Bojovnice proti mudlům a průměru. J. K. Rowlingová dál točí miliony a přichází s novou pohádkou
Stala se nejbohatší spisovatelkou a celou jednu generaci dětí hrající počítačové hry přiměla zase číst knihy. Populární autorka nespí ani nyní a ve své nové knize reflektuje pandemii. Novou knihu věnuje dětem, které trpí kvůli neutěšené situaci ve světě způsobené dopady nového typu koronaviru na společnost. O utrpení toho dnes velmi slavná žena ví sama až dost.
Kolem proslulé britské spisovatelky je opět rušno. A není to jen kvůli tomu, že jsou tu Vánoce a její Harry Potter se na nás opět řítí takřka odevšad: z pultů knihkupectví (pokud je zrovna vláda nezavře), televizních obrazovek či Netflixu, kde se - jen tak mimochodem - díly filmové ságy na motivy jejích knih drží vždy v žebříčcích nahoře.
Rušno je kolem této autorky z jiných důvodů. Vydala novou knihu. Navíc pod svým jménem a nikoli pod pseudonymem Robert Galbraith, pod kterým píše detektivky s postavou Cormorana Strikea. Mimochodem velmi dobré společenské detektivky. Rowlingová se opět pustila do pohádky a aktuální Ikabog je vůbec první jejím novým vstupem do tohoto žánru, který se neodehrává ve světě Harryho Pottera.
"Když jsem dokončila posledního Harryho, pět let jsem nenapsala ani čárku, a když jsem se rozhodla, že moje další kniha nebude pro děti, Ikabog, stále nedokončený, putoval na půdu. Tam ležel víc než deset let a byl by tam nejspíš dodnes, nebýt pandemie COVID-19 a toho, že miliony dětí musely zůstat zavřené doma, nemohly chodit do školy a vídat se s kamarády. A mě napadlo umístit příběh zdarma na internet a poprosit děti, aby mi k němu namalovaly ilustrace," uvádí Rowlingová v předmluvě k aktuální pohádce, kterou nejprve vyprávěla svým dětem před spaním.
Ani Ikabogem čerstvý buzz kolem J.K., občanským jménem pouze Joanne, nekončí. Je rušno také kolem série Fantastická zvířata, která je prequelem Harryho Pottera a studio Warner Bros. (které tak moc vydělalo na osmi dílech Harryho Pottera) se rozhodlo natočit hned pětici filmů podle původně útlé knížečky. Problémem není jen pandemie, kvůli které jsou ve většině zemí zavřená kina. Problémem je také hvězdný status piráta z Karibiku Johnnyho Deppa, který měl v sérii sehrát jednu z důležitých postav. Při jeho soudu s bývalou manželkou však vyplulo na povrch až příliš kostlivců, s nimiž studio nechce mít nic společného. A tak ačkoli Depp za chystaný třetí díl série shrábne nemalý honorář, na plátně se nakonec vůbec neobjeví.
A ještě přidáme. Pozornost vzbudily nedávno spisovatelčiny výroky na adresu translidí. Zájem vybudila i její twitterová debata kolem bitcoinu, do níž se zapojilo mnoho celebrit včetně Elona Muska.
To vše jsou jen drobné důkazy toho, že Rowlingová ví, nebo se naučila, kde a v čem je téma. Dokazuje to již více než 20 let, kdy je na absolutním vrcholu popkulturního potravního řetězce. Jak se tam dostala, jaké je její celoživotní autorské téma? A kolik za to všechno vlastně vydělala peněz?
Těžký, přetěžký start
J. K. Rowlingová nebyla zázračné dítě. Navíc se v roce 1965 narodila do technicky založené rodiny (matka byla vědkyně, otec inženýr v letadlové divizi Rolls Royce), což pro dítě nadané spíše jazykově nepředstavovalo úplně ideální start. Ostatně učitelé na většině škol, kde Joanne studovala, se shodují, že byla sice dobrou, ale nikterak vyčnívající žákyní. Zaměřila se na studium jazyků, které nakonec uzavřela na Exeterské univerzitě a nikoli na Oxfordu, kam ji nepřijali.
