Jádro mnoho zemí stále láká, výstavba je ale problematická | E15.cz

Trnitá cesta k jádru: Obří zakázky komplikuje bobtnání rozpočtů, skluzy i mezinárodní spory

Pavla Palaščáková

Share on Facebook Messenger
Vstoupit do diskuze
0

Jedním z nejcitlivějších politických témat v Česku je aktuálně podoba tendru na stavbu jaderného bloku v Dukovanech a role ruských a čínských firem v zakázce. Zkušenosti z ostatních států ovšem ukazují, že geopolitika není jediným faktorem, který ambiciózní plány vlád komplikuje. Řeší se nejen otázka, komu realizaci projektu svěřit, ale také to, zda jsou náklady opodstatněné. Cesta ostatních zemí za jádrem často není prosta prodražování zakázek, zpoždění nebo sporů. Zde je výběr států, jejich přístupů k atomové energii a výzev, s nimiž se potýkají.

Japonsko

Na energetické zdroje chudé ostrovní císařství otevřelo debatu o energii z jádra po havárii ve Fukušimě v roce 2011. Vážná nehoda, s jejíž likvidací země zápolí dodnes, měla velké dopady na vnímání tohoto zdroje a stále není jasné, jakou má v Japonsku budoucnost. Tokio přitom plánuje dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, a bez reaktorů to půjde těžko.

Před osudnou tsunami se podílelo jádro na výrobě japonské elektřiny z téměř třiceti procent a země s ním měla další smělé plány. Po ní byla padesátka reaktorů odstavena, náročnými testy prošly jen některé. V současnosti jádro přispívá k produkci proudu pouze ze šesti procent, v posledních letech tak země zvýšila svou závislost na fosilních palivech. Premiér Jošihide Suga plánuje, že v půlce století bude přinejmenším polovina elektřiny generována obnovitelnými zdroji, které nyní vyrábějí přibližně pětinu. „Klíčové jsou inovace,“ prohlásil šéf vlády, který připravuje daňové úlevy a další pobídky pro firmy.

Japonsko zároveň počítá s tím, že jádro bude do roku 2030 tvořit aspoň pětinu energetického mixu. „K dosažení uhlíkové neutrality a zvýšení energetické soběstačnosti musí Japonsko znovu rozjet zbývající nečinné reaktory, jak jen to bude možné, usilovat o náhradu starších zařízení a postavit další,“ tvrdí podle webu World Nuclear News lídr Japonského fóra jaderného průmyslu Takaši Imai.

Německo

Nehoda ve Fukušimě měla rovněž zásadní dopad na debatu v Německu, kde veřejnost jádru nepřeje, a o odklonu od něj se hovořilo už dříve. V rámci plánu energetické politiky Energiewende by se měl poslední z původně sedmnácti reaktorů odstavit příští rok. V současnosti jich čeká tento osud ještě šest, které zajišťují zhruba desetinu výroby elektřiny.

Ministr hospodářství Peter Altmaier přesto věří, že už v roce 2040 země při výrobě elektrického proudu dosáhne emisní neutrality. Loni poprvé nepatrně více než polovinu energetického mixu tvořily obnovitelné zdroje – vodní, větrné, solární a biomasové elektrárny. Čtvrtinu elektřiny ale země získává z uhlí a přes desetinu ze zemního plynu.

Podívejte se na odpal chladicích věží vysloužilé jaderné elektrárny Philippsburg:

Odstřel chladicích věží jaderné elektrárny Philippsburg

Berlín se proto stal terčem kritiky, že kvůli odchodu od jádra nemůže uspíšit odstavení uhelných elektráren a stává se příliš závislým na ruském plynu. Výtkám dlouhodobě čelí projekt jeho přivaděče Nord Stream 2. Loni země schválila, že k úplnému odchodu od uhlí dojde v roce 2038.

