Čtrnáct let řídí Jan Hájek největší český na akcie zaměřený podílový fond Top Stocks. Ten na přelomu února a března sice ztratil téměř polovinu své hodnoty, přízeň zhruba osmdesáti tisíc investorů ale neztratil. Současná hodnota fondu, který investuje do pětadvaceti zejména amerických společností, včetně sociální sítě Facebook, prodejen s obuví Foot Locker, výrobce softwaru Microsoft či kavárenského řetězce Starbucks, činí zhruba 12 miliard korun. „Sešup dolů byl skutečně rychlý. Ale když podílníci zaznamenají pokles hodnoty fondu, tak vezmou tuto ztrátu spíše jako příležitost,“ říká portfolio manažer Jan Hájek.
V pozici manažera investičních fondů jste zažil už prasknutí takzvané dot-com bubliny v roce 2000 i finanční krizi na přelomu let 2008 a 2009. Nakolik teď můžete těžit ze svých tehdejších zkušeností?
Všechny krize mají společné, že dojde k hrubému podcenění nějakého vývoje. I když jsem začátkem února tušil, že je pravděpodobnost rozšíření koronaviru z Číny do celého světa vysoká, situaci jsem také podcenil. Myslel jsem si, že další státy budou již mnohem lépe připravené. K prudkým výprodejům na trzích došlo, když se ukázalo, že i velice rozvinutý region jako je severní Itálie, koronavirovou pandemii nezvládá. To byl šok. Následný vývoj se pak podobal předchozím krizím. V dobách největší paniky klesají hodnoty firem na úrovně, které nedávají smysl, ale je to dáno tím, že někteří investoři jsou nuceni prodávat.
Co jste dělal, když začal trh prudce padat?
Koncem února jsem se chystal na biotechnologickou konferenci v americkém Bostonu, které se účastním pravidelně od roku 2009. Její program bývá hodně intenzivní. Proto jsem vždy radši, když mám v těchto situacích ve fondu více hotovosti. Takže jsem část akcií prodal, abych měl větší rezervu. Kdybyste se mě ale v té době zeptal, jak se bude trh vyvíjet, asi bych uměl jen říct, že některé akcie by mohly padat. Ale určitě bych nedokázal odhadnout, jak hluboký jejich pád následně bude. Z pohledu hodnoty Top Stocks byl pak březnový sešup dolů skutečně rychlý. Moje zkušenost z předchozích panických výprodejů je taková, že na to většina lidí nestihne rychle zareagovat. Když podílníci zaznamenají pokles hodnoty fondu, tak vezmou tuto ztrátu spíše jako příležitost. Proto nyní do fondu přicházejí nové peníze.
Jak se vývoj na trhu projevil na skladbě vašeho fondu?
Během čtyř týdnů do 20. března, kdy převládala největší panika a trh dosáhl svého dna, jsem si začal vytvářet představu toho, jak bych chtěl portfolio fondu rebalancovat. A současně přitom využít svých zkušeností z předchozích krizí. Vycházím z toho, že nejde o čistě ekonomickou krizi, ale jedná se o závažný zdravotní problém. Dokážu si sice představit, že se některé věci změní, ale myslím si, že pokud najdeme způsob, jak z koronaviru udělat sezónní chřipku, vrátíme se do normálu.
Pohybuji se v prostředí farmaceutických a biotechnologických firem, proto vidím, že klíčové jsou čtyři věci. Tou poslední bude vakcína, její vývoj a schvalování však potrvá ještě minimálně 18 měsíců. V mezičase ale bude možné pro léčbu COVID-19 použít léky jako remdesivir. Druhým klíčovým opatřením je rozsáhlé testování a trasování osob, které zabrání rozšíření budoucích lokálních ohnisek nákazy. Třetím předpokladem jsou léky proti koronaviru na bázi monoklonálních protilátek (z plazmy imunitních buněk - pozn. aut.), které by mohly poskytnout i částečnou profylaktickou léčbu. V jejich případě očekávám první výsledky v průběhu léta. Díky tomu bychom mohli mít již na podzim dostatek zbraní pro boj s koronavirem.
Takže byste si teď vsadil na akcie společnosti Gilead Sciences, jež remdesivir vyvinula a v Česku je známá i díky spolupráci s biochemikem profesorem Antonínem Holým?
Myslím, že role remdesiviru může být z pohledu zvládnutí celé pandemie klíčová. Pokud se potvrdí současné pozitivní výsledky, ať už ty ohledně předběžné studie popsané časopisem New England Journal of Medicine či uniklé údaje z testů probíhajících v univerzitní nemocnici v Chicagu, budeme mít první lék, který umožní alespoň trochu ulevit jednotkám intenzivní péče. Neznepokojila mě ani zpráva z konce dubna o negativních výsledcích studie v Číně, jež byla předčasně ukončena kvůli nedostatku vzorků. Remdesivir sice nebude onen definitivní lék, ale může být první významný. Větší příležitost než v akciích Gileadu přesto vidím v akciích jiných společností.
O které jde?