Není se tedy moc čemu divit, že nastoupila na přinejlepším průměrnou pozici rešeršistky londýnské pobočky neziskovky Amnesty International. Přesto již tato raná fáze jejího života naznačila možnosti jiné kariéry. Joanne totiž měla mladší sestru Dianne a právě ona byla její první čtenářkou. Respektive přesněji posluchačkou, protože Joanne jí předčítala své první fantasy povídky. Totéž později, již za dob slávy, úspěchu a vysokých příjmů, Joanne zopakuje se svými dětmi. Je důležité mít svého posluchače.
V Amnesty International skončila poměrně záhy a s tehdejším přítelem se odstěhovala do Manchesteru. To se dnes jeví jako zásadní moment. Její matka dlouho trpěla roztroušenou sklerózou (což se značně podepsalo na psychické kondici Joanne), a tak ji Joanne často navštěvovala. Při jedné takové cestě z Manchesteru do Londýna vlakem, který měl čtyři hodiny zpoždění, se “nápad na příběh mladého čaroděje vyjevil v překvapivé komplexnosti”, popisuje Rowlingová moment, který změní nejen její život, ale také dějiny knižní kultury.
To byl rok 1990 a Joanne čeká ještě řada trápení, než první díl Harryho Pottera skutečně vyjde. A než se z něj stane kult a pro svou autorku (v dobrém slova smyslu) zlaté tele.
Joannina matka na komplikace spojené s dlouhodobou nemocí nakonec zemřela. Joanne se tak svým způsobem osvobodila. A vydala se na základě inzerátu v novinách do Portugalska, kde učí angličtinu. Během pobytu ve Středozemí se vdává za místního muže a porodí dceru. Záhy ale manžela opouští (později se spekuluje, že manžel byl násilník, což on i Rowlingová nepřímo potvrdili), stěhuje se zpět do Anglie.
Právě tato chvíle patří k nejtemnějším v jejím životě. “Měla jsem jen tolik peněz, za kolik lze v moderní Británii žít, aniž by se z vás stal bezdomovec,” uvedla Rowlingová ke vzpomínce na složitou životní etapu chudé samoživitelky. Samozřejmě pobírala i sociální dávky.
Většina jejích zkušeností z tohoto temného období se objevuje v sáze o Harrym Potterovi a je populárním sportem fanoušků, odpůrců i literárních šťouralů ve hledání paralel mezi Joanniným životem a jednotlivými motivy či postavami sedmidílné série. Klíčová však nejspíš byla deprese ze smrti matky, kterou vtělila Harrymu jako jednu z klíčových charakterových vlastností. Napříkladu to, jak jej lákají mozkomoři, má být podle mnoha názorů metafora přemýšlení nad sebevraždou, kterým Rowlingová v tomto období propadala.
Joanne, jen Joanne
Rukopis první knihy o Harrym Potterovi měla hotový v roce 1995. Napsala jej stylově na starém psacím stroji, přičemž láska k zašlým věcem je také jedním z důležitých východisek ovlivňujících celý svět Harryho Pottera.
Peripetie od prvního pokusu Rowlingové knihu ukázat nějakému agentovi po její finální vydání se staly už proslulými. Joanne získala poměrně rychle agenta, který knihu Harry Potter a Kámen mudrců začal nabízet k vydání. Celkem ji odmítlo 12 publisherů. Až po celém roce konečně Bloomsbury zařadilo knihu k vydání, a to na základě “recenze” dcery šéfa nakladatelství. Ten dal přečíst první kapitolu své osmileté dceři, která ji zhltla jedním dechem a dožadovala se pokračování textu. Rowlingová tak dostala 1500 liber jako zálohu. Editor Bloomsbury však Rowlingové doporučil, aby si sehnala klasickou práci, protože “na dětské literatuře o čarodějích určitě nezbohatne”. Nic nemohlo být vzdálenější realitě.
