Evropské hledání náhrad za ruský zemní plyn by mohlo mít alespoň z části řešení takřka za humny. Východ Středozemního moře má velký potenciál pro rozvoj těžby, ambice v tomto směru mají především Izrael, Egypt a Kypr. Významné zvýšení produkce a vývozu lze ale čekat až v příštích letech. Plynová pole se navíc nacházejí v politicky nestabilní oblasti, izraelská naleziště jsou terčem vyhrůžek libanonského Hizballáhu. Kyperskou těžbu zase ohrožují spory s Tureckem.
Firmy, které rozvíjejí nadějné plynové pole Leviathan u izraelského pobřeží, aktuálně oznámily investiční plány na přípravu jeho rozmachu ve výši téměř sto milionů dolarů. Zhruba polovina půjde na plovoucí LNG terminál, který po navýšení produkce umožní export suroviny do Evropy. „Místní, regionální a globální trhy na tento krok čekají a my usilovně pracujeme na tom, abychom pokročili,“ řekl podle Reuters šéf izraelské společnosti NewMed Energy Yossi Abu.
Pole v současnosti zajišťuje dvanáct miliard metrů krychlových plynu ročně, který jde kromě Izraele také do Egypta a Jordánska. V budoucnu by mohlo produkovat 21 miliard metrů krychlových. Izrael navíc už loni uzavřel s Egyptem dohodu o možnosti dodávek komodity do Evropy prostřednictvím LNG zařízení v arabské zemi. NewMed Energy zároveň na podzim podepsala memorandum o porozumění s německým Uniperem, které předpokládá budoucí dodávky.
„Získávání zemního plynu z pobřeží Izraele má potenciál zvýšit bezpečnost dodávek pro Německo,“ uvedl tehdy představitel Uniperu Niek den Hollander v prohlášení společnosti. Problémem je, že pro sedmadvacítku bude téma alternativních zdrojů opět aktuální už letos v létě, až bude potřeba před zimou znovu naplnit zásobníky. Z Izraele by mohla surovinu získat nejspíše nejdříve za tři roky.
Blízkovýchodní země však už tento měsíc poprvé vyvezla do Evropy ropu z převážně plynového pole Kariš. Problémem tohoto ložiska je jeho umístění poblíž Libanonu. Izrael sice na podzim uzavřel s Bejrútem dohodu o námořní hranici, která vnesla jasno do vlastnictví lukrativních nalezišť, nestabilita v sousední zemi přesto zůstává pro těžbu ohrožením.
Hizballáh dříve hrozil využitím vojenských prostředků, pokud se Izrael pokusí podle něj neoprávněně těžit plyn. Židovský stát loni nad polem sestřelil několik dronů, jejichž vyslání přičítal šíitskému hnutí. Pohrůžky ze strany Hizballáhu pokračují i po uzavření dohody.
Izrael však není jedinou evropskou nadějí na zisk plynu ze Středozemního moře. Egypt plánuje v příštích letech navýšit export LNG o čtyřicet procent, přičemž většina dodávek by měla směřovat na starý kontinent. Letos bude jeho produkce zřejmě na úrovni 7,5 milionu tun, země má přitom ve Středozemním moři dva LNG terminály s celkovou kapacitou dvanáct milionů tun.
„Očekával bych, že do roku 2025 dosáhneme plné kapacity. To bude čas, kdy přijdou výsledky naší současné vrtné aktivity,“ řekl v půli února podle Bloombergu egyptský ministr těžebního průmyslu Tárik Mala. Podotkl, že růst exportu bude také záviset na již zmíněné spolupráci s Izraelem.
Bloomberg uvádí, že navýšení exportu na dvanáct milionů tun ročně by africkou zemi zařadilo do desítky největších světových dodavatelů zkapalněného plynu. V čele jsou přitom Spojené státy s Katarem, které v roce 2022 vyvezly po zhruba osmdesáti milionech tun. Egypt už loni exportoval podle různých zdrojů sedmdesát až osmdesát procent svého LNG do Evropy.
Velké plynové ambice má rovněž Kypr, v jehož blízkosti bylo během poslední dekády objeveno několik nalezišť. Počítá s tím, že většina suroviny půjde na export, nejspíš rovněž prostřednictvím terminálů v Egyptě či Izraeli. Začít by mohl v roce 2027. V případě rozděleného ostrova jsou pro změnu problémem spory s Tureckem. Ankara naposledy na sklonku minulého roku nelibě reagovala na oznámení nového kyperského nálezu suroviny, mezinárodně uznávaná vláda podle ní porušuje práva tureckých Kypřanů na severu ostrova.
„Tyto aktivity také zvyšují napětí a ohrožují mír a stabilitu ve východním Středomoří,“ uvedl podle Reuters mluvčí turecké diplomacie Tanju Bilgic s tím, že jeho stát nedovolí průzkum nebo těžbu ve vodách, na něž si činí nárok. Pře v minulosti vyvolaly i turecké průzkumné aktivity, proti kterým se naopak bouřily Kypr i Řecko. Nejkritičtější byla situace v roce 2020.
Italská společnost Eni či americká firma ExxonMobil, které se na průzkumu v kyperské oblasti podílejí, chtějí každopádně i letos pokračovat ve vrtech. Experti upozorňují, že Kypr má nejvyšší čas, aby zahájil komerční produkci, jelikož okno příležitostí se v souvislosti s unijními dekarbonizačními plány uzavírá. EU by přitom potřebovala co nejvíce zdrojů plynu v nejbližší době, jelikož je nyní z velké míry závislá na tom, jaká bude poptávka v Číně a jestli se tak s asijskými kupci bude přetahovat o omezené zdroje LNG.
