„Situace demokracie se v současné době zhoršuje a to bohužel nejen u nás, ale v celém západním světě. Nebo alespoň v jeho velké části,“ říká Jakub Klepal, který od roku 2012 působí jako výkonný ředitel nadace Forum 2000. „Příznaků je řada – růst populismu, ztráta důvěry v demokratické instituce, oslabování právního státu, postupné osekávání některých svobod, vnější tlak autoritářských režimů na demokratické státy," dodává.
Primárním úkolem Fora 2000 je obrana demokracie. Nepřijde vám, že ta současná česká začíná lehce pokulhávat?
Dlouhodobým posláním Fora 2000 je vytvářet platformu pro globální dialog o budoucnosti demokracie, o výzvách, kterým čelí či o příležitostech, které se jí otevírají. Václav Havel a Elie Wiesel, naši zakladatelé, svolali první Forum 2000 do, jak se tehdy alespoň zdálo, otevřené a demokratické země a zabývali se spíše problémy demokracie v jiných částech světa. Koncem devadesátých let u nás stále probíhala transformace, základní práva a svobody byly garantovány a právní stát i přes potíže s korupcí, privatizačními aférami či dědictvím komunismu fungoval. Věřili jsme zkrátka, že žijeme v demokracii, obklopené dalšími demokraciemi, a že to je již trvalý stav.
Už tomu tak není?
Zdá se mi, že situace se v současné době zhoršuje a to bohužel nejen u nás, ale v celém západním světě. Nebo alespoň v jeho velké části. Příznaků je řada – růst populismu, ztráta důvěry v demokratické instituce, oslabování právního státu, postupné osekávání některých svobod, vnější tlak autoritářských režimů na demokratické státy.
Forum 2000 nebylo založeno k obraně demokracie u nás, spíše se zabývalo jejím stavem v jiných, méně šťastných částech světa. Bojím se ale, že pod tlakem okolností se k obraně demokracie pomalu dostáváme, že se to znovu může stát nutností.
Ptám se hlavně kvůli návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Vy sám jste se zúčastnil protestní