Ofenziva Izraele do Pásma Gazy je na spadnutí. Její výsledek bude záviset především na izraelské pěchotě podporované letectvem a dělostřelectvem. Pozemní jednotky se budou muset probojovat městem Gaza, jehož většina budov je ze železobetonu, a poskytne tak obráncům krytí. Nejriskantnější bude likvidace podzemních tunelů se skladišti raket, jimiž Hamás od soboty ostřeluje židovský stát.
Izraelské obranné síly, jak zní jejich oficiální název, se od armád NATO liší například povinnou vojenskou službou pro muže i ženy. Specifické jsou také velmi úzkým propojením mezi pozemním vojskem, letectvem a námořnictvem.
Od svého založení má izraelská armáda řadu zbraní a technologií „šitých na míru“, které vyvinul izraelský obranný a bezpečnostní průmysl. V celosvětovém měřítku je Izrael lídrem ve výrobě obrněné techniky, široké škály přesně naváděných střel pro vzdušné souboje i útoky na pozemní cíle a také v produkci bezpilotních letounů.
Redakce e15 sestavila přehled hlavních zbraňových systémů a ručních palných zbraní, které Izrael v případě pozemní operace v Pásmu Gazy nasadí:
- tanky Merkava
- obrněné transportéry Namer a Zelda
- stíhací bombardéry Kfir
- samopaly Uzi a útočné pušky Galil a Tavor
Tanky Merkava
Tvoří páteř izraelských pozemních sil, jsou jejich hlavními bojovými tanky. Jedna merkava typu Mk. 4 stojí přibližně 4,5 milionu dolarů. Izraelské zbrojovky IMI, Elbit Systems a Soltan dosud v továrně na vojenské základně v Tel ha-Šomeru vyrobily v různých modifikacích téměř dva tisíce těchto obrněnců. Ty nejmodernější mají reaktivní a kompozitové pancéřování z oceli, niklu a dalších materiálů, které podléhají utajení. Hlavní zbraní je 120 milimetrový kanon s osmačtyřiceti laserem naváděnými náboji. Zatím poslední verzí je Mk. 5, jejíž sériová výroba začala loni. Zařazení do výzbroje se očekává letos.
I obávané merkavy, které jsou spolu s americkými tanky Abrams zřejmě nejlepší technikou této kategorie na světě, však mají slabá místa. Jako všechny tanky jsou primárně určené k prorážení opevněných linií nepřítele, jsou tedy nejodolnější v přední části a z boků. Kvůli ochraně proti minám mají také zesílenou spodní část. Naopak nejzranitelnější jsou při útoku zeshora a zezadu, čehož by mohli využít bojovníci Hamásu při pozemní operaci Izraele v Pásmu Gazy.
„Tanky slouží při bojích ve městě spíše jako palebná podpora. Je snaha je držet relativně dále od ohnisek bojů, hlavní úkol leží na bedrech pěchoty,“ uvedl politický geograf z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Kofroň.
Izraelská armáda mají podle dostupných informací ve výzbroji 1570 merkav. Z nich je 360 ve verzi Mk.4 Barak, které jsou částečně řízeny umělou inteligencí. Pomocí kamer má posádka dokonalý kruhový přehled o okolí, a je tak lépe připravena na boj v městské zástavbě.
Izraelští konstruktéři kladli velký důraz na ochranu posádky, proto je výkonný dieselový motor netypicky umístěný v přední části vozidla. Tím se zvyšuje odolnost při čelním zásahu. Tank má rovněž systémy pro aktivní vyhledávání a likvidaci blížících se protitankových střel.
Rychlé opuštění stanoviště po výstřelu a tím eliminaci odhalení nepřítelem umožňuje více než šedesátitunovému kolosu pohonná jednotka, s níž merkava dosahuje rychlosti až 65 kilometrů v hodině.
Obrněné transportéry Namer a Zelda
Mezi nejznámější transportéry patří pásové obrněnce Namer a M113 Zelda a také kolová vozidla Eitan. Hlavním úkolem především prvního z uvedených typů je doprava pěchoty na bojiště v okamžiku, kdy opevnění protivníka prorazí tanky.
