Reformy v Německu usnuly. Překryl je vleklý boj s dluhovou krizí

Německý Spolkový sněm v Berlíně (ilustrační foto)

Německý Spolkový sněm v Berlíně (ilustrační foto) Zdroj: profimedia.cz

Politické bezvětří ve Spolkové republice je dvousečné. Budí dojem, že u sousedů je vše v pořádku, a zároveň netáhne k urnám. Třetím aspektem je, že milosrdně halí reformní vysvědčení koalice CDU/CSU a FDP.

Na jedničku to není minimálně v pěti bodech. „Před čtyřmi lety, uprostřed nejhlubší poválečné recese, se voliči přiklonili doprava právě proto, že je oslovily ekonomické programy křesťanských demokratů a socialistů a liberálů,“ připomíná deník Die Welt. „Nicméně domácí úkoly černožlutá koalice nesplnila,“ zdůrazňují noviny.

Nenažranější než kdy dříve

Největší manko připadá na politiku výběru daní. Původní heslo „jednoduše, málo a spravedlivě“ slibovalo zásadní změny daňového systému. Tím spíše, že měli CDU/CSU a FDP většinu v obou komorách parlamentu. Ve výsledku se vláda omezila na výjimku pro hotely, která vyšla státní pokladnu na miliardy eur, a na zvýšení příplatku na děti. Po plošné úlevě ani vidu ani slechu. S příjmy z letecké dopravy a z úniku emisí obecně získal přitom kabinet dostatek zdrojů, aby mohl nadělovat. „Toto téma je politicky mrtvé a stát je nenažranější než jindy,“ shodují se komentátoři. Za první pololetí tohoto roku hlásí federální rozpočet přebytek 8,5 miliardy eur (0,6 procenta HDP).

Natažených rukou neubývá

Za očekáváním zůstaly zásahy do trhu práce. Navzdory faktu, že tolik lidí v Německu ještě nikdy práci nemělo. Převažuje názor, že vládní garnitura zohledňuje ty, co berou – na úkor těch, co dávají. Na provokativní výrok šéfa diplomacie Guida Westerwelleho z roku 2010, že tamní sociální politika připomíná „pozdně římskou dekadenci“, usedl prach. Natažených rukou v podrobném systému Hartz ubývá jen pozvolna, podíl dlouhodobě nezaměstnaných zůstává nad průměrem většiny zemí eurozóny. „Regulace a administrativní překážky způsobily, že návrat do práce je hodně složitý,“ tvrdí analytici. Chybí i osobní motivace, vždyť mnozí na podpoře jsou na tom někdy líp než ti, kdo celé dny pracují.

V práci až do sedmdesáti

Do důchodů sahat nebudeme, slibovala před čtyřmi lety Merkelová a spol. Vypadalo to jako dobrá zpráva, protože každá možná změna by znamenala větší zátěž pro výdělečně činnou generaci. Důsledek? Silné ročníky půjdou brzy do penze a ti, co jsou „v procesu“, v něm budou muset zůstat co nejdéle. „O tom měli černožlutí přemýšlet, ne strkat hlavu do písku,“ zní od kritiků. Reálná věková hranice se blíží 70 letům. Recepty chybí zrovna tak v systémech zdravotního a pečovatelského pojištění, třebaže díky hospodářskému oživení teče do zdravotních pojišťoven více peněz než kdy jindy.

Populární, ale drahé

Poslední nedotaženou položkou je přehnaný úprk od výroby atomové energie. Politicky to sice přineslo koalici body, trh s energií se však otřásá v základech. Náklady pro odběratele jdou strmě nahoru, neřešené problémy budování přenosových soustav zatěžují energetickou budoucnost federace.

„Jedno téma bude mít ale končící a nová garnitura společné, budoucnost eura. Merkelová těžila z toho, že jí občané v tomto směru věřili,“ míní Die Welt. Může se proto stát, že voliči případné reformní rozčarování spolknou. „Tím spíše, že ekonomicko-politické scénáře socialistů a Zelených jsou všechno jiné než předvídatelné,“ dodává list.