Rok 2016 ukázal, že věřit průzkumům nebo spoléhat na referenda se ne vždy vyplatí.
1. Brexit
Prvním a zřejmě i největším překvapením roku byl výsledek referenda o vystoupení Velké Británie z EU. Referendum si vyžádal David Cameron. Jako předvolební heslo se osvědčilo skvěle, nakonec ale Camerona stejně stálo premiérské křeslo. Vystřídala ho Theresa Mayová, první žena od dob Margaret Thatcherové.
Překvapení se zdály být i hlavní tváře kampaně za vystoupení Boris Johnson a Michael Gove. Johnson se nakonec stal ministrem zahraničí, na Govea vládní post nezbyl. Překvapené byly asi i britské instituce. Nebylo jasné, jestli o vystoupení rozhoduje vláda nebo parlament, rozhodovat musely soudy několika instancí. Nejméně překvapenou se zdá být britská ekonomika, kterou Brexit zatím nijak výrazně neochromil.
2. Kolumbijské referendum
Kolumbijský prezident Juan Manuel Santos pět let jednal s guerillami FARC o příměří. Po letech se nakonec obě strany dohodly na pravidlech. Guerilly měl být odzbrojeny, jejich organizace se měla stát legálním politickým hnutím. Prezident Santos se ale s pouhou dohodou nespokojil, nechal o ní rozhodnout občany v referendu.
K jeho překvapení ale občané dohodu těsně odmítli. Občané si vybrali spravedlnost na úkor blízkého míru. Jejich motivům se nelze příliš divit, vždyť guerilly, které páchaly po desetiletí nejhorší zločiny, by se staly standardní politickou silou. Nicméně pět let obtížné práce bylo v troskách. Nakonec byla dohoda stejně podepsána, na referendum nehledě. Santos za dohodu navíc dostal Nobelovu cenu za mír.
3. Americké volby
Překvapením byly už výsledky republikánských primárek. Donaldu Trumpovi média a komentátoři příliš šancí nedávaly. Ještě horší šance mu byly přisuzovány v souboji s demokratkou Hillary Clintonovou, jejíž výhra v primárkách naopak nepřekvapila téměř nikoho.
Ještě několik týdnů před konečným rozhodnutím hlásaly novinové titulky, že Donald Trump ztrácí na Clintonovou už 14 procent. Hillary byla médii i agenturami předem už téměř korunována. Posuďte sami, jak byly odhady přesné.
4. Referendum v Itálii
Dalším premiérem, který si vyžádal referendum, byl Ital Matteo Renzi. Jeho vláda připravila poměrně rozsáhlou reformu, která zásadně omezovala práva Senátu a naopak posilovala Poslaneckou sněmovnu. Senátu by znemožnila odvolat vládu. Renzi si od reformy sliboval zjednodušení vládnutí. Reforma ale byla v plebiscitu odmítnuta a Renzi podal demisi.
5. Krajské a senátní volby
Některá překvapení přinesly i české krajské a senátní volby. Nečekaným byl jistě úspěch lidovců, kteří senátní volby s přehledem vyhráli. Velmi dobře si vedli i Starostové a nezávislí. Naopak hnutí ANO, které jinak vyhrává všechny průzkumy volebních preferencí, si mnoho senátorů nepřipsalo.
