Služebním autem k moři? Co zaplatí zaměstnanec a jak je to s daněmi
- Za možnost používat auto soukromě se zaměstnanci zvyšuje základ daně o 0,25 procenta až 1 procento z pořizovací ceny vozu měsíčně.
- Palivo na soukromé kilometry a zahraniční mýtné si zaměstnanec zpravidla hradí sám, jinak mu vzniká další zdanitelný příjem.
- Před odjezdem je nutné ověřit územní platnost pojistky a to, zda smí vůz řídit i rodinní příslušníci.
Služební automobil, který může zaměstnanec využívat i pro soukromé účely, patří mezi nejžádanější firemní benefity. V letním období je běžné, že rodiny vyrážejí s firemním vozem k moři nebo na poznávací cesty po Evropě. Odborníci však upozorňují, že pravidla pro tyto cesty nejsou automatická a odvíjejí se od vnitřních předpisů firmy i platné legislativy.
Benefit, který se promítne v čisté mzdě
Pokud zaměstnanec využívá služební vůz soukromě, vzniká mu takzvaný nepeněžní příjem. Ten se každý měsíc připočítává k jeho zdanitelné mzdě, čímž se zvyšuje odvod na dani i sociálním a zdravotním pojištění. Výše tohoto příjmu závisí na typu pohonu vozidla. U běžných vozů se počítá s jedním procentem vstupní ceny vozu (včetně DPH). U nízkoemisních vozidel jde o 0,5 procenta a u čistých elektromobilů (bezemisních vozů) pouze o 0,25 procenta.
„Zdanění se přitom nepočítá podle počtu soukromě ujetých kilometrů. Rozhodující je, že zaměstnanec měl automobil v daném měsíci k dispozici. Stejná částka se proto započítá jak tomu, kdo s vozem jel jen na nákup, tak tomu, kdo s ním absolvoval dlouhou dovolenou,“ vysvětluje Jana Jáčová, ředitelka UOL Účetnictví.
Palivo a mýtné: Pozor na firemní kartu
Samotné užívání vozu pokrývá měsíční zdanění, pohonné hmoty na soukromé jízdy si ale zaměstnanec obvykle řeší sám. Nejčastěji je to zpětným proplacením projetého paliva firmě podle knihy jízd nebo přímou úhradou u čerpací stanice. Pokud by firma zaplatila benzin i na soukromou cestu a nepožadovala úhradu, musel by tento výdaj zaměstnanec znovu zdanit jako další příjem.
Podobně striktní pravidla platí i pro dálniční poplatky, trajekty či parkovné v zahraničí. Pokud jde o čistě soukromou dovolenou, měly by tyto náklady jít z kapsy zaměstnance. „Pohonné hmoty nakoupené firemní kartou v zahraničí by zaměstnanec neměl automaticky považovat za náklad firmy. Pokud se vztahují k dovolené, musí být soukromá část vyúčtována podle pravidel zaměstnavatele,“ doplňuje Jáčová.
Kdo smí usednout za volant?
Základním předpokladem pro cestu je výslovný souhlas firmy se soukromým používáním vozu. Před cestou za hranice je nutné prověřit, zda pojistná smlouva (zejména havarijní pojištění) platí v cílové destinaci i v tranzitních zemích. Důležitým bodem je také určení okruhu řidičů.
„Je důležité ověřit, zda smí řídit partner nebo jiný člen rodiny. Pokud vůz řídí osoba, které to firemní pravidla nepovolují, může se výrazně zkomplikovat řešení škody i pojistného plnění,“ varuje Anna Kevorkyan, CEO pracovního portálu JenPráce.cz. V případě nehody na soukromé cestě také nemusí platit standardní pravidla pro spoluúčast jako u pracovních cest, což může vyústit v nečekané výdaje pro zaměstnance.
Odborníci proto doporučují nepodceňovat přípravu a před odjezdem si ujasnit postup pro případ poruchy či nehody a zajistit si potřebné kontakty na asistenční služby.