Jakékoli zvraty odklonu od jádra Berlín každopádně celou dekádu rezolutně vylučuje. „Rozhodně nepotřebujeme návrat k jaderné energii, to by nezpůsobilo nic jiného než problémy,“ řekla před časem ministryně životního prostředí Svenja Schulzeová. Mezi politiky zatím převládá i rezervovaný postoj k malým reaktorům, v nichž vidí někteří odborníci budoucnost.

Francie

Západoevropská země je považována za jadernou velmoc a její politická reprezentace na tom zatím neplánuje příliš mnoho měnit. Prezident Emmanuel Macron v prosinci uvedl, že budoucnost francouzské energetiky a ekologie je závislá na atomu. „Jen málo odvětví toho nabízí tolik, a to zvlášť mladým a po celé zemi,“ tweetoval.

Francie má v současnosti šedesátku reaktorů, které zajišťují 75 procent její výroby elektřiny. Díky velkým kapacitám i relativně nízkým cenám je i jedním z největších exportéru elektrického proudu. Vláda přesto plánuje, že zastoupení jádra v energetickém mixu omezí, a to na polovinu do roku 2035.

Video ze stavby jaderky Flamanville (2017):

Francouzská jaderná elektrárna Flamanville

Není tak zatím jasné, jestli se země odhodlá ke stavbě až šesti nových reaktorů, které by podle některých zdrojů měla vybudovat energetická skupina EDF. Úřad, jenž kontroluje veřejné finance, loni společnost vyzval, aby nejdříve prokázala, že projekty budou ziskové.

Média v této souvislosti připomínají výstavbu reaktoru Flamanville 3, která započala v roce 2007, ale bude hotová nejdříve v roce 2023. Původně se počítalo s tím, že bude stát 3,5 miliardy eur. Nyní se předpokládá, že závěrečný účet bude více než trojnásobný.

Británie

Svou jadernou budoucnost řeší i Spojené království. Země v současnosti z atomových zdrojů vyrábí pětinu elektrického proudu, některá zařízení se ale blíží ke konci své životnosti. Většina bloků by měla být odstavena do roku 2030. V té době by už měly být mimo provoz všechny uhelné elektrárny.

Premiér Boris Johnson na sklonku uplynulého roku předestřel plán dekarbonizace britské ekonomiky, který se samozřejmě úzce týká i produkce elektřiny. V něm se uvádí nutnost výstavby přinejmenším jednoho dalšího velkého jaderného projektu. „Zůstaneme otevřeni i dalším projektům, pokud jaderný průmysl prokáže, že je schopný snižovat náklady a dodržet harmonogram a rozpočet,“ píše se dále v dokumentu.

Prohlédněte si fotogalerii jednotlivých jaderných elekráren:

Londýn nyní zřejmě trochu vyčkává, jak dopadne stavba dvou reaktorů Hinkley Point C, kterou realizuje francouzská EDF ve spolupráci s čínskou CGN. Měly by pokrýt sedm procent britské spotřeby elektřiny. EDF už oznámila navyšování rozpočtu a odklad dostavby. Nyní se očekává, že elektrárna bude stát 22 až 23 miliard liber a dokončena bude v roce 2026.

Vláda aktuálně s EDF jedná o financování projektu Sizewell C. Někteří politici však další, podobně drahý projekt kritizují s tím, že náklady nakonec zaplatí daňoví poplatníci. Kabinet zároveň ve své strategii počítá s financováním vývoje malých modulárních reaktorů.

USA

Spojené státy jsou s téměř stovkou reaktorů rozprostřených ve 28 státech největším světovým producentem elektřiny z jádra. Atomové elektrárny však tvoří zhruba jen pětinu amerického energetického mixu. Příčinou je mimo jiné velký útlum výstavby nových bloků v uplynulých dekádách. Bývalý prezident Donald Trump chtěl odvětví znovu nastartovat, a to nejen na domácí půdě.

