Jan Šindelář: Zkouška ohněm

ČSA (ilustrační foto)

ČSA (ilustrační foto) Zdroj: CTK

V letectví je stávka jako nástroj prosazení vlastních zájmů v poslední době téměř běžným zjevem. Mluvíme především o takzvaných národních dopravcích, takoví klienti Lufthansy by mohli vyprávět. Zbraněmi se v minulosti nezřídka harašilo i v Českých aeroliniích, na stávky ale zatím nedošlo. Nelze tvrdit, že by se zaměstnanci ČSA v minulých letech neuskrovnili. Řada z nich odešla, další přistoupili na výrazné snížení platů.

To je vždy nepříjemné, bez ohledu na to, v jak vysokých platových sférách se dotyčný pohybuje. Chybovali přitom vždy politici a jejich nominanti v čele aerolinií. Oproti minulosti je nyní situace odlišná v jedné zásadní věci: České aerolinie jsou od dubna většinově soukromé.

Bude proto zajímavé sledovat, jak si noví majitelé poradí s rebelií, věcí v sesterském Travel Servisu nevídanou. V první řadě budou muset lidem vysvětlit, že časy hojnosti jsou ještě daleko. Na druhé straně nikdo asi nechce, aby ho vezl roztrpčený pilot s platem jako venkovský autobusák. Je po čertech dobře, že nadcházející tahanice už nebude v režii státu.

Na tomto místě jsme nezřídka kritizovali nesmyslné protihlukové stěny, které brání cestujícím vlakem ve výhledu do krajiny. Veřejnou dopravu – a to možná ve větší míře – trápí i další zlo.

Tím je polepování skel reklamou. Provozovatelé si ze záhadných důvodů myslí, že perforací polepů výhled zachrání. Měli by si ale ujasnit, zda provozují dopravní prostředek, či reklamní panel. Ve druhém případě rovnou můžeme začít jezdit v bednách bez oken.