Zaměřil jsem se na velké firmy v segmentech, jež jsou současnou situací nejvíce postiženy. To se mi osvědčilo už v roce 2008 a 2009. Nakoupil jsem akcie hotelového řetězce Marriott a společnosti Darden Restaurants – americké sítě restaurací Olive Garden či LongHorn Steakhouse. Jako největší hráči ve svých oborech dokáží situaci ustát, i kdyby k obratu docházelo pomaleji, než očekávám. Kromě toho jsem koupil ještě akcie IQVIA Holdings, což je provozovatel klinických testů. Až dojde k uvolnění v současnosti plně vytížených kapacit nemocnic, klinické testy nových léků se opět rozběhnou.
Budou-li naplněny vaše předpoklady, mohla by se ekonomická krize vyvolaná zdravotní pandemií rychle přehnat. Nebylo ale po deseti letech silného hospodářského růstu tržní ocenění firem až příliš vysoké a opětovný růst by nemusel být tak výrazný?
Valuace nebyly až natolik vysoké, aby toto byl problém. Je tu však jedno ale. Špatně se předpokládají sekundární dopady jakékoliv krize. Teď je to krásně vidět na ropě. Mohou vznikat další události, třeba by mohlo dojít k nesplácení úvěrů. Ze zdravotního problému by pak udělaly problém ekonomický. Proto cílové rozložení investic fondu není ještě tam, kde bych jej chtěl nakonec mít.
Souhlasíte, že svět po koronavirové pandemii už nebude, jaký býval?
Určitě se některé věci změní, budeme například pracovat více z domova, což jsme si předtím neuměli představit. To s sebou přináší dobré vyhlídky pro segment IT. Očekávám také pokračování robotizace v průmyslu, která teď najednou dává ještě větší smysl. Roboti mohou na rozdíl od lidí pracovat pořád, nehrozí jim žádná pandemie. Zároveň doufám, že se změní schopnost vlád předvídat. Ztratili jsme představivost a schopnost být připraveni na něco dopředu, něco budovat, aniž by to bylo potřeba.
Tak jak o pandemii mluvil třeba Bill Gates, o ní mluvilo i spousta dalších lidí. Nikdo tomu ale nevěnoval pozornost. Kdyby měly být všechny firmy připravené kdykoli na měsíc či dva zavřít, tak vše hodně zdraží. Proto tu ale máme stát, který by měl být lépe připravený, třeba co do zásob ochranných prostředků nebo kapacit pro testování.
Státy nyní vymýšlejí způsoby, jak podpořit ekonomiku, méně se už ale zabývají tím, kde na to dlouhodobě vzít. Přijde nakonec zvyšování daní?
Určitě ano, protože současnou fiskální expanzi bude potřeba nějak zaplatit. V Česku už máme z roku 2008 zkušenost s takzvanou solidární daní, která měla být dočasná, ale existuje dodnes. Správně by stát měl takové daně zrušit, když se dluh splatí. Investoři by to pak brali jako optimální fiskální politiku, která všem pomáhá vyrovnat se s černými labutěmi.
Nehrozí, že banky teď budou i s ohledem na zkušenost z předchozí krize až příliš opatrné?
Pro každou banku je lepší nechat klienta přežít, než mu říci, že mu úvěr nedají a on pak půjde do bankrotu. Získávání náhrady proti úvěru je pak vždy velmi nákladné. Od bank se ale na druhou stranu nedá čekat, že pomohou novému klientovi, se kterým dosud nedělaly a současně nebudou mít alespoň určitou jistotu, že jim úvěr splatí. To by teď měla být role státu. O to více, že stát žije z daní všech fungujících jednotek.
Myslíte, že kvůli COVID-19 dojde k omezení globalizace?
Přece jen jsou občas slyšet hlasy, že by se výroba řady věcí měla opět vrátit „domů“. Pořád platí, že pokud někdo vyrábí něco levněji, není potřeba to vyrábět doma. Je lepší se soustředit na produkci, u níž máme konkurenční výhodu. Na druhé straně ale vidíte, co se stalo na příkladu zdravotních pomůcek. Všechny země posílaly do Číny pomoc, když se tam epidemie rozjížděla. A teď, když se situace otočila, se z toho dělá politika. Třeba USA tohle vnímají jako zradu nějaké dohody a určitě budou mít snahu dostat zpátky věci jako je výroba některých ingrediencí pro léky či testování. Také Japonsko hodlá firmám dát pobídky na přesun či udržení výroby doma. Může nakonec dojít k návratu inflace, protože přenesená výroba nákladově zdraží. To bude cena za to, že nebudeme muset spoléhat v některých výrobcích na ostatní země.
Co by v ekonomické oblasti teď měla dělat česká vláda?
Není potřeba nic vymýšlet. Kdybych měl příslušnou pravomoc, zajel bych do Německa, převzal jejich program a přenesl ho do Česka. Co víc potřebujete udělat? Třeba Čína má postavenou celou svojí hospodářskou politiku na tom, že kopíruje nejúspěšnější země. Někdy mi přijde, že věci, které tady můžeme udělat, jsou jednoduché. Stačí jen odhodit roušku národní hrdosti. Často jenom ta nám brání aplikovat něco, co není vymyšleno u nás doma.
Ján Hájek (50)
Vystudoval Fakultu financí Vysoké školy ekonomické v Praze. Je držitelem titulu certifikovaného analytika – CFA (Chartered Financial Analyst). Od roku 2006 řídí akciový fond Top Stocks a od roku 2011 spoluřídí sektorový fond Erste Stock Biotech. Ve volném čase se věnuje turistice, golfu a lyžování. Zajímá ho také historie.
Autor je spolupracovník redakce