Příznivci jaderné energie doufají, že i nový prezident Joe Biden bude odvětví nakloněn ve snaze snižovat emise skleníkových plynů. V současnosti je velkým tématem otázka ekonomické udržitelnosti provozu a prodlužování životnosti stávajících zařízení. Nad další výstavbou se vznášejí ještě větší otazníky. Poslední blok byl v USA zprovozněn v roce 2016 Tennessee, nyní se budují dva reaktory elektrárny Vogtle v Georgii.

Jenže výstavbu provázejí velké problémy. Společnost Westinghouse během realizace prošla restrukturalizací a přizvána byla firma Bechtel. Projekt nabral zpoždění a rozpočet se zdvojnásobil na 28 miliard dolarů. Jeden reaktor by měl být dokončen letos a druhý příští rok, odborníci tomu ale příliš nevěří. Kvůli potížím Westinghouse byla navíc zastavena konstrukce dvou reaktorů v rámci sesterského projektu V. C. Summer v Jižní Karolíně.

V této atmosféře někteří experti sázejí spíše na budoucnost menších reaktorů. „Myslím si, že doba výstavby velkých jaderných elektráren je opravdu minulostí,“ řekl magazínu Forbes Michael Hewitt z poradenské firmy Allied Nuclear.

Finsko

Severská země je ekologicky ambiciózní, uhlíkové neutrality chce dosáhnout už v roce 2035. Hodně sází na větrnou a solární energii, zároveň však počítá s tím, že součástí mixu alespoň v blízké budoucnosti zůstanou jaderné elektrárny. „Obnovitelné zdroje tvoří malý kus energetického koláče, takže potřebujeme jádro jako nízkouhlíkový zdroj, zatímco se odkloníme od fosilních paliv,“ uvedl v analýze Univerzity aplikovaných věd v Tampere její expert Aki Korpela.

Země má v současnosti čtyři vysoce účinné reaktory ze sedmdesátých až osmdesátých let minulého století, které produkují zhruba třetinu elektrické energie. Pátá jednotka se staví v elektrárně Olkiluoto od roku 2005, původně měla být dokončena v roce 2009. Lhůta pro uvedení do provozu byla naposledy posunuta loni, tentokrát na únor 2022 místo letošního března.

Celý projekt, který započalo konsorcium francouzské Arevy a německého Siemensu, navíc provází navyšování rozpočtu, na aktuálních zhruba jedenáct miliard eur, technické potíže a soudní pře. Stal se tak odstrašujícím evropským příkladem, který často používají odpůrci výstavby nových jaderných elektráren.

Finsko musí mezitím zhruba čtvrtinu elektřiny dovážet, zejména ze Švédska. V roce 2013 země podepsala kontrakt na stavbu další elektrárny Hanhikivi, jeden reaktor dodá Rosatom. Příprava projektu se zdržela, aktuálně se počítá s letošním zahájením stavby a dokončením v roce 2028.

Maďarsko

Středoevropská země má jedinou jadernou elektrárnu nedaleko města Paks ve středním Maďarsku. Na místě jsou však v současnosti instalované čtyři reaktory, které vyrobí zhruba polovinu maďarské elektřiny. Nyní se připravuje Paks 5 a Paks 6. Tyto reaktory mají výkonem překonat původní čtveřici, jíž by měla vypršet životnost v průběhu třicátých let.

Budapešť tak počítá s tím, že jádro zůstane důležitou součástí energetického mixu, i když plánuje navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů, které nyní obstarávají dvanáct procent elektřiny. Cesta k novým jednotkám ale není jednoduchá. Projekt se zdržel zejména kvůli sporům s Evropskou komisí, jež zjišťovala, zda vláda Viktora Orbána neporušuje unijní pravidla poskytování státní pomoci. Kritice čelil i fakt, že zakázka byla v roce 2014 bez otevřené soutěže zadána ruské společnosti Rosatom. EU nakonec rozšíření elektrárny povolila, žalobu kvůli němu posléze podalo Rakousko.

Odhaduje se, že výstavba bude stát 12,5 miliardy eur, z osmdesáti procent ji pokryje ruská půjčka. Nyní se předpokládá, že první reaktor bude spuštěn v roce 2029.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.