Těžaři hledají stále nové zdroje materiálů do baterií. Hledí do opuštěných vrtů i na mořské dno

Chile vystrašilo po lithiu hladový svět plány na znárodnění těžebního průmyslu. Země patří mezi jeho nejvýznamnější producenty.

Chile vystrašilo po lithiu hladový svět plány na znárodnění těžebního průmyslu. Země patří mezi jeho nejvýznamnější producenty. Zdroj: Reuters

Chile vystrašilo po lithiu hladový svět plány na znárodnění těžebního průmyslu. Země patří mezi jeho nejvýznamnější producenty.
Chile vystrašilo po lithiu hladový svět plány na znárodnění těžebního průmyslu. Země patří mezi jeho nejvýznamnější producenty.
3
Fotogalerie

Chile vystrašilo svět plány na znárodnění lithiového průmyslu, který dodává na globální trhy čtvrtinu tohoto kovu. Panují obavy, že se tím zkomplikuje přístup k „bílému zlatu“, důležitému pro výrobu baterií. Západ o něj bude zřejmě stále více soutěžit s Čínou. Hlad po surovinách souvisejících s rozvojem elektromobility dohání těžaře k hledání exotických zdrojů a nových metod jejich dobývání. Revolucí by mohlo být šetrnější získávání lithia z opuštěných ropných vrtů.

Evropská unie, Spojené státy a Čína v rámci přechodu na zelené technologie stále více řeší zajištění kritických surovin, jako jsou lithium, nikl či kobalt. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) očekává, že do roku 2050 vzroste poptávka po lithiu 26krát. Je přitom otázka, kolik lithia se podaří získat Západu. Banka UBS předpokládá, že Peking by v roce 2025 díky svým aktivitám v Jižní Americe a Africe mohl kontrolovat třetinu světové těžby lithia, nyní to je čtvrtina.

Téměř šedesát procent známých rezerv kovu se nachází ve třech zemích jižní Ameriky, kde si Čína dlouhé roky budovala pozice za nečinnosti západních zemí. Produkci tam navíc ohrožuje politická nestabilita. Chilský prezident Gabriel Boric minulý měsíc ohlásil, že znárodní tamní lithiový průmysl, aby posílil ekonomiku země a ochránil životní prostředí. Těžba tak bude možná pouze se spoluúčastí státu. „Toto je nejlepší šance, jakou máme na přechod k udržitelné a rozvinuté ekonomice. Nemůžeme si dovolit ji promarnit,“ řekl.

Jenže komentátoři se obávají, že pro globální přechod k elektromobilně půjde o další velkou výzvu poté, co loni naleziště lithia znárodnilo Mexiko a Indonésie v roce 2020 zakázala vývoz niklu. „Pokud výrobci baterií obnoví své smlouvy s lithiovými firmami v Chile, smluvní podmínky budou pravděpodobně náročnější, než jaké jsme viděli v minulosti, kdy neexistovalo žádné zapojení státu,“ řekl Reuters Cho Hyunryul, analytik Samsung Securities.

Znárodnění bude podle dalších názorů zřejmě provázet řada obtíží a nad dalším rozvojem chilské těžby tak visí otazník. „Prozatím zůstává nejisté, zda Chile dokáže organizovat svůj lithiový průmysl směrem k výraznému růstu,“ podotkl podle zmíněné agentury komoditní analytik Fitch Solutions Johann Tan. Mohla by tak vzrůst role těžby v Argentině a Austrálii.

Nejmenší kontinent patří mezi hrstku zemí, které v tuto chvílí umí své zásoby lithia zužitkovat. Austrálie má k dispozici osm procent světových rezerv, na globální produkci se ale podílí zhruba z poloviny. Ovšem i drtivá většina australského exportu míří do Číny.

Jak Evropa, tak Spojené státy chtějí podnítit domácí těžbu, to však naráží na velký odpor místních obyvatel, kteří se bojí dopadů na životní prostředí. V USA leží většina lithiových nalezišť v oblastech rezervací původních obyvatel. Velké protesty a řadu žalob vyvolalo schválení dolu Thacker Pass v Nevadě, největším známém nalezišti suroviny v zemi. „Přechod k zelené energii není zelený. Není to zelené, když to vezme všechen ten život,“ stěžoval si Deutsche Welle jeden z aktivistů, Gary McKinney z kmene Šošonů.

Podobným potížím čelí i těžební snahy v Evropě. V Srbsku loni vláda po protestech odebrala licenci k dobývání společnosti Rio Tinto. V Portugalsku, které má největší evropské rezervy lithia, se pokusy o produkci odkládají kvůli studiím vlivu na životní prostředí. Aukce na těžbu byla přitom původně v plánu už na rok 2018.

Zájemci o lithium nyní upínají pozornost ke způsobu těžby, který by mohl být šetrnější. Rádi by využili opuštěné ropné vrty, pod kterými se nacházejí velká ložiska slané vody, známé jako solanka, z níž se lithium získává. Nejdále je v tomto směru Kanada, kde se o tento způsob získávání suroviny snaží už několik firem, které skupují stará ropná pole.

Chválí si, že díky předchozím aktivitám mají spoustu hodnotných geologických údajů. „Nemuseli jsme projít fází drahého a vysoce rizikového průzkumu,“ citoval Bloomberg šéfa firmy E3 Lithium Chrise Doornbose. „Budeme schopni znovu využít a předělat velkou část ropné a plynové infrastruktury. A až se dostaneme ke komerčním operacím, očekáváme vytvoření mnoha dlouhodobých stabilních pracovních míst v nové ekonomice pro Albertu a Kanadu,“ uvedl už loni na podzim další představitel společnosti Robin Boschman.

Firma loni získala od vlády desítky milionů dolarů na rozvoj své metody přímé extrakce lithia (DLE). Tvrdí, že tento způsob bude mít pouze zlomek uhlíkové stopy oproti jiným. Odborníci míní, že lithium z alternativních zdrojů a těžené jinak než odpařováním solanky by mohlo hrát v budoucnosti velkou roli, zároveň však zdůrazňují, že tyto technologie se teprve rozvíjejí.

Další kritické materiály jako nikl, kobalt, měď a mangan by mohl přinést rozvoj těžby z mořského dna, která však také vzbuzuje velkou kritiku. V Tichém oceánu jsou přitom v hloubce několika kilometrů naleziště, která bohatstvím předčí ta v Demokratické republice Kongo či v Indonésii.

Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA) začne už v červenci od společností přijímat žádosti o tuto produkci. Orgán ale dosud nedokázal připravit předpisy pro dobývání, proti kterému se zvedá odpor vědců, významných firem i jednotlivých států. Tvrdí, že úřad jedná v zájmu těžařů a argumentují tím, že dosud nejsou prozkoumané možné dopady těchto aktivit na mořské ekosystémy. Není tak stále jasné, kdy budou licence pro komerční těžbu uděleny.

Úřad dosud vydal třicítku průzkumných licencí. Zájemci se naopak hájí tím, že těžba v moři bude méně škodlivá než na souši, a věří, že by mohla začít v příštím roce nebo v roce 2025. V jejich čele stojí kanadská společnost Metals Company, která na přípravě dolování spolupracuje s tichomořskými státy jako Nauru a Kiribati.