Kdyby to dělal třeba u každého prodaného auta, náklady na správu daně by převýšily výnos; ale když jde o nemovitosti, pár set úředníků se z toho pohodlně zaplatí a ještě dost zbude.
Loni zbylo zhruba 10,5 miliardy. Ve srovnání se stamiliardovými inkasy DPH nebo příjmových daní jsou to samozřejmě drobné, ale přesto stojí za to připomenout, že jsou to drobné vybrané z občanských kapes bez skrupulí a bez hlubšího politického smyslu.
Druhým velkým problémem daně z nabytí nemovitostí je to, že jde o zcela učebnicový příklad dvojího zdanění, proti němuž se na papíře urputně bojuje na národní i evropské úrovni.
Berňáky v tomto případě bezostyšně strkají své pařátky do peněz, které už byly zdaněny jinak. To platí vždy, i přesto, že podle dosavadní úpravy se mohl prodávající s kupujícím dohodnout, kdo z nich daň zaplatí. V případě kupujícího byly peníze, za něž nemovitost kupuje, už jednou zdaněny jako příjem. Prodávající zase inkasoval kupní cenu, která nějak odráží investice, které do nemovitosti vložil a pocházely rovněž z peněz už jednou zdaněných.
Je pravda, že když už se smíříme s nesmyslností daně, onen institut, který umožňoval dohodu o tom, kdo daň zaplatí, byl v principu docela sympatický. Když už se stát zjevně cpe, kam nemá, nechává postiženým prostor, aby se spolu domluvili, jak s jeho vlezlostí naloží.
Andrej Babiš, který chce vstoupit do dějin jako Velký výběrčí, bere každou korunu, která přiteče. Proč by rušil něco, co nese?
Tak přesně tento princip se včera poslanci rozhodli zrušit. Daň bude nadále platit výhradně kupující, což už definitivně odradí i ty sebetrpělivější hledače nějakého hlubšího než jen fiskálního významu této daně.
Když se včera poslanci daní z nabytí nemovitostí zabývali, ODS navrhla její zrušení a neuspěla, načež strhla humbuk, že prý vláda nevyužila příležitost zjednodušit daňový systém. To je svým způsobem pravda.
Ale je to dost licoměrné vzhledem k tomu, že ODS nevyužila příležitost zjednodušit daňový systém za celých šest let svého vládnutí. A to dodejme, že se tímto vděčným politickým praporem oháněla výrazně okatěji než současný kabinet.
Ten sliboval jenom to, že daně nebude zvyšovat, což se jakž takž daří. O tom, že by se nějaké mohly nebo měly rušit, řeč nešla. Chraň pánbůh.
Andrej Babiš, který chce vstoupit do českých ekonomických dějin jako Velký výběrčí, naopak bere každou kačku, která přiteče. Tak proč by trhal nebo hubil něco, co nese deset miliard za rok, i když je to bohapusté a nevzhledné býlí? Vláda naopak s péčí řádných přerozdělovačů tento zlatonosný plevel zalívá a obhospodařuje.