Na druhou stranu, onen editor dobře věděl, co říká: Bloomsbury vydalo první díl Harryho Pottera v červnu 1997 v nákladu 1000 kusů, z čehož polovina šla rovnou do knihoven. Zde zbystřete. Dnes se kopie z této první edice prodávají na aukcích až za 25 tisíc liber, tedy zhruba za tři čtvrtě milionu korun.
Rowlingová však zároveň dostala grant ve výši osmi tisíc liber. A tak se práci servírky vyhnula.
S prvotním vydáním knihy se pojí ještě tajemství písmena K. v jejím jméně. Rowlingová se totiž skutečně jmenuje pouze Joanne Rowling, prostřední jméno nemá. Editoři jí však doporučili, ať si nějaké prostřední jméno vymyslí, protože čtenáři nechtějí knihy od ženských autorek a bude lepší, když na obálce budou pouze iniciály křestních jmen (odtud tedy J. K.). Ono K. si tak Rowlingová vybrala podle Kathleen, což bylo jméno její babičky.
Od úspěchu k úspěchu
Ještě pět měsíců si musela Rowlingová počkat na zasloužené ovace. Tak dlouho to totiž trvalo od vydání do sezóny ocenění, během níž Kámen mudrců sklidil vše, co mohl. Do této doby se datuje také české vydání.
Harry Potter na tuzemské knižní pulty pod křídly Albatrosu vstoupil poměrně záhy: symbolicky 29. února 1998. Jeho tehdejší redaktor a současný šéf celé fikční literatury Albatrosu Ondřej Müller vzpomíná: “První prezentace pro novináře byla spojená s oslavou narozenin Zdeňka Milera. Byl sám velmi překvapen, když jsem na konci jeho prezentace vzal do ruky koště a zlatonku (pingpongový míček) a začal novinářům vysvětlovat, jak se hraje famfrpál. Myslím, že se na mě tehdy dívali jako na blázna a nikdo, včetně mne, netušil, že se Harry Potter jen o měsíc později stane miláčkem českých dětí,” řekl před pár lety.
A právě Müller skvěle popisuje i to, čím Potter tak okouzlil (a stále okouzluje) čtenáře: “J. K. Rowlingové se podařilo vyklenout jediný dějový oblouk na ohromné časové i dějové ploše. Harry tam zažívá různé uzavřené příběhy, v každé knize jeden, ale přesto vše souvisí s jediným motivem, kterým je pátrání po identitě hlavní postavy a její střet s hlavním protivníkem, Lordem Voldemortem. To je základním kamenem všech sedmi docela dlouhých knih. Udělat tento obří oblouk je neuvěřitelně odvážné autorské rozhodnutí, protože to málokdo dokáže dotáhnout. Jí se to podařilo a čtenáři byli v tahu toho příběhu neuvěřitelných deset let a připočteme-li filmy, tak ještě déle.”
Po prvotním lopocení a životních útrapách se tak Rowlingová konečně dočkala. Postupně vyšlo sedm dílů ságy o Harrym Potterovi. Přičemž poslední čtyři trhly vždy rekord v rychlosti prodeje (poslední knihy se za 24 hodin na pultech prodalo neuvěřitelných 11 milionů kopií). Celkové prodeje jsou v současnosti odhadovány na 500 milionů kopií (pro zajímavost před dvěma lety to bylo 450 milionů, tedy o Harryho je stále zájem).
Pottera se rozhodlo zfilmovat studio Warner Bros. a Rowlingová na snímcích velmi intenzivně podílela (a jako producentka také dohlížela na dodržování svých vizí), čímž vznikla jedna z komerčně nejúspěšnějších filmových sérií všech dob.
Magazín Forbes tak mohl Rowlingovou označit za první spisovatelku, která se stala dolarovou miliardářkou. Na to oceněná autorka odvětila, že sice je opravdu bohatá, ale zase tak moc ne. Forbes později její jméno ze seznamu miliardářů vyškrtnul, protože Rowlingová věnovala téměř 200 milionů dolarů na charitu. Letošní žebříček Rich List nedělních Timesů odhadl její majetek na 795 milionů liber. A k tomu se Rowlingová zařadila hned několikrát mezi nejvlivnější osobnosti světa podle celé řady žebříčků a ročenek.
