Dopady války na Ukrajině vyostřily mezi ekonomicky mocnými sousedy spor o budoucí podobu evropské energetiky. Zatímco tradiční jaderná velmoc Francie sází na modernizaci své flotily reaktorů, Německo po odchodu od atomu a bez ruského plynu složitě hledá vlastní zelenou cestu. Nesoulad jejich zájmů může zmařit plány na unijní reformu trhu s elektřinou a oslabit Evropskou unii před vnější konkurencí.
„Vlády v Paříži i Berlíně hledají způsob, jak zajistit elektřinu za nejnižší cenu,“ řekl Bloombergu Christian Egenhofer z bruselského think-tanku CEPS. „Je to téměř otázka politického přežití,“ dodal. Přestože ceny elektřiny a plynu zdaleka nedosahují loňské úrovně, kdy Evropu svírala energetická krize, domácnosti, a zejména průmysl se stále nevzpamatovaly ze šoku.
Ve Francii přitom část obyvatelstva bouřlivě projevovala nespokojenost s vládou Emmanuela Macrona už před ruskou invazí na Ukrajinu. V Německu nejsou podle aktuálního průzkumu s vládou Olafa Scholze spokojeni čtyři lidé z pěti. V zemi sílí radikální Alternativa pro Německo, dle nejnovějších šetření by pro ni hlasovala téměř čtvrtina voličů a umístila by se na druhém místě.
Německý průmysl si stěžuje na zelený přechod
Varovné signály vysílá evropský průmysl v čele s tím německým. Producenti chemikálií, kovů i strojírenských výrobků loni omezili výrobu a jejich potíže přetrvávají. Analytická společnost S&P Global odhaduje, že spotřeba plynu v evropském průmyslovém odvětví letos zůstane zhruba pětinu pod úrovní loňského roku.
„Už to není jenom záležitost cen, ale celkových ekonomických podmínek,“ tvrdí podle zmíněné americké agentury Erisa Paskova, analytička zemního plynu z analytické společnosti Energy Aspects. Německá asociace chemického průmyslu VCI očekává, že výroba v odvětví letos poklesne o jedenáct procent.
Z nedávného šetření Německé obchodní a průmyslové komory mezi třemi a půl tisíce firem vyplývá, že jim energetická transformace přináší více rizik než příležitostí. Pro více než polovinu společností bude mít přechod na obnovitelné zdroje energie a odklon od ruského plynu velmi negativní nebo negativní dopad. Pouze třináct procent vnímá vývoj pozitivně.
„Důvěra německého byznysu v energetickou politiku aktuálně klesla na dno,“ řekl Reuters k údajům představitel komory Achim Dercks. „Obavy o vlastní konkurenceschopnost nikdy nebyly větší,“ zdůraznil.
I někteří zástupci konkrétních firem kritizují vládu za nečinnost a varují před deindustrializací země. Přestože většina společností chce v Německu i přes potíže zůstat, roste počet těch, které uvažují o odchodu ze země. Téměř třetina průmyslových podniků plánuje přesun výroby do zahraničí nebo její snížení doma. Oproti loňsku jde o dvojnásobek. „Politici musejí co nejrychleji přijmout protiopatření,“ vyzývá Dercks.
Berlín, jenž loni čelil kritice za dlouholetou přílišnou závislost na ruském zemním plynu i za odstavování posledních jaderných elektráren, horečnatě hledá cesty z energetických potíží. Masivně investuje do infrastruktury na zkapalněný plyn. Plovoucí terminály ho budou do roku 2038 stát přinejmenším deset miliard dolarů. Především však chce v příštích letech investovat až stovky miliard eur do přechodu na zelenou energii a dekarbonizace. Cílem je mít v roce 2030 osmdesát procent elektřiny ze slunce a větru.
Francie hledá způsoby, jak modernizovat reaktory
Detailní podoba nové energetické koncepce se ale rodí těžko. Německo mimo jiné potřebuje vyřešit situaci, kdy větrné turbíny na severu dodávají elektřinu průmyslovému jihu, severní státy se bouří proti jednotné ceně a problémem je i zastaralá přenosová soustava. Ožehavým tématem jsou i záložní plynové elektrárny, které by zajistily výrobu elektřiny v době, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce. V současnosti vše nasvědčuje tomu, že výsledná podoba plánu energetické reformy je v nedohlednu.
