Pandemii navzdory. Kola kamionů, motorek, bugin i veteránů znovu rozvíří nejen zrnka pouštního písku, ale i velký byznys. Nejambicióznější týmy utratí za závod v Saúdské Arábii v přepočtu miliardy korun. Ne kvůli peněžité výhře, ale globálnímu renomé. Neméně tvrdý boj jako závodníci na trati svedou v honu o prestiž a sledovanost sponzoři a televize - včetně ČT. I to bude Dakar 2022. Vypukne brzy - s prvním dnem příštího roku.
Televizní signál pokrývá přes 140 zemí na prakticky všech kontinentech, uvádějí organizátoři. Jen na ČT sledovalo letošní Dakar průměrně přes sedm set tisíc diváků starších patnácti let, vyplynulo z průzkumu Nielsen Admosphere. Celosvětovým distributorem práv je francouzská organizace A. S. O., která vedle Dakaru pořádá i cyklistickou Tour de France.
„Současná cena vysílacích práv je srovnatelná například s cenami za jeden rok seriálu atletické Diamond League. Během pětatřiceti let se ceny dostaly na naprosto odlišnou úroveň. První úspěchy Moskala nebo Lopraise jsme od organizátorů přebírali za symbolické poplatky, obrovský nárůst přišel zejména po opuštění afrického kontinentu,“ bilancuje výkonný ředitel ČT sport Jiří Ponikelský. Kvůli pandemickým omezením ČT letos na Dakaru štáb po letech neměla. V lednu s ním však znovu počítá.
Vzhledem k masivnímu mediálnímu zájmu považuje závod za klíčový kopřivnická Tatra. „Jen prostřednictvím televize zasáhne závod miliardu diváků po celém světě. Účast na Dakaru se promítá do našeho marketingu na všech úrovních. Zmiňujeme ji v prezentacích pro zákazníky, v katalozích či na sociálních sítích. A hledáme cesty, jak Dakar ještě lépe využít,“ říká mluvčí Tatry Andrej Čírtek s tím, že kvůli potížím s podvozky zatím žádné auto ze závodů nevypadlo.
Na rozdíl od období před rokem 1989 Tatra nemá vlastní tovární tým, který by závodil ve světových vytrvalostních závodech. Jen výjimečně mají automobilky tovární týmy, u těžkých podvozků je to zejména tovární tým značky KAMAZ, připomíná Čírtek: „Obvykle závodí soukromé týmy, které uzavírají partnerství s automobilkami. Nejinak je tomu i v případě Tatry, která má od roku 2014 oficiální partnerství s týmem Buggyra Racing.“
Spolupráce Tatry s Buggyrou, jezdcem Tomášem Tomečkem či týmem Fesh Fesh spočívá například v přímém finančním sponzoringu, dodávkami náhradních dílů nebo ve spolupráci na vývoji. Vozy - závodní speciály - nejsou majetkem Tatry, ale závodních týmů. „Pokud se sečte hodnota veškeré podpory, kterou Tatra poskytuje všem třem týmům v souvislosti s Dakarem 2022, jedná se o přibližně dvě desítky milionů korun,“ uzavírá Čírtek.
Na Arabský poloostrov se znovu vydá i úspěšný český jezdec Ondřej Klymčiw, jenž usedne za volant Škody 130 LR. Manažera nemá. Vůz, techniku i tým si obstarává sám po práci. Denně naspí dvě až tři hodiny. Výplatu si neuděluje. Vysoké náklady = tučná výhra? Tahla rovnice na Dakaru neplatí. Třeba ve speciální kategorii Klasik, ve které pojede Klymčiw, nebude odměna pro nejrychlejší žádná. V některých jiných kategoriích se pohybuje jen v řádu nižších desítek tisíc eur.
„To stačí tak na jednu after párty v Buenos Aires,“ glosuje Klymčiw. „Sponzoři pak ale mohou celý rok připomínat v reklamách či na billboardech, že vyhráli Dakar. Tým i jezdce zato náležitě odmění,“ naznačuje 36letý Čech. V roce 2017 dostal jako první Středoevropan nabídku do tovární stáje KTM, která v té době vyhrála Dakar 18krát za sebou. Klymčiw si měl zajistit 1,2 milionu eur. Uspěl. Přesto nejel. Tým upřednostnil Andrewa Shorta z Kalifornie. Na tamním trhu totiž prodá sponzor týmu - energy drink Rockstar - mnohem více nápojů než ve střední Evropě. „Víme, že jsi lepší jezdec, ale sorry,“ vzpomíná Klymčiw.
Se sedmimilionovým rozpočtem se řadí k nejúspornějším účastníkům rallye. Polovinu si financuje sám, polovinu dostane od partnerů - dnes již „rodinných přátel“. „Z Dakaru se stal velký byznys. Nemusíte se kvalifikovat, stačí přiletět, na klíč si pronajmout za až dva miliony eur rychlé auto na dva týdny a jet. Devadesát procent závodníků si účast platí sami. Jsou to úspěšní byznysmeni. Baví se,“ popisuje šofér, který už v závodě obsadil druhé místo mezi nováčky nebo první mezi závodníky, kteří neměli tovární tým v zádech.
Do náročných pouštních podmínek potřebuje špičkové vybavení. Pro představu: stan za padesát tisíc korun, bedna s nářadím za šedesát tisíc, poplatek za účast jednoho mechanika za devět tisíc eur plus výplaty, letenky a další náklady. Samotná Škoda 130 za asi tři sta tisíc korun představuje jen zlomek z celkových nákladů.
„Za jednoho člověka počítám patnáct tisíc eur. Budu mít dvě novinářská auta, která musí na trať, takže to musí být skoro závoďáky. V každým autě fotografové a kameramani. Bude nás šestnáct, je to hroznej ranec.“ Zatímco Klymčiw shání miliony, rozpočty nejambicióznějších soupeřů sahají k miliardám. „Potkávají se dva světy. Nestane se ale, že by vámi někdo opovrhoval,“ uzavírá jezdec.
Podívejte se, jaké vozy se na Dakaru objeví:
