„Smyslem rozvoje česko-čínských vztahů by v praxi mohlo být jednak určité narovnání nesymetrické obchodní bilance i dosažení lepších (efektivnějších, ziskovějších) výsledků exportních aktivit, které by nevedly tolik přes 'prostředníky',“ uvedl analytik Petr Hlinomaz.
Přínos pro českou ekonomiku ovšem podle hlavního ekonoma Deloitte Davida Marka bude záviset na tom, zda po akvizicích budou následovat také nové investice do výrobních kapacit. „Změna vlastnictví sama o sobě nová pracovní místa nevytvoří,“ uvedl.
Relativně nedůležité investice
Marek zároveň upozornil na to, že ke konci loňského roku objem investic čínských firem v Česku činil zhruba šest miliard korun, což je 0,22 procenta z celkového objemu zahraničních investic v tuzemsku. Je to podobný objem jako finských investic v ČR. „Pokud bychom započetli letos ohlášené či očekávané čínské investice, potom by se jejich celkový objem měl zvýšit nad 100 miliard korun a podíl na celkovém objemu zahraničních investic na 3,5 procenta. Velikost čínských investic by tak byla srovnatelná s investicemi z Belgie či Kypru,“ uvedl.
Ekonom Tomáš Sedláček v rozhovoru pro rádio Impuls připomněl, že například jihokorejské investice v Česku jsou nesrovnatelně vyšší a nikdo to nekomentuje. Podle něho je to tak správně, jde totiž o „normální obchod“. „Nemám nic proti obchodu ani s Čínou, ani s Ruskem, ale netuším, proč kvůli těmto dvěma politickým, nikoliv ekonomickým, velmocem měníme svoji zahraniční politiku,“ řekl Sedláček. Export ČR do Ruska jsou tři procenta HDP a do Číny jedno procento, dodal. Podle něj čínské investice za 95 miliard nejsou pro bilanci země důležité, ukazují ale směr.
Číňané nové firmy nebudují
Trendem v oblasti čínských přímých zahraničním investic je přitom v posledních letech podle hlavního ekonoma Roklen Lukáše Kovandy sílící orientace na fúze a akvizice. „Zatímco v roce 2003 tvořily fúze a akvizice pouze 18 procent objemu čínských zahraničních investic, v současné době to jsou zhruba dvě třetiny. I v České republice tak lze od čínských subjektů očekávat spíše skupování tuzemských firem než výstavbu závodů 'na zelené louce',“ uvedl.
Ve vyspělých zemích tak totiž podle Kovandy Číňané koupí firem získávají přístup k technologickým postupům a distribučním kanálům. V rozvíjejících se a nestabilních státech, především v Africe, se pak soustředí na investice do těžby a dobývání přírodních zdrojů.
Největšími příjemci čínských přímých zahraničních investic jsou v zemích Evropské unie podle Kovandy Británie, Lucembursko, Německo, Francie a Nizozemsko. Země V4, tedy ČR, Slovensko, Polsko a Maďarsko, se nacházejí převážně ve druhé desítce žebříčku. „Ze zemí V4 je největším příjemcem Maďarsko. Polsko a Česká republika soupeří o druhou pozici,“ dodal Kovanda.
Seznam dohod podepsaných během návštěvy čínského prezidenta v Česku
