Na Slovensku je v plném proudu ostrá fáze kampaně před předčasnými parlamentními volbami, které se uskuteční 30. září. Průzkumům už několik měsíců vévodí Směr-SD s někdejším trojnásobným premiérem Robertem Ficem a dotáhnout se ho snaží Progresivní Slovensko (PS) s místopředsedou europarlamentu Michalem Šimečkou. Důležitější než vítězství ale bude nakonec schopnost dát dohromady parlamentní většinu. Do Národní rady se může dostat zhruba desítka stran, z nichž se poměrně dost pohybuje kolem hranice volitelnosti. Čtvrtina voličů navíc ještě není rozhodnutá.
Odborníci podotýkají, že výsledek bude záviset na celé řadě proměnných. V tuto chvíli je proto mimořádně těžké předvídat, zda Fica skutečně čeká politické zmrtvýchvstání, či nakonec převládne strach z jeho návratu.
„Co se týká možností sestavit vládu, je to asi nejzamotanější předvolební situace. Nejdůležitějším faktorem jsou strany na hranici volitelnosti,“ tvrdí politolog Tomáš Koziak, který by si tentokrát na vítěze nevsadil. Za daných okolností je podle něj možný i povolební pat a pokračování úřednické vlády.
Slováci nyní napjatě čekají na čerstvé průzkumy, které ukážou, zda Progresivní Slovensko pokračuje v růstu a má šanci Směr porazit. „Naděje, že Fico nemusí sestavovat vládu, tu je. Mám pocit, že je každým dnem větší,“ snažil se tento týden na mítinku navnadit voliče Šimečka, jenž své straně šéfuje teprve rok a pár měsíců.
Pellegrini je málo autentický, voliči nestojí o Fica light
Ještě počátkem léta se přitom zdálo, že souboj o premiérské křeslo bude poněkud bratrovražedný a svedou ho mezi sebou Fico a další bývalý ministerský předseda Peter Pellegrini. Ten v roce 2020 založil po odchodu ze Směru stranu Hlas a partaj dokonce dlouhou dobu průzkumům vévodila.
Hlas se ale nedokázal na politické scéně jasně vyprofilovat a zůstal pro Slováky nečitelný. Mnozí ho zřejmě považují za jakousi odlehčenou verzi Směru, které však chybí autenticita. „Pokud slovenskou politickou scénu rozdělíme na směrácko-extremistickou na jedné straně a na prodemokratická uskupení na druhé, tak se nedokázal zařadit ani na jednu, ani na druhou stranu,“ vysvětluje selhání projektu Koziak.
Zmatky po rozpadu vlády, kterou po volbách v roce 2020 původně vedl lídr OLaNO Igor Matovič a posléze Eduard Heger, tak nakonec vykrystalizovaly v jasný souboj dvou protipólů. Na jedné straně stojí osmapadesátiletý politicky velezkušený Fico, jenž se v roce 2018 po vraždě novináře Jána Kuciaka jevil jako politicky odepsaný. Když si před časem předsevzal, že v těchto volbách zvítězí, zdálo se to být utopií.
Do role favorita klání ho vyneslo vícero faktorů, míní politolog Jozef Lenč. „V první řadě je to jeho politická zručnost. Ví, jak se dělá politika, co na lidi funguje. Nemá zábrany použít takřka cokoli, co přinese růst jeho preferencí,“ vypočítává. I za těmi nejbouřlivějšími prohlášeními zřejmě stojí chladný kalkul. Říká se, že neudělá nic, co nemá prověřené nějakým mikroprůzkumem veřejného mínění, tvrdí Koziak.
Vystudovaný právník v současnosti sází na sociální politiku a sliby o pozvednutí životní úrovně obyvatel v kombinaci s voláním po silném Slovensku a ochranou „tradičních hodnot“. Neostýchá se hlásat proruské postoje a kritizovat dodávky zbraní na Ukrajinu. Oprášil dokonce i uprchlíky, tedy motiv, který zabral v kampani v roce 2016, kdy strana hladce zvítězila. „Za Směr hovoříme k nelegální migraci úplně jasně: ani noha! To je naše řešení,“ napsal Fico na Facebook.
Téma migrace sice není zdaleka tak silné, jako před sedmi lety, v sousední zemi ale v uplynulých měsících počet běženců narostl a Fico dokáže Slováky burcovat. „Ať už říká lži, nebo občas věci, co jsou pravdivé, říká to s přesvědčením, kterému posluchač uvěří. Uvěří, že mu záleží na lidech i to, že Slovensko chtějí ovládnout satanistické síly George Sorose,“ podotýká Lenč.
Šimečka neměl možnost Slováky zklamat
Šimečka je ve složitější situaci. Postrádá Ficovy zkušenosti, vystudoval v zahraničí, působí v evropské politice, část Slováků ho tak donedávna neznala, a někteří možná ani nyní. „Navzdory tomu, že neměl lidi jak zklamat, důvěra k jeho osobě je velmi nízká,“ podotýká Lenč.
Lidé podle něj spíše než na Šimečku osobně sázejí na jeho stranu. Vidí v ní největší šanci na porážku Fica, o což jde části voličů především. Jasnou výhodou dosud mimoparlamentního Progresivního Slovenska je, že nemělo možnost Slováky zklamat působením v Matovičově vládě.