Namer je těžké opancéřované vozidlo založené na podvozku tanku Merkava Mk. 4, má tedy také z důvodu ochrany posádky motor umístěný v přední části. Ve službě je od roku 2008. Aktuálně má izraelská armáda okolo dvou stovek namerů, do roku 2027 jich má provozovat přes 530. Podle izraelského ministerstva obrany jde o nejlépe chráněný obrněný transportér na světě. Jeho cena činí asi tři miliony dolarů. Namery doplňují kolová vozidla Eitan, některé technologie mají mít společné.
Oproti bojovým vozidlům pěchoty, jimiž jsou vyzbrojeny státy NATO, nemají srovnatelné izraelské obrněnce kanóny ráže 20 nebo 30 milimetrů. Jejich hlavními zbraněmi jsou kulomety ráže 12,7 milimetru nebo granátomety.
Slabou ochranu posádky i převáženého pěchotního výsadku mají naopak vozidla M113 Zelda, což jsou vylepšené americké obrněnce, s nimiž poprvé bojovaly motorizované jednotky Spojených států v roce 1962 ve Vietnamu. Pomocí hliníkového pancéřování bylo dosaženo nízké hmotnosti, což výrazně usnadňuje přepravitelnost těchto transportérů vzduchem. Při pouličních bojích v Gaze by se však staly snadným terčem příslušníků Hamásu.
Stíhací bombardéry Kfir
Víceúčelový bojový letoun Kfir firmy Israel Aircraft Industries je upravený drak francouzského nadzvukového stroje Dassault Mirage 5. Má izraelskou avioniku a v Izraeli vyráběnou verzi amerického motoru General Electric J79. To si vyžádalo změnu rozměrů trupu letounu a další úpravy včetně zesílení podvozku. Vyrobeno bylo celkem 220 letounů Kfir.
Izraelské letectvo je používá od poloviny sedmdesátých let, později začaly být vytlačovány americkými stíhačkami F-15 A/B Eagle. V roce 2018 izraelské vojenské letectvo poprvé nasadilo do bojové akce nejmodernější americké nadzvukové bombardéry páté generace F-35 Lightning II.
Letouny Kfir se postupně dočkaly devíti verzí, například s výkonnějším motorem, možností doplňování paliva za letu a dalšími dvěma závěsníky výzbroje. Vedle Izraele mají tyto stroje ve výzbroji ještě Ekvádor a Kolumbie.
Samopaly Uzi a útočné pušky Galil a Tavor
Když izraelský důstojník Uziel Gal na konci čtyřicátých let vyvinul první prototyp samopalu s otevřeným, dynamickým závěrem z lisovaných ocelových dílů, netušil, že stvořil jednu z nejlegendárnějších ručních palných zbraní na světě. Už v době svého vzniku patřil k prvním samopalům, což jsou automatické zbraně na pistolové střelivo, které využívaly konstrukci teleskopického závěru umožňujícího uložení zásobníku v pistolové rukojeti. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že zbraň je kratší.
Do izraelské armády byly „uziny“ zařazeny v roce 1954. Od té doby se jich vyrobilo deset milionů kusů včetně variant Mini Uzi a Micro Uzi. Jsou to dva menší modely určené pro speciální síly licenčně produkované v Belgii a Německu.
Široká obliba izraelských samopalů, které jsou často zaměňovány s americkými Ingram MAC-10, má i své stinné stránky. Pro jejich spolehlivost a možnost skrytí pod oděvem si je oblíbily teroristické organizace včetně úhlavních nepřátel židovského státu. Za „uzinu“ označují zejména laici jakýkoliv samopal se zásobníkem v pistolové rukojeti.
Mezi nejznámější ruční palné zbraně izraelských vojáků a vojáků patří i útočné pušky Galil a Tavor.
Základem pro zbraň IMI Galil se stal známý sovětský automat AK-47 Kalašnikov hojně rozšířený v arabských státech. Právě jemu se stala zbraň Galil na puškové střelivo zavedená do výzbroje izraelské armády v roce 1972 protiváhou. Dodnes ji používá řada zemí na Blízkém Východě a také v Africe a Jižní Americe.
Moderním nástupcem s pažbou z kompozitních materiálů je IMI TAR-21 neboli Tavor. Útočná puška koncepce bullpup, která je charakteristická krátkou délkou celé zbraně se zachováním běžné délky hlavně, používá náboje standardizované v NATO ráže 5,56 mm x 45 mm.
