalené turisty?

Už ano. A mrzí mě to.

Jaká je budoucnost v cestovatelském byznysu? Vidíte někde díru na trhu?

Myslím si, že to budou ty nejmenší skulinky, na které se nikdo dnes ještě nezaměřuje. Třeba to bude cestování vyloženě za fotografováním kolibříků. Lidé hodně cestují a i tyto hodně specifické byznysy si najdou své klienty. Dnes rozjíždět něco, jako je Adventura a dělat cestování všude, už podle mě nemá budoucnost. Už to musí být zaměřené alespoň na nějakou skupinu klientů a díky moderním technologiím je už poměrně jednoduché najít si své cílové zákazníky.

Jan Miřacký (28)
Vystudoval Informační systémy a technologie na Vysoké škole ekonomické. Před pěti lety spoluzaložil expediční agenturu Zirhamia, která se zaměřuje na cesty do exotických zemí. Agentura již uspořádala desítky expedic a spolupracuje s dvaceti průvodci. Kromě toho se živí jako fotograf a organizuje fotografické výlety pro turisty v Praze, ale i jinde po světě. Je ženatý a má jedno dítě.
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!