Čína se ve snaze upevnit své globální postavení snaží ovládnout zdroje surovin, jejich zpracování, trhy i logistické řetězce. Jelikož se devadesát procent globálního obchodu odehrává na moři, není divu, že Peking poslední dekády upřel značné úsilí tímto směrem. Čínské společnosti vlastní, spoluvlastní nebo provozují téměř stovku zahraničních přístavů po celém světě. Roste přitom podezření, že asijská země těchto nákupů používá také ke špionáži a vojenským účelům.
Asijská velmoc má velké přepravní kapacity včetně obřích kontejnerových lodí a tankerů, produkuje více než devadesát procent přepravních kontejnerů a osmdesát procent přístavních jeřábů. A především se jí podařilo proniknout už do 96 zahraničních přístavů.
Naposledy Peking získal přístup do významného Hamburku a na strategicky umístěné Šalamounovy ostrovy. V době, kdy se na Západě stále více hovoří o Číně jakožto o bezpečnostní hrozbě, vzbudily akvizice rozruch v Evropě i mezi tichomořskými sousedy Šalamounových ostrovů.
Vláda v Berlíně loni na podzim nakonec rozhodla, že čínská skupina Cosco může převzít 24,9procentní podíl v hamburském terminálu namísto původně plánovaných 35 procent. Několik ministrů chtělo čínskou účast úplně zakázat, proti byla i německá rozvědka, záměr však protlačil kancléř Olaf Scholz.
Komerční přístavy slouží i vojenským lodím
Na Šalamounových ostrovech šel letos na jaře nákup hladce, Peking přístav získal příslibem modernizace místní infrastruktury v hodnotě 170 milionů dolarů. Ostražitá je ovšem Austrálie i nedaleká Samoa. „Je to komerční přístav, i když se obávám, že by se mohl přeměnit v něco jiného,“ naznačila samojská premiérka Fiame Naomi Mata’afová.
Není to poprvé, co Čína čelí podezření, že spojuje obchodní zájmy s vojenskými a snaží se z komerčních přístavů postupně vytvářet i zázemí pro námořnictvo. Washington se domnívá, že Peking chce zbudovat základnu v Rovníkové Guineji, tedy na pobřeží Atlantského oceánu.
Čínské ambice jsou ale patrně mnohem velkorysejší. Západní zpravodajci i experti zemi podezírají z toho, že zvažuje i základny v Kambodži, Spojených arabských emirátech, Pákistánu, Bangladéši či v Barmě. V současnosti má v zahraničí pouze jedinou: v Džibutsku. Ovšem lodě čínského námořnictva už hostila zhruba třetina přístavů, ve kterých Peking investuje. A čínská legislativa nařizuje, aby byla určitá civilní infrastruktura dobře udržována a v případě konfliktu ji mohla využít armáda.
Peking je navíc podezírán z toho, že přístavy systematicky využívá ke špionáži. „Je známo, že čínské námořní aktivity v zahraničí fungují jako základny pro shromažďování zpravodajských informací a sledování v masivním měřítku,“ napsali pro Foreign Policy David Rader a Elaine Dezenskiová z amerického think-tanku Nadace na obranu demokracie.
Washington se bojí, že Čína produkuje špionážní jeřáby
Mnoho přístavů po celém světě podle nich používá čínský logistický softwarový systém Logilink ke sledování široké škály informací, například o stavu plavidel a nákladu, celní, fakturační, platební a geolokační údaje či seznamy cestujících. Čínské přístavy provozují 5G telekomunikační věže a asijská velmoc poskytuje operační systémy pro počítače přístavních zařízení.
Američtí představitelé dokonce prověřují, zda jako špionážní nástroje neslouží velké jeřáby čínského původu, které obsahují poměrně sofistikované senzory pro monitoring kontejnerů. „Jeřáby mohou být nový Huawei,“ řekl The Wall Street Journal někdejší šéf americké kontrarozvědky Bill Evanina s odkazem na čínskou technologickou společnost podezřelou ze špionáže. Peking podobná nařčení označuje za paranoidní pokusy mařit obchod a čínsko-americkou spolupráci.
Čínské zákony každopádně vyžadují, aby společnosti působící v zámoří napomáhaly ve zpravodajské činnosti a předávaly data čínské vládě. Peking tak může pomocí různých aktivit rozkrývat zranitelnosti západních dodavatelských řetězců i sledovat přepravu vojenského materiálu. Pokud by se Západ dostal s asijskou velmocí do konfliktu, například v případě její invaze na Tchaj-wan, měla by pro něj čínská nadvláda nad námořní dopravou zřejmě vážné důsledky.
Problematická je však i v době míru. Kupříkladu izraelská Haifa často hostí plavidla amerického námořnictva a Pentagon před časem znepokojila čínská investice do nového komerčního terminálu pouhý kilometr od doků, které využívají jeho lodě. Pohrozil, že už tam kotvit nebudou. Izrael přesto odmítl návrh tehdejší Trumpovy administrativy umožnit americké pobřežní stráži inspekci přístavu kvůli možným čínským špionážním zařízením.
Pireus je důležitým čínským zázemím v Evropě
I kdyby byl západní strach z čínských vojenských ambicí a špionáže přehnaný, pořád zbývá obava z přílišné závislosti na Pekingu v samotné dopravě. V Evropě se to týká především zmíněné skupiny Cosco. Kromě podílu v Hamburku už vlastní menší podíly ve firmách, které provozují terminály přístavů Antverpy, Rotterdam, významnější účast má v Janově, Bilbau, Valencii a v Bruggách. A především zcela ovládá kontejnerové terminály v řeckém přístavu Pireus. 
Peking byl v době vrcholící řecké hospodářské krize jediný, kdo měl zájem v Pireu investovat. Společnost Cosco ho zmodernizovala a učinila z něj jedno z nejdůležitějších překladišť ve Středozemním moři. Některé jiné přístavy v jihovýchodním Středomoří už v důsledku působení firmy ztratily na významu i ziscích.
Vzestup čínských aktérů, jako jsou Cosco a také společnost CMG, celkově oslabuje dosavadní dominanci evropských firem Maersk, MSC, CMA CGM a Hapag-Lloyd. „Dlouhodobou strategií Číňanů by samozřejmě mohlo být převzetí kontroly nad celým dodavatelským řetězcem v Evropě,“ citovala už dříve stanice NDR Rolfa Langhammera z Kielského ústavu pro světovou ekonomiku.
Evropě se však nevyhýbá ani vojenská hrozba plynoucí z čínských aktivit. Pireus podle magazínu Foreign Affairs patří mezi přístavy, které poskytují významné zázemí lodím čínského námořnictva. Na takových místech mohou nejen tankovat, ale také podstupovat speciální údržbu i opravy.
„Stávající přístavní zařízení se liší v míře, do jaké splňují vojenské standardy. Ale ta, která jsou pod nejvyšší úrovní čínské kontroly, jsou často nejvhodnější pro vojenské použití,“ podotýká magazín s tím, že v Pireu měl Peking možnost uskutečnit rozsáhlé úpravy.