Francie naproti tomu jde výrazně odlišnou cestou a jejím hlavním zájmem je prodloužit životnost zastaralé a nespolehlivé sítě 56 reaktorů a pomoci zadlužené státní firmě EDF. Ta tvrdí, že bude muset investovat 25 miliard eur ročně, aby modernizovala stávající bloky, postavila nové, přidala větrnou a solární kapacitu a vylepšila přenosovou soustavu.
Stále více sílí podezření, že představy obou tahounů Evropské unie jsou neslučitelné. Objevují se varování, že si chtějí energetické záležitosti řešit sólo a snaha o unijní reformu trhu s elektřinou se zadrhne. Evropská komise přišla se svým návrhem v reakci na loňskou energetickou krizi v březnu. Během červnového jednání členských zemí se ukázalo, že sladit zájmy jednotlivých států bude velmi náročné. Od té doby nenastal prakticky žádný pokrok, v plánu je přitom uzavřít záležitost do konce roku.
Návrh Evropské komise zahrnuje takzvané dvoucestné rozdílové kontrakty (CFD). Ten uzavře stát či jiný veřejný subjekt s výrobcem elektřiny, který si činí nárok na veřejnou podporu. Smlouva mu zajistí garantovanou cenu. Pokud by ji tržní cena převyšovala, výrobce by odvedl příjmy navíc státu, jenž by je rozdělil mezi spotřebitele. Jestliže by naopak poklesla, doplatil by stát výrobci rozdíl podle ceny stanovené ve smlouvě. Nástroj má investory povzbudit k výstavbě nových obnovitelných a jaderných zdrojů.
Berlín se bojí, že průmysl uteče do Francie
Paříž ale chce, aby se týkal i stávajících reaktorů a zaplatila se jím jejich modernizace. Proti tomu se staví Německo a další členské státy EU jako Rakousko, Lucembursko, Belgie a Itálie, které tvrdí, že jde o státní podporu a povede to k narušení vnitřního trhu EU. Zejména největší evropská ekonomika se obává, že Francie bude v pozici, kdy bude moci nabídnout nižší ceny elektřiny.
„Problém je v tom, že francouzská energetická infrastruktura je státním majetkem. Nejde o to, že Francie má jaderné elektrárny, ale že jejich provozovatel může nabídnout nízké ceny pod tržní hodnotou,“ řekl německý ministr hospodářství Robert Habeck.
Berlín tak stojí před hrozbou, že energeticky náročné podniky, které už nyní zvažují odchod ze země, budou investovat jinde a země přijde o svou průmyslovou základnu. A důvody k tomuto znepokojení skutečně existují. Francie přilákala za poslední dva roky téměř o padesát procent více projektů přímých zahraničních investic než Německo.
Největší německý výrobce hliníku Trimet musel během loňské energetické krize omezit výrobu. Ale jeho huť v Saint-Jean-de-Maurienne v jihovýchodní Francii získala od EDF v létě nabídku na novou desetiletou smlouvu o dodávkách elektřiny pod aktuálními tržními cenami.
Habeck ve snaze reagovat na potíže a udržet podniky doma navrhl ponechat regulované ceny pro průmysl do roku 2030. Plán ale naráží na odpor i v rámci vládní koalice. Kritici ho považují za příliš drahý, přinesl by podle nich podporu i neefektivním výrobcům a zpomalil přechod na čistou energii.
Odborníci každopádně varují, že podobné soutěžení mezi evropskými zeměmi v době velkého čínského technologického vzepětí a silných amerických pobídek může Evropu oslabit. „Spor mezi oběma zeměmi není pro Evropu dobrý,“ řekl Bloombergu Henrik Ahlers, šéf společnosti EY v Německu. Blok by se podle něj měl spíše sjednotit, aby čelil vnější konkurenci.
