Jak hodnotíte z pohledu exekutora loňský rok?
Počet nařízených exekucí každoročně v posledních letech narůstá, ani loňský rok nebyl v tomto směru výjimkou. Přesná statistická čísla sice nemáme ještě k dispozici, odhadujeme ale podle vývoje v předchozích letech, že bylo loni nařízeno kolem 700 tisíc exekucí. Překvapením je pro nás fakt, že stále roste i počet soudních výkonů rozhodnutí, které provádějí soudy. Vidíme zde alarmující fakt, že exekuce a výkony soudních rozhodnutí se stávají trendem.
Předpokládáte, že i v letošním roce bude počet exekucí dále stoupat?
Určitě ano, minimálně ještě v letošním roce. Teprve letos totiž zaregistrujeme reálné výsledky hospodářské krize, kterou jsme zaznamenali v loňském roce. K exekutorovi se totiž pohledávky věřitelů dostávají k vymáhání až poté, co si věřitel opatří exekuční titul. Musí proběhnout nalézací soudní řízení, a to nějakou dobu trvá. Pokud tedy dluh vznikl v důsledku krize v loňském roce, věřitel ho včas zažaloval a soud ho standardním způsobem rozhodl, bude se moci ještě letos přistoupit k exekuci. Předpokládáme, že se začnou masivně projevovat dluhy ze spotřebitelských úvěrů, pravděpodobně poroste také počet dluhů z hypotečních úvěrů, které mají banky zajištěny nemovitostmi.
Proč podle vás tak prudce roste počet exekucí. Je to jen důsledek krize?
Důvody bohužel vidím v tom, že český občan není ještě dostatečně zralý na to, aby se se vší zodpovědností staral o své finanční záležitosti. Nevím, zda je to dílem předchozích let totality, kdy lidé nebyli vedeni k zodpovědnosti, všechno bylo státní, všechno rozhodoval i řešil stát. Lidé stále očekávají, že za ně jejich věci bude řešit stát. Dnes a denně se setkáváme s tím, že si lidé nevyzvedávají soudní obsílky, když dostanou rozsudek a tam se jasně dočtou, že mají do tří dnů od nabytí právní moci rozsudku zaplatit dluh, tak rozsudek nerespektují.
Dlužníci jsou překvapeni z toho, že věřitel se domáhá zaplacení svých pohledávek. To je trend, který je naprosto běžný. Registrujeme to i v našich exekutorských poradnách, kde se snažíme pomoci jak dlužníkům, tak věřitelům. Je ale s podivem, že osvětu provádí Exekutorská komora ČR, neboť exekutoři tím vlastně mluví sami proti sobě, když radí dlužníkům. Je zarážející, že toto neslyšíme ze strany státních orgánů, speciálně v době krize, kdy narůstá zadluženost domácností a lidé jsou postaveni napospas klamavé reklamě poskytovatelů „výhodných“ půjček.
Když jste nastoupila do čela Exekutorské komory ČR, dala jste si za cíl zlepšit obecné povědomí o exekutorech. Co jste konkrétně pro naplnění tohoto cíle udělala?
Jedním konkrétním krokem jsou již zmíněné poradny. Dále se snažíme co nejotevřeněji komunikovat s médii, protože mezi veřejností jsou exekuce trochu tabuizované a velmi démonizované. Naším cílem je maximální otevřenost a transparentnost. Využíváme každý prostor, který máme, abychom veřejnost informovali nejen o tom, co znamená exekuční řízení, ale i jak se mu vyhnout. Ještě bych dodala, že exekutor je ze zákona vázán povinností mlčenlivosti, nesmí sdělovat třetím osobám jakékoli konkrétní údaje o dlužníkovi či jeho majetku. Bohužel předchozí vedení komory se za tuto mlčenlivost trochu schovávalo a dostatečně nevysvětlovalo veřejnosti to, co bylo potřeba. Tím jsme si sami trochu zavinili negativní obraz exekutora.
Na veřejnosti se často mluví o nepřiměřenosti exekucí. Proč se poměrně drobná částka například za nezaplacení jízdného může vyšplhat až na minimálně několikatisícové částky?
To je jedna ze záležitostí, které jsou dosud nepochopeny veřejností, protože nebyly dosud dostatečně vysvětlovány. Dlužník se diví a myslí si, že právem, když za ním přijde exekutor a vymáhá jeho původní dluh, který činil stokoruny a nyní má zaplatit deset nebo patnáct tisíc. Dlužníkovi to připadá nemravné, nepřiměřené a nezákonné. Veřejnost bohužel vůbec neví, že než se pohledávka dostane k vymáhání k exekutorovi, má za sebou poměrně dlouhý proces, který není zadarmo. Věřitel má právo být zastoupen advokátem i v nalézacím řízení. Pokud dlužník nezaplatí dobrovolně např. pokutu ve výši 500 korun, tak věřiteli nezbude nic jiného, než pokutu vymáhat soudně.
