Hongkong je pro čínské komunisty dojnou krávou. Jeho byznysový význam však upadá

Hongkong je nadále významným finančnickým centrem. Jeho význam však kvůli politice i pandemii koronaviru upadá.

Hongkong je nadále významným finančnickým centrem. Jeho význam však kvůli politice i pandemii koronaviru upadá. Zdroj: Profimedia.cz

Carrie Lamová je od roku 2017 správkyní Hongkongu. Za její vlády se zvýšil útlak prozápadně smýšlejících obyvatel.
Burza v Hongkongu je jedním z největších akciových trhů světa. Obchoduje se tu např. s cennými papíry společnosti Alibaba.
Demonstrace v Hongkongu proti tamnímu politickému režimu
Čína se vypořádává s demonstranty po svém.
Demonstrace v Hongkongu proti tamnímu politickému režimu
12
Fotogalerie

V pátek uplyne přesně čtvrtstoletí od okamžiku, kdy Velká Británie vrátila svoji poslední asijskou kolonii Hongkong komunistické Číně. Ačkoli se temné předpovědi některých tehdejších komentátorů nenaplnily a region i po výměně správců zůstal jedním z nejvýznamnějších finančnických center světa, jeho budoucnost už tak zářivě nevypadá, shodují se čeští sinologové.   

Dva roky předtím, než se 1. července roku 1997 Hongkong po více než 150 letech britské nadvlády stal opět čínským územím, otiskl americký magazín Fortune na své úvodní straně titulek konstatující „Smrt Hongkongu“. V následném článku časopis varoval, že sláva města coby asijské ekonomické velmoci s návratem do čínských rukou končí. Podobné negativní predikce zaznívaly i ve chvíli samotného předání. 

O 25 let později už víme, že se tak nestalo. „Peking se na Hongkong vždycky díval jako na dojnou krávu. I díky tomu, že se Komunistické straně Číny podařilo navázat neformální strategickou alianci s většinou velkých hongkongských podnikatelů, status Hongkongu jako hospodářského centra nikdy nekolidoval se zájmy čínské vlády,“ vysvětluje expert na čínskou politiku z Metropolitní univerzity Praha Aleš Karmazin. 

Prosperita zůstala, svoboda nikoli

Byznys tedy na Hongkong nezanevřel a metropole naopak po roce 1997 těžila ze svého jedinečného postavení. Díky svému obrovskému náskoku před regionálními konkurenty i díky propojení s okolním světem a zásobou anglicky mluvících pracovníků dlouho fungovala jako dokonalý prostředník mezi pevninskou Čínou a západními trhy. 

Hongkongská ekonomika se za uplynulé čtvrtstoletí zdvojnásobila. Řada obřích čínských korporací, jako je například internetový prodejce Alibaba, obchoduje své akcie na tamní burze, která se stále drží mezi deseti největšími trhy s cennými papíry na světě. „V tomto ohledu je bývalá britská kolonie stále nepostradatelná,“ souhlasí sinolog Filip Jirouš.

Podstatně hůře je na tom Hongkong po stránce politické a v dodržování lidských práv. Přestože se Čína při přebírání města od Britů zavázala, že na padesát let zachová praxi „jeden stát, dva systémy“, zejména v posledních třech letech tamní politický režim hodně přitvrdil. Stovky demokraticky smýšlejících Hongkonžanů byly uvězněny a desítky tisíc donuceny emigrovat. Prozápadní média byla umlčena a demonstrace proti Pekingu surově rozehnány. V reakci na to začaly město opouštět i některé západní firmy a mnoho dalších odchod zvažuje.

Nejistá budoucnost

Zda se Hongkongu i v příštích 25 letech podaří zůstat rájem obchodníků a investorů, je tak krajně nejisté. „Význam Hongkongu bude patrně klesat. Bude k tomu přispívat vyšší schopnost Pekingu kontrolovat dění v regionu a také hospodářský růst jiných čínských měst, jako je Šanghaj a Šen-čen,“ myslí si Karmazin. 

„Bude to hodně záležet na ústřední vládě v Pekingu, jestli se po neutralizaci demokratických institucí a disentu rozhodne finanční status města udržet. Současné čínské vedení nicméně nemá růst a fungování ekonomiky jako příliš velkou prioritu, takže likvidace hongkongského tržního prostředí by mohla pokračovat,“ souhlasí Jirouš.

„V širším smyslu bude pro Hongkong velmi negativním faktorem pokles západních investic do Číny a snižující se potřeba finančního centra tohoto typu,“ přidává se také sinolog z Univerzity Karlovy Jiří Hudeček. „Hongkong bude ale stále důležitým centrem třeba pro jihovýchodní a jižní Asii. Čili očekávám spíše postupný pokles významu než jeho úplnou ztrátu,“ dodává. 

Exodus lidí i kapitálu

Jen v minulém roce odtekl z asijské metropole zahraniční kapitál za více než sto miliard dolarů, skoro 2,4 bilionu korun. Odstěhoval se rovněž největší počet obyvatel od šedesátých let minulého století. Některá zahraniční média argumentují, že odcházející západní společnosti mohou nahradit velké čínské korporace z pevniny, z nichž mnohým aktuálně hrozí vyhazov z amerického trhu (např. JD.com, Pinduoduo, Sinopec a desítky jiných). Hongkongské hospodářství ovšem ohrožují i jiné faktory, třeba covid.

„Opatření proti šíření nemoci jsou zde velmi přísná a těžce doléhají jak na podnikání, tak na běžný společenský život. Například školní docházka se zde od začátku pandemie nikdy plně neobnovila,“ upozorňuje Karmazin. „Lety, na nichž se vyskytnou pouhé tři pozitivní případy, jsou následně na určitou dobu zrušeny,“ doplňuje Hudeček. Politika nulové tolerance vůči koronaviru, kterou razí Peking, může podle odborníků navíc přetrvat ještě několik let.    

„Takže ačkoli přicházející léto dopady covidu na ekonomiku určitě zmírní, během podzimní vlny lze očekávat opakování situace velmi omezeného provozu, a to nejen v Hongkongu, ale i v ostatních velkých aglomeracích Číny,“ varuje Jirouš.  

Proč Británie vrátila Hongkong Číně?

  • Návrat Hongkongu pod správu Číny byl podle expertů na konci 20. století nevyhnutelný. V roce 1997 Británii skončil pronájem většiny hongkongského území a Peking nebyl ochoten cizí správu tohoto regionu nadále tolerovat. 
  • „V rozhovorech z 80. let dávala Čína dokonce najevo, že pokud nedojde k dohodě, Hongkong klidně obsadí vojensky,“ vysvětluje sinolog Jiří Hudeček.
  • Británie v té době už dávno nebyla takovou globální velmocí jako dříve a udržovat si tuto geograficky vzdálenou kolonii pro ni z dlouhodobého hlediska nedávalo smysl. Zároveň by se jednalo o porušení mezinárodních dohod. 
  • „Nicméně britská diplomacie určitě měla tehdy vyjednat více záruk a mechanismů k udržení autonomie a alespoň částečné demokracie ve městě. Tohle se zpětně ukazuje jako značně podceněný aspekt vyjednávání,“ myslí si Filip Jirouš. 
  • Alternativou by samozřejmě bylo také vytvoření samostatného Hongkongu. Tuto variantu však v 90. letech nepodporovala ani Čína, ani Spojené království.