Třiatřicetiletý Jan Cina na sebe upozornil před sedmi lety ve filmu Místa, kde se objevil po boku Vladimíra Polívky a Johany Matouškové. Svůj fi lmový křest si však odbyl coby čtrnáctiletý v dramatu Smradi režiséra Zdeňka Tyce. Věnuje se však především divadlu a při studiu DAMU se pak zaměřoval zejména na jeho alternativní podoby.
„Dneska se hodně vede debata o tom, co je to vlastně divadlo. Jestli to má být něco historizujícího, nebo spíš velmi současného. Je na to hodně názorů. Mě ale baví divadlo, které neříká všechno doslovně a trošku po mně vyžaduje i můj názor na věc a zapojení mé fantazie. Samotná forma už je mi pak vlastně jedno. Může to být klidně odříkanej monolog, tedy v podstatě klasické divadlo, ale může to být i nějaká obrazová, pocitová věc a můžu z ní mít úplně stejný zážitek. Alternativa pro mě je, že si to hraje s formou, ale zároveň i s výkladem textu. Dobrá alterna pak pro mě navíc odráží současnou dobu nebo zpracovává nějaká aktuální témata, do kterých řeže,“ říká Jan Cina, který je ale televizním divákům velmi dobře známý i ze show Tvoje tvář má známý hlas.
Tady ztvárnil Madonnu, LMFAO nebo Naďu Urbánkovou. „Nejvíc jsem si ale užil Andrého 3000 z OutKast,“ říká. „Jednak ho mám sám hrozně rád, bavila mě ale i ta celková proměna s nabarvením kůže. Líčila mě maskérka, jejíž muž je černoch, takže znala detaily toho obličeje. Věděla, že mají světlejší odstín pod okem a tak podobně. A díky tomu jsem zažil moment, že jsem tou proměnou opravdu ztratil sám sebe. Měl jsem kontaktní čočky, nalepenej nos, paruku, jinou barvu kůže a kostým. Ale jak jsem seděl před tím zrcadlem, bylo to něčím hezký a něčím děsivý. Zvlášť když si dáte ty čočky, to vás změní hodně, protože to voko, to jste vy. A tehdy poprvé jsem v sobě neviděl toho Honzu Cinu.“
Co se týče vztahu k módě, má prý Honza jednu celoživotní obsesi a tou jsou košile. Sám k tomu dodává: „Nosil jsem je odmalička, byl jsem tím hrozně divnej už na základce. A zůstalo mi to doteď. V dětství byl mojí největší ikonou, hlavně osobnostní, ale vlastně i módní, Michael Jackson. V poslední době mě baví mladí muži, kteří do mužského oblékání přinášejí nějaký vkus a alternativu, což jsou pro mě nejviditelněji asi Harry Styles a Timothée Chalamet.“
A má Honza taky nějaké guilty pleasure? „Ano, mám,“ směje se. „Jsou to moje kraťasy, který mám na chalupě a které jsem dostal, když mi bylo asi tak sedm nebo osm let. Tehdy mi byly velký, ale dnes mi jsou a nosím je doteď, protože teď jsou nejvíc cool. Všichni náctiletý by za ně teď vraždili, jsou to totální devadesátky. Jedna nohavice fialová, druhá barevná, jsou totálně vyšisovaný. Jsou mi velmi těsný, ale jsou mi, dokonce i látka drží. To je moje guilty pleasure, ale takový vlastně dojemný. Je to moje spojení s tím malým Honzíkem,“ dodává.
Článek byl poprvé ueveřejněn v módní bibli Formen v říjnu 2021.
