Než se Rusko dostane do problémů, mohou uplynout i roky, domnívá se ruský ekonom
Koncem týdne oznámily západní země, že jednotlivé ruské banky budou odpojeny od systému SWIFT a aktiva ruské centrální banky v těchto zemích budou zmrazena. „Hlavní rána ze strany sankcí je spíše psychologického rázu – otřásají důvěrou v moc centrální banky jako ochránkyně měnového kurzu,“ říká ekonom a bývalý poradce ministra pro hospodářský rozvoj Ruské federace Jevgenyij Nadoršin v rozhovoru pro zpravodajský portál Meduza.
Bílý dům odhaduje, že pod sankce bude spadat 630 miliard dolarů ve zlatých a devizových rezervách ruské centrální banky. „Tato částka není jen v dolarech. Jedná se o různé rezervy, které jsou pro usnadnění výpočtů redukovány na jednu měrnou jednotku. Ve skutečnosti jsou tam jüany, libry a eura,“ říká ekonom.
Struktura rezerv, o níž jsou dostupné informace z půlky loňského roku, je podle něj zhruba následující: 16 procent tvoří dolary, 32 procent eura, 6,5 procenta libry a 13 procent jüany. „Plus obrovské množství zlata, zhruba 130 miliard, které je uloženo ve fyzické podobě v Rusku,“ doplňuje.
I přes velké zásoby zlata, které tvoří pětinu rezerv centrální banky, nemůže Rusko zlato plně využít. „Se zlatem je jedna potíž – nemůžete ho prodat na burze, abyste stabilizovali kurz, nikdo ho v takových objemech nepotřebuje. To znamená, že je spíše balastem než aktivem,“ shrnuje ekonom. Navíc v případě, že by se Rusko rozhodlo prodávat zlato ve větších objemech, došlo by ke snížení jeho cen na trhu. „Nemůžete ho ani odvézt do Evropy – mohou na něj spadat sankce. Naopak na zlato, které je již v zahraničí, se může vztahovat zákaz vývozu,“ konstatuje.
Kde jsou peníze?
Ruské devizové rezervy tvořené dluhopisy s různou splatností se na rozdíl od zlata nacházejí podle ekonoma mimo Rusko, USA nebo Evropu. „I Barack Obama v letech 2014 a 2015, kdy se začaly uvalovat sankce kvůli anexi Krymu, hovořil o možné blokaci aktiv centrální banky. A pokud vím, centrální banka v té době stáhla všechna aktiva z jurisdikce USA. Žádné z aktiv centrální banky se nenachází přímo v amerických bankách a depozitářích. Pokud vím, tak byly přeneseny do Evropy, ale možná podstatná část už není ani v Evropě, ale třeba v Číně nebo někde jinde v Asii,“ líčí Nadoršin.
Přestože formálně více než polovina rezerv podléhá sankcím a je imobilizována, nemusí to podle něj mít přímý vliv na většinu rezerv. „Je možné, že například asijská banka nebo jiné banky, kde se tyto rezervy nacházejí, s nimi budou moci jménem centrální banky provádět veškeré operace – prodej i nákup,“ upřesňuje.
Podle ekonoma je zřejmé, že na rozdíl od krize v roce 2014 nebo událostí v roce 2018 si centrální banka byla vědoma toho, že napětí bude narůstat. „Už od podzimu se centrální banka projevuje spíše agresivním chováním a zvyšuje sazbu, čímž překvapila celý trh. A jelikož se snažila vyrovnat napětí z geopolitických tlaků na domácím trhu, mohla se snažit zabránit i případným negativním dopadům sankcí na její rezervy. To by byl logický krok vzhledem k tomu, že během předešlých krizí to dělala,“ podotýká.
Kvůli nedostatku dolarů může mít centrální banka potíže s prováděním pravidelných intervencí. A žádná jiná měna nemá pro ruský finanční trh a jeho stabilitu takový význam jako dolar. „Nemusí mít zkrátka čas převést rezervy na dolary ve správném objemu a včas. Nemusí stihnout včas prodat zlato a získat včas dolary na provedení intervencí. Nemusí mít připravenou dostatečnou infrastrukturu, aby mohla vyměňovat miliardy dolarů nebo je dostávat výměnou za nějaká jiná aktiva ve svých rezervách, aby zvládla provádět intervence. Existují dokonce obavy, že žádnou takovou infrastrukturu nemá připravenou,“ vysvětluje ekonom.