„I když pro mnoho voličů nemusí být ideální volbou kvůli příliš liberálním plánům, tak mu stejně hlas hodí, protože jednak je to jistá volba, jednak je nezkompromitované,“ míní Koziak. To však neznamená, že pro všechny voliče je tato strana pouze menším zlem. Program čítající zvýšení práv sexuálních menšin, dekriminalizaci marihuany, důraz na ekologii a jasné proevropské směřování je přitažlivý zejména pro mladé Slováky. Ve věkové skupině do třiceti let by si PS vybrala pětina voličů.
Koziak navíc podotýká, že představitelé hnutí vystupují v televizních debatách velmi sebevědomě a jsou dobře připravení. Šimečka podle něj dokáže kvalitně oponovat Ficovi, což zdaleka není na slovenské politické scéně pravidlem. Stejně tak jako schopnost prosadit se na mezinárodní scéně a hovořit o odborných tématech anglicky.
Progresivní Slovensko však nakonec může být příliš liberální i pro možné koaliční partnery. Šimečka je tak i v tomto směru v nevýhodě oproti Ficovi. Expremiér by nemusel při vyjednáváních dělat velké kompromisy, protože jeho potenciální spojenci nemají výrazné problémy s programem Směru, zdůraznil Lenč s tím, že to platí jak pro Hlas, tak pro Slovenskou národní stranu (SNS), nacionalistické hnutí Republika i pro hnutí Jsme rodina Borise Kollára.
Naproti tomu Progresivní Slovensko je poměrně ve shodě pouze se Svobodou a Solidaritou (Saska) Richarda Sulíka. Případné vyjednávání s každým dalším subjektem bude zřejmě znamenat nutnost složitého hledání kompromisů.
Rizikem pro oba rivaly je kanibalizace možných spojenců
Oba rivalové navíc v závěru kampaně stojí před úkolem, jak co nejvíce posílit, a zároveň tím neposlat mimo parlamentní vody své možné spojence. Pokud část voličů přejde od Sasky k PS, může Šimečka dosáhnout Pyrrhova vítězství. Nejpřirozenější Ficovi partneři, Republika a SNS, se rovněž pohybují kolem pěti až sedmi procent. V poslední době zveřejněné skandály spojené s Kollárem mohou vést k tomu, že před branami Národní rady skončí i Jsme rodina.
V opačném případě Kollár může být jedním z důležitých hráčů, kteří rozhodnou o tom, komu se nakonec podaří získat 76 poslaneckých hlasů. Další klíčovou postavou by mohl být Pellegrini. Koziak se domnívá, že se mu do vlády s Ficem příliš chtít nebude, dotlačí ho k tomu však okolnosti a členská základna. „Pro Pellegriniho to bude sebevražedná mise, ale zřejmě Ficovu volání neodolá,“ konstatoval.
Lenč zmínil také možnou destruktivní roli Matoviče, který útočí nejen na Směr, ale i na Progresivní Slovensko, a torpéduje tak jeho posilování. Obrovským problémem je pro řadu politiků i samotný lídr Obyčejných lidí a nezávislých osobností, což může zkomplikovat povolební vyjednávání. „My jsme OlaNO ze spolupráce nevyloučili. Jediné omezení je moje osobní. Já už s Igorem Matovičem ve vládě sedět nebudu,“ prohlásil Sulík. Ovšem ani Matovič nemá účast v parlamentu jistou.
Vítězství Směru může vést k orbanizaci Slovenska
Veškeré prognózy komplikuje fakt, že si ještě zhruba čtvrtina voličů není jistá, komu odevzdat hlas. Nejméně váhajících voličů mají přitom Směr-SD a Republika, nejvíce naopak Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) a Jsme rodina.
„Vidíme ještě poměrně velký prostor pro přesuny voličů a pohyb voličských preferencí,“ konstatoval podle agentury TASR Miloslav Bahna ze Sociologického ústavu Slovenské akademie věd. Není tak vyloučené, že se Slovensko dočká i nějakého volebního překvapení.
Ze zahraničního pohledu je nejpalčivější obavou posledních měsíců, že by Ficův návrat znamenal odklon od dosavadní prozápadní orientace Slovenska. Ostatně straší tím i jeho odpůrci. „Pokud se k moci dostanou extremisté a v čele vlády bude Fico, znamená to zahraniční politiku, která bude blízká (maďarskému premiérovi) Viktoru Orbánovi. Ten je trojským koněm Ruska,“ prohlásil Šimečka.
Je ale pravděpodobné, že nejostřejší výroky šéfa Směru jsou určeny k agitaci a v případě, že se stane premiérem, svou rétoriku umírní. Je nepravděpodobné, že by Slovensko odešlo z Evropské unie či NATO. „Pokud jde o mezinárodní organizace, zahraničněpolitická orientace musí být zachována a musíme plnit závazky, které vyplývají z našeho členství,“ ujišťuje i Fico.
Na druhou stranu určité orbanizace se například Koziak obává. Projevila by se podle něj jak v zahraniční politice pravděpodobným stopnutím pomoci Ukrajině, tak v té domácí tlakem na média a nevládní organizace.