Proti mudlům
Harry Potter však neuspěl jen u dětí, které "na něm vyrůstaly". Žánrovým rozptylem od pohádky a dobrodružného vyprávění přes romanci po horor konvenoval také dospělejšímu publiku. Rowlingová navíc celý příběh vystavěla kolem archetypálního outsidera, který osciluje mezi dvěma světy, aniž by do nich patřil. A tím se mu daří tyto dva zdánlivě nesmiřitelné světy sbližovat a měnit. I to do značné míry zajistilo potterovské sáze úspěch i u dospělých čtenářů. Střet mudlů a čarodějů zná totiž do značné míry každý z nás.
Že jde o spisovatelčino klíčové téma potvrdily i její prózy určené dospělému publiku. První se stalo Prázdné místo z roku 2012, které posléze pro televizi adaptovala BBC.
Ještě většího úspěchu pak dosáhly její detektivky s mimořádným hrdinou Cormoranem Strikem. Zcela v souladu s ostrovní tradicí své detektivky Rowlingová píše pod pseudonymem Robert Galbraith. V popkultuře (a zejména v britské hudbě druhé půlky minulého století i posledních let) je tvorba pod různými jmény obvyklá, zvláště, pokud daný tvůrce cílí na zcela jiné publikum. To na povysvětlení.
První kniha Roberta Galbraitha, Volání kukačky, vyšla v roce 2013 a stalo se módním tvrdit, že jde o důkaz, že kdyby nešlo o Rowlingovou, série by neuspěla. Knihy se prodalo pár set kusů, tedy podle městské legendy nebyla úspěšná. Není to však pravda. Volání kukačky získalo mimořádně dobré recenze, dokonce i nějaké ceny pro žánrovou literaturu a Galbraith získal také cenu pro nejlepší debut.
Kniha byla natolik sofistikovaná, že se začalo šířit podezření, že jde o pseudonym některého zkušeného autora. Galbraith měl stejného vydavatele a editora jako Rowlingová, proto Volání kukačky šlo na textovou analýzu... a ano, nakonec museli všichni s pravdou ven.
Do dnešního dne Galbraith napsal pět mimořádných detektivek (poslední v září 2020).
Strike podobně jako Potter žije mezi dvěma světy. Osciluje mezi vysokou třídou britské smetánky a absolutní spodinou, jako Potter ani do jedné třídy nezapadá, potlouká se mezi nimi a všechny tím irituje. Na rozdíl od Pottera tu však není tolik osudovosti, Cormoran si svůj osud alespoň částečně "vybral". Ačkoli ani to není tak úplně pravda - rozhodla jeho povaha, nezlomná, nezdolná. A takoví lidé jsou zkrátka odsouzeni k existenci na periferii.
Ostatně je zjevné, že tak se cítí i sama Rowlingová. Ačkoli majetkem patří mezi smetánku, skandály se jí do velké míry vyhýbají a kromě psaní se věnuje především charitě. A také tady se projevují její rozpačité kariérní začátky: věnuje se především dětem (slavný byl její boj proti klecovým lůžkům) a matkám samoživitelkám.
Od roku 2007, kdy vyšel poslední díl Harryho Pottera, neustále dostává otázky, zda se můžeme těšit na nějaký Harryho příběh. Dlouho odolávala. Na knižní trh se každoročně dostávaly nejrůznější publikace z toho světa, které sice byly téměř vždy velmi profesně vytvořené, ale klasický příběh to nebyl. Před pár lety si ale premiéru odbyla hra o Harryho synovi nazvaná Harry Potter a prokleté dítě, která sklidila ohromný úspěch všude, kde byla uvedena (a to nejen u publika, ale i kritiků).
A v poslední době již Rowlingová není tak striktní v tom, že by nové osudy Harryho, Hermiony, Rona a další již nikdy nevznikly. Takže možná se něčeho nového skutečně dočkáme.
Teď je ale čas Ikabogu.