Podle Nadoršina ovšem stále existují způsoby, jak se může Rusko tvrdým dopadům sankcí na rubl vyhnout. „Centrální banka má takzvané korespondenční účty v cizí měně, které může otevřít jiným bankám a které již otevřela během krize v letech 2008 a 2009. V tomto případě dá centrální banka jiným bankám možnost mít aktiva v dolarech. Centrální banka zabezpečí tuto virtuální měnu svými rezervami s tím, že skutečnými penězi zaplatí někdy později,“ navrhuje ekonom.
I tato cesta má ovšem podle ekonoma svá rizika. „Prvním rizikovým faktorem jsou dolary, které směřují do zahraničí, tedy určené pro převody nerezidentům. Odtok dolarů mimo Rusko bude znamenat, že centrální banka bude potřebovat skutečné dolary. Druhým rizikem je hotovost. Pokud si někdo dorazí pro hotovost na pokladně, musíte ji odněkud získat. Můžete ji získat pouze v zahraničí a za to nabídnout skutečné bezhotovostní dolary,“ dodává.
Hlavní rána je psychologická
Hlavní rána ze strany sankcí je spíše psychologického rázu, domnívá se ekonom. „Otřásají důvěrou v moc centrální banky jako ochránkyně měnového kurzu. Neměly by okamžitě vést k neschopnosti centrální banky stabilizovat devizový trh, ale k jeho oslabení ano,“ zdůrazňuje.
Za významné riziko považuje ruský odborník vyčerpání dolarových rezerv v důsledku převodů dolarů nerezidentům nebo v důsledku výběrů hotovosti. K tomu ovšem nedojde v nejbližší době. „Vzhledem k rozsahu zásob, i kdyby byly poloviční oproti odhadu, stále nehovoříme o měsíci či dvou, spíše o letech. Pokud se Rusku nezastaví export surovin, k přílivu cizí měny bude i nadále docházet,“ domnívá se.
Dosavadní sankce mířily spíše na dovoz do Ruska, tedy na možnost utrácet dolary. Jiná situace by nastala, kdyby došlo k poklesu cen ropy. „Pak to bude opravdu velký problém, se kterým si Rusko možná nebude vědět rady. Ale věřím, že mezi současným okamžikem a okamžikem, kdy si nebude vědět rady, je alespoň šest měsíců,“ odhaduje.
Nejhorší scénář pro Rusko by podle ekonoma nastal, kdyby došlo k zastavení exportu ruských surovin. „Nyní naopak panují obavy, že Rusko zastaví dodávky ropy a plynu. Ale pokud vznikne dojem, že Evropané vydrží bez ruské ropy a plynu rok nebo dva, a to za relativně pohodlného způsobu života, bude to katastrofa. Ale k tomu může vést i prudké snížení cen energie,“ uzavírá.
Odpojení SWIFT jako technický detail
Jednou z dalších ekonomických sankcí, na kterých se západní státy v nedávné době shodly, je odpojení ruských bank od systému SWIFT. Na pozadí ostatních sankcí ztrácí odpojení od SWIFT svůj původní význam a působí spíše jako technický detail, domnívá se ekonom.
„Co je vlastně SWIFT? Například mi zavoláte na telefon. Je vám jedno, jakého mám operátora, mně je jedno, jakého máte operátora vy. Prostě existuje nějaké univerzální číslo, které vytočíte, pak jde hovor na nějakou věž a přesměruje vašeho operátora na mého a pak mi přijde hovor. SWIFT je informace, která vám umožňuje poslat signál od vás ke mně, abychom si mohli promluvit. Nejedná se o samotnou infrastrukturu, nejedná se o věže ani o servery, ale o informace o trase,“ vysvětluje.
Pokud by byly od SWIFT odpojené všechny ruské banky, situace by byla zcela odlišná. „Podívejte, v Nikaragui nikoho neznám, ale peníze tam mohu poslat kdykoli. Bez SWIFT to není možné. Ale když pracuji s nějakou protistranou pravidelně, vyměnit SWIFT za něco jiného není žádný problém,“ konstatuje.
Úplné odpojení SWIFT dopadne podle něj hlavně na ty, kteří provádějí platby nepravidelně, například platí za energie za nějaké nemovitosti mimo Rusko. „Utrpí také malé a střední podniky, které dovážejí a vyvážejí zboží,“ dodává.