Pokud je věřitel u soudu úspěšný, soud zaváže dlužníka, aby zaplatil nejen pokutu, ale už i náklady soudního řízení, které představují soudní poplatek a odměnu advokáta věřitele. Pokud dlužník nerespektuje tento rozsudek, věřitel se obrátí na exekutora. Ve svém důsledku tedy dlužník zaplatí původní pokutu 500 korun, dále náklady nalézacího řízení, náklady na advokáta, náklady exekučního řízení, odměnu exekutora a opět odměnu advokáta v exekučním řízení, k tomu všemu DPH. Je třeba si uvědomit, že z exekučního řízení profituje i stát.
Co si slibujete od nového exekučního řádu, který začal platit v listopadu loňského roku?
Novela exekučního řádu má za cíl především přinést odbřemenění justice. Tato novela přidala spoustu práce exekutorům, ti se ji snaží zvládat. Zatím je velmi krátká doba na hodnocení dopadu této novely, ale myslím si, že svůj účel – tedy odbřemenění justice – zatím moc neplní. Například návrhy na exekuci se nyní podávají exekutorovi, který přezkoumá faktickou správnost návrhu a prostřednictvím elektronického formuláře má požádat soud o nařízení exekuce. Tento formulář zatím nefunguje tak, jak si zákonodárci představovali, tedy, že údaje v něm obsažené soud jednoduchým úkonem (překliknutím v počítači) přenese do svého elektronického systému, zatím se vše přepisuje ručně a kopíruje na papír.
Až to fungovat bude, určitě to bude přínos. Novinkou je také to, že od 1. listopadu loňského roku provádí exekutor sám rozvrh výtěžku z dražby nemovitostí, což je velmi podstatná změna a celý proces prodeje nemovitosti se dostává výhradně do rukou exekutora. Předpokládáme výrazné zrychlení tohoto procesu. Dříve rozvrhy dělaly ve svých standardních lhůtách soudy a vydražitel čekal mnohdy i roky, až bude mít nemovitost bez právních závad.
Dnes se hodně mluví o změně principu teritoriality. O co vlastně jde a co se má změnit?
Nové vedení exekutorské komory si dalo za cíl, že otevře debatu na téma zavedení principu teritoriality. Převažující část exekutorů zavedení tohoto principu podporuje, a to z toho důvodu, že provádět exekuci mimo svůj obvod je neefektivní a zdlouhavé, a to nejen z pohledu exekutora, ale především z hlediska účastníků exekučního řízení. Princip teritoriality spočívá v tom, že by každý exekutor prováděl exekuce pouze ve svém obvodu, oprávněný by byl povinen zvolit exekutora podle bydliště svého dlužníka tak, jako je tomu v nalézacím soudním řízení.
Je to v podstatě stejná logika, jako že každý má nárok na svého zákonného soudce, jehož příslušnost není daná žalobci na výběr, ale vyplývá ze zákona. V současné době je činnost exekutorů teritoriálně neomezená, mají působnost po celé České republice. Vznikají paradoxní situace, že si oprávněný vybere jednoho exekutora, i když jeho dlužníci jsou po celé republice. To má dva negativní důsledky – jednak se snižuje efektivnost exekučního řízení, protože dlužník vzdálený stovky kilometrů nepociťuje tak intenzivní tlak exekuce, když ví, že exekutor za ním nemůže každý měsíc dojet, a jednak se celá exekuce prodražuje.
Říkala jste, že většina exekutorů princip teritoriality podporuje, jaký je v tomto směru postoj státu?
Debata o zavedení principu teritoriality je teprve na začátku. Mluvíme o tom s představiteli justice, většina z nich tento princip podporuje, ale oficiální stanovisko příslušných státních orgánů zatím nemáme. Bude záležet na postoji ministerstva spravedlnosti, představitelů justice, na poslancích. Tuto myšlenku je potřeba ještě rozpracovat, nepředpokládám, že bychom se s ní dostali do parlamentu ještě letos. Ve většině zemí Evropské unie však soudní exekutoři působí právě podle teritoriálního principu.
Když roste počet exekucí, roste také jejich úspěšnost?
Zaznamenáváme bohužel, že úspěšnost exekucí klesá. To samozřejmě souvisí s dopady hospodářské krize. Stále častěji se setkáváme s mnohočetnými exekucemi, rekord je asi 80 exekučních řízení proti jednomu dlužníkovi. V takových případech bývá velmi složité něco vymoci. Dlužník tvrdí že nic nemá a že mu vlastně nemůžeme nic sebrat.
