Česká republika zatím obstála v éře vzedmutí populistů a protisystémových politiků jako funkční demokracie. Jde proti trendu ve středoevropském regionu, který je vidět u sousedů v Polsku, v Maďarsku i na Slovensku a ukazuje, jak je v překonání krize důležitá aktivní občanská společnost a silné instituce.
Vládní strany s neúspěchem Andreje Babiše a odchodem Miloše Zemana začnou ztrácet jedno ze svých nejsilnějších témat, díky němuž dokázaly mobilizovaly své voliče. Už nepůjde jednoduše ukazovat na Hrad jako prodlouženou ruku totalitního Kremlu a Pekingu, která je rizikem pro naše svobody a hodnoty.
Nebudou se neustále svádět boje o výklad ústavy a prezidentské pravomoci, které v lidech vzbuzovaly pocit ohrožení demokracie. Nebudou se testovat všechny myslitelné hranice pravomocí prezidenta. Od Petra Pavla nejspíše neuslyšíme ani tolik urážek a vulgarit jako od jeho předchůdce, které lidi pohoršovaly a vzbuzovaly v nich touhu, aby „ta ostuda na Hradě skončila“. Zeman však nezvládal ani naprostý základ důstojného reprezentování úřadu na veřejnosti.
Hegemon české politické scény Andrej Babiš zase zažil už několikátou velkou porážku v řadě. Pokud současná vláda vydrží, bude ještě pár let zaparkovaný v opozici. Hnutí ANO je zároveň rukojmím, neboť jeho úspěch stojí převážně na Babišově silné osobnosti a zápalu. Strana sice vygenerovala politické talenty jako Alenu Schillerovou a Karla Havlíčka, nikdy tam ale nevznikaly opoziční proudy jako u jiných stran, které by uvnitř ANO dokázaly nabídnout alternativu. Sebereflexe a diskuze o tom, kdo má hnutí po neúspěších vést, tak nejspíše nepřijdou.
Ztrátou tandemu Babiš–Zeman přijde o své hlavní téma i občanská společnost, která poslední roky dokázala mobilizovat statisíce lidí. Spolek Milion chvilek pro demokracii opakovaně zaplňoval náměstí v zemi a na Letné v Praze uspořádal největší demonstrace od sametové revoluce. Tuto energii pak poslala tehdejší opozici a vyslala signál, aby se rozdrobené strany proti Babišovi spojily do větších bloků. A nyní energii propůjčila i oponentům Andreje Babiše v prezidentském klání.
Pokud se vytratí pocit akutního ohrožení demokracie, který díky aktivistům dostával stovky tisíc lidí do ulic, vládní strany přijdou o svůj důležitý doping. Miliony lidí totiž stále volí protisystémové politiky. Takzvané „vybrání zatáčky smrti“ se v parlamentních volbách v roce 2021 podařilo jen díky tomu, že propadl milion hlasů. Situace se snadno může otočit, protože v průzkumech ANO stále dominuje jako nejsilnější strana a kampaň Babiše naznačuje, že voliče možná začne luxovat i u extrémnější SPD Tomia Okamury. Pokud zájem lidí o politické dění ve stabilnější éře opadne, může to opět nahrát protisystémovým politikům.
Velký počet protestních hlasů nezmizí. Naopak, jejich počet může růst kvůli horší ekonomické situaci či „válce za humny“. A také kvůli rychle se měnícímu světu, kterému je stále těžší rozumět a najít v něm své místo. Změny způsobené automatizací a technologiemi vidíme už nyní. Řada profesí ztratí smysl. Tato nejistota vždy pomáhala populistům a ideologům prezentujícím snadná řešení. Ta ale neexistují.
Vláda i nový prezident v tomhle ohledu nebudou mít jednoduchou pozici a prokličkovat úspěšně k dalším volbám bude mimořádně náročné. Zvláště v kontrastu toho, že za Babiše a Zemana bylo skutečně díky ekonomickému růstu pocitově líp. Kdo má na tom reálné zásluhy, se nikdo ptát nebude. Prostě se tahle pozitivní vzpomínka opozicí zneužije.
Výsledek prezidenských voleb je i přes chmurné vyhlídky do budoucnosti skvělou zprávou. Česká republika ukázala, že i v době, kdy kolem ní korodují demokracie postkomunistických zemí, má stále sílu si své problémy vyřešit sama. Z Česka se nestalo Maďarsko, i když mu dlouho vládl miliardář se svými médii za zády. Justice na rozdíl od Polska stále funguje nezávisle a politická situace je mnohem stabilnější než na Slovensku.
První kolo boje o podstatu naší demokracie skončilo. Rozhodující bude, pokud se v následujících klíčových volbách obhájí. Tohle velké vítězství demokraticky smýšlejícího kandidáta v prezidentské volbě je ve finále jen jiskřičkou naděje pro západní směřování naší země.
