Mají hlavu v oblacích. V létě se do nich opírá prudké slunce a v zimě šlehá ledová vichřice. Přesto přežily staletí. Je v nich vepsaný osud města a jsou také svědky novodobých proměn. Věže a věžičky jsou v Chomutově krásné i úplně obyčejné.
1.Svatý Ignác
Ticho kostela přeruší chrastění klíčů. To ředitelka chomutovské knihovny Marie Laurinová vybírá z ohromného svazku klíč od dveří jedné ze dvou věží kostela svatého Ignáce. V letech 1663 až 1671 ho postavil Carlo Lurago pro jezuity.
Do věží se jen tak někdo nepodívá. Takovou výsadu mají jen hasiči. To když jednou za rok lezou nahoru, když je na Mikuláše ve městě ohňostroj.
Úzké dřevěné schody, prach a v mezipatrech ptačí trus. V točité věži jsou některé trámy tak nízko, že by bylo lepší mít na hlavě přilbu. Bez ní to dost bolí.
Je to výška, ale pohled z věže největší stavby na náměstí 1. máje stojí za to. Krásně je vidět historické centrum, které připomíná dětskou stavebnici. V dáli pak výhled kazí šeď chomutovských sídlišť.
Pořádnou ránu dostal kostel svatého Ignáce 10. července 1826, kdy do věže uhodil blesk. O této události se zmiňují dobové kroniky.
V padesátých letech dvacátého století opravovala věže Chrámová služba Praha. Tehdy do báně administrátor chomutovského děkanského úřadu František Kolář vložil dopis datovaný 16. listopadu 1955. „Vnitřek kostela je ve špatném stavu,“ píše. V báni ponechal i listinu k předešlé opravě z roku 1935.
Obě věže kostela svatého Ignáce se naposledy dočkaly opravy v polovině devadesátých let. A do věže přibyl další dopis. Bylo to 16. ledna 1995. Do pamětního listu napsal chomutovský děkan Jan Kozár: „Tato velkolepá svatyně zkrášluje již více než tři století historickou siluetu královského města. Po zrušení řádu Tovaryšstva Ježíšova, budovatelů kostela, vyvrcholil jeho pohnutý osud nástupem vlády bezbožeckého komunismu“.
2. Hvězdářská věž
Místem s největší vyhlídkou na centrální náměstí není městská věž, jak by se mohlo zdát, ale hvězdářská věž mezi knihovnou a oblastním muzeem. Ochoz městské věže je o dobré dva metry níže. „Je to optický klam. Městská věž působí vyšší, protože má dlouhou špičatou střechu,“ vysvětluje historik muzea Jiří Šlajsna.
Hvězdářská věž, pravděpodobně z konce třináctého století, je ze dvou třetin pozůstatkem městské obranné, která byla součástí chomutovských hradeb.
V sedmnáctém století měla báň a sloužila jako zvonice. O dvě století později už byl její vršek plochý. „Jako má Klementinum slavnou astronomickou věž, tak i v Chomutově v devatenáctém století kopuli sundali pro pozorování hvězd,“ nastiňuje pravděpodobný důvod historik Šlajsna.
Lidé mají na vyhlídku přístup od jara do podzimu. Musí vyšlapat 181 kovových schodů, které jsou v horní části velice příkré. Teď v zimě je ochoz velmi kluzký a tedy nebezpečný.
Uvnitř věže je expozice obrazů a výrobků z kovu a dřeva nedávno zesnulého výtvarníka Ilji Sainera.
3. Městská věž
„Nejsnáze přístupná, pro lidi také od jara do podzimu, je městská věž postavená v roce 1525. Původně byla nižší a třetí patro se strážním ochozem přistavěli až o sto let později,“ upřesňuje ředitel státního okresního archivu Petr Rak.
Nahoru vede točité schodiště se sklípkovou klenbou. Uvnitř je městský znak zasazený do stěny. Původně býval nad chomutovskou branou. Dále pokračují dřevěné schody. V jednotlivých patrech se nachází výstava historického vývoje města, zvon z roku 1590 a hodinový stroj.
Před 420 lety mohla městská věž za největší chomutovskou vzpouru. Jiří Popel z Lobkovic ji jako katolík zakázal používat ke zvonění při pohřbech významných protestantských měšťanů. Protestanti ale zákaz překračovali, proto nechal věž zamknout. Když mladí tovaryši při dalším pohřbu zámek vylomili, skončili ve vězení.
Měšťané v roce 1591 povstali, tovaryše osvobodili a vyplundrovali zámek i jezuitskou kolej. Jiří Popel z Lobkovic přitáhl s ozbrojenci, nechal popravit vůdce vzpoury, sebral Chomutovu městská práva a zakázal protestantům téměř veškerou náboženskou činnost.
4. Sanktusník
K městské věži přiléhá kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1518 až 1542. Ten má svoji sanktusovou věžičku. Není ale v nejlepším stavu.
„Je v ní zvon, ale tahat za jeho lano vyžaduje značnou fyzickou sílu. Kladky už nejsou v pořádku,“ říká pastorační asistent Josef Filip.
Dnes už věžička svému účelu neslouží. V sanktusníku zvonili umíráček při vynášení rakve z kostela. „Zvonil jsem tam jako ministrant ještě asi před pěti lety,“ vzpomíná Filip. Jak ale přiznává, přístup do věžičky byl téměř kaskadérský výkon. Dostával se do ní po klenbách.
5. Svatá Kateřiny
Další věžičkou na chomutovském náměstí je sanktusník na střeše starobylé radnice z roku 1607, která je spjatá s kostelem svaté Kateřiny. I v ní byl zvon. „Kostel svaté Kateřiny sloužil kdysi jako zámecká kaple. Jeden čas byl dokonce jediný katolický po chomutovské vzpouře, takže ve věžičce vždycky zvonili,“ přibližuje historik Šlajsna.
6. Svatá Barbora
Kostel svaté Barbory z konce patnáctého století v Nové Vsi, půl druhého kilometru od náměstí 1. máje, má jen malou věž. Jsou v ní funkční hodiny, přístup je z půdy, kde jsou dva zvony. „Používáme je ke svolávání na mši,“ říká pastorační asistent Filip.
V devatenáctém století, proslulém módním trendem přestaveb kostelů, mělo dojít i na ten u svaté Barbory. „Měl mít novou pseudogotickou věž. Nakonec na to ale zřejmě nebyly peníze,“ usuzuje historik Šlajsna.
