Je mu teprve třiatřicet let, ale už dokázal do České republiky přilákat investice za miliardy korun a nyní šéfuje vědeckému projektu Masarykovy univerzity CEITEC. Tomáš Hruda z Brna je první osobností v novém seriálu Sedmičky Generace 77.
Že zamířil právě do vědecké instituce, může být překvapivé, protože má vystudovanou ekonomii. „Věda je ovšem úžasný byznys,“ namítá Hruda, jehož hlavní pracovní náplní je vlastně lov mozků.
Hruda nevypadá na ředitele instituce, ve které se točí miliardy korun. Do Středoevropského technologického institutu CEITEC chodí v džínsech a mikině. A dokonce nemá vlastní kancelář, před kterou by seděla sekretářka v krátké sukni. „Sdílí místnost s jinými podřízenými, jako by byl jeden z nich. Jsme přece jeden tým,“ říkají o něm spolupracovníci.
O své práci mluví skromně. „Mým úkolem bylo, je a bude řídit projekt do chvíle, kdy na mé místo nastoupí někdo jiný. V podstatě páchám dobrovolnou sebevraždu. Mým snem je, že za pět, deset let budu čestným hostem na nějaké mezinárodní konferenci a v čele institutu bude významný vědec, který se bude pyšnit vizitkou CEITEC,“ plánuje Hruda.
Jako fotbalový klub
Hruda svou práci srovnává s managementem velkého fotbalového klubu. Láká vědce ze zahraničí, aby šli do Brna. „Kupříkladu Manchester United by nebyl tak dobrý, kdyby poskládal tým jenom z místních hráčů. Proto koupí třeba nejlepšího útočníka z Německa, gólmana z Itálie a obránce z Francie. Podobná idea je i v CEITEC. Díky evropským fondům máme na to peníze. Z Unie máme dostat dvě stě milionů eur (zhruba pět miliard korun – pozn. red.),“ říká Hruda.
Projekt zatím posuzují odborníci a úředníci v Bruselu. vedení univerzity však týmu mladého manažera věří. „Hrudovo nasazení je mimořádné. Je to velmi složitý a náročný projekt, který pokrývá špičkovou vědu od nanotechnologií po vědy o mozku. Tento úkol výrazně přesahoval nároky na běžného manažera, byť špičkového. A Hruda to dokázal,“ vyzdvihuje řízení CEITEC Ivan Rektor, prorektor pro rozvoj Masarykovy univerzity.
Vedení školy doufá, že připravený projekt u bruselských úředníků uspěje a do Brna poputují miliardy. „Jestliže se to povede, bude to znamenat významný posun z pohledu růstu ekonomiky i pozice na mapě vědeckých center,“ zdůrazňuje rektor Petr Fiala.
Miliarda v malíku
S přerozdělováním miliard má Hruda zkušenosti. Svoji profesní kariéru totiž zahájil jako projektový manažer ve státní agentuře pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Bylo to hned poté, co dostal na univerzitě červený diplom. Řídil například významný investiční projekt příchodu automobilek Toyota, Peugeot a Citroen do České republiky. Později se přesunul do Japonska, kde působil jako ředitel tamní pobočky CzechInvestu.
Po návratu domů se stal generálním ředitelem agentury a zodpovídal tak za podporu podnikání, inovací a přílivu zahraničních investic. Bylo mu tehdy osmadvacet let. „Ani ve snu mě nenapadlo, že v takovém věku budu ředitelem tak významné instituce,“ vzpomíná Hruda na chvíli, kdy usedl do čela státní agentury.
V dubnu 2007 ho však odvolal ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Tehdejší mluvčí resortu Tomáš Bartovský uvedl, důvodem „byly závažné systémové a organizační nedostatky zjištěné ministerskou kontrolou“. S tím ale Hruda dodnes nesouhlasí. „CzechInvest se nemohl rozrůstat, aniž by o tom úředníci z ministerstva nevěděli,“ tvrdí Hruda.
Po odchodu z CzechInvestu pracoval v bankovním sektoru. Teprve loni dostal nabídku řídit CEITEC. V práci je dvanáct hodin denně. „Tempo je to hodně divoké a dlouhodobě se to vydržet nedá. Hlavně začátky jsou psycho,“ říká Hruda, který má ročního syna.
Byť je práce v institutu náročná, Hruda si nestěžuje. Říká, že jeho generace měla štěstí. „Do vrcholného managementu jsme se dostali dřív než naši rodiče. Máme energii a zkušenosti,“ tvrdí manažer, jehož vizí je Brno jako centrum vzdělání. Na vědě se podle něj dá vydělat. „Je to úžasný byznys. Stát vzdělávání dotuje a lidé, kteří dotace čerpají, peníze utrácejí. A kde jinde by se miliardy měly utratit než v Brně. Městě, jež je už teď silným konkurentem Prahy,“ zdůrazňuje Hruda. Svůj sen a profesní cíl, přestože je ředitelem, si zatím nesplnil. Jednou by chtěl být sám sobě šéfem. Ve své firmě.
