Mezi sledované premiéry na loňském karlovarském festivalu patřil dosud poslední film slavného finského režiséra Akiho Kaurismäkiho Druhá strana naděje, který na Západ Čech doprovodil mj. představitel hlavní role Sherwan Haji. Ten spolu s finským hercem Sakarim Kuosmanenem snímek reprezentoval i na předávání Evropských filmových cen. Tragikomický příběh syrského uprchlíka ve Finsku je stále k vidění na VOD platformě Aerovod, spolu s dalšími šesti Kaurismäkiho díly.
Sám pocházíte ze Sýrie. Byla pro vás role uprchlíka z Aleppa o to emocionálnější?
Sherwan Haji: Samozřejmě. Vím, že jeho příběh vychází z reality. Já sám uprchlík nejsem, ale to neznamená, že nejsem ani člověk a nedokážu se do toho osudu vcítit. Uprchlictví není zločin. Je to stav, do kterého se může někdy dostat každý. Díky tomuto filmu jsem mohl přehodnotit spoustu věcí. Natáčení mi dalo jakousi alternativní paměť, zkusil jsem si být v kůži člověka, který musel všechno opustit a čelit neznámu. To bylo emocionální.
Jak jste se na to připravoval?
Sherwan: Důležité bylo, abych neutralizoval svou zkušenost, a jen si představil sám sebe v téhle situaci. Jak bych se choval, jak bych mluvil, kdybych přišel do Finska jako uprchlík? Použil jsem Stanislavského metodu.
Jaký mají Finové vztah k uprchlíkům? Pomocí Druhé strany naděje Kaurismäki diváky nabádá, že je normální jim pomáhat, tak důrazně, až to zní, že se to neděje.
Sakari Kuosmanen: Řekl bych, že všude na světě lidi potřebují připomínat, jak se chovat k druhým. I u nás to je dost komplikované. Finové jsou Finové – napůl Rusové, napůl lidské bytosti. Nerozumíme situaci dnešních uprchlíků, ačkoliv za druhé světové války 200 tisíc Finů emigrovalo do Švédska. Takže je dobré všem ukázat, že máte pomáhat ostatním. Ovšem Aki točí filmy o svém světě, ne o Finech.
Zároveň je Aki Kaurismäki nejslavnější finský režisér, který pro řadu zahraničních diváků vytváří obraz vaší země.
Sakari: Ano a někteří Finové se bojí, že nás ukáže ve špatném světle. Přitom jeho filmy nepředstavují současné Finsko, je to satira o naší minulosti. Aki i já dlouho žijeme v mírové době a chceme zpátky ty jednoduché časy, kdy ještě Finsko neovládaly velké firmy vyrábějící hry a digitální věci. Aki rád ukazuje svět, kde lidi žijí víc klidně. Finy ale trochu štve, že svými filmy vytváří jakousi značku Finska. Možná už přemýšlejí, jak ho zastavit, aby přestal ničit naší reputaci.
Řada lidí si jistě na základě jeho filmů myslí, že Finové nemluví a nemění výraz v obličeji.
Sherwan: Což je svým způsobem pravda. Jeho filmy ale neodrážejí skutečnost, jsou jako poezie, ta se taky dost liší od běžné řeči. Vždycky mě udiví, kolik lidí si to neuvědomuje a plete si fikci s realitou.
Sakari: Na podzim dali Akimu na jednom velkém gala večeru jednu z nejprestižnějších finských kulturních cen, takže je doma oblíbený. Přesto o něm pak řada lidí na Facebooku psala ošklivě. Takoví ti, co většinou necestují, neznají další země, ale dneska můžou i tak své hrozné názory vykřičet do světa.
Na podzim Finsko také slavilo 100 let nezávislosti, což Česko čeká letos. Jak jste výročí prožívali?
Sherwan: Já slavil v nemocnici, kde moje žena rodila naše dítě. To byl hezký dárek.
Jak dlouho žijete ve Finsku?
Sherwan: Asi osm let. Jako všude, taky tady potkáte lidi s divnými názory i moc milé lidi, všechno má dvě strany. Záleží, co si vyberete.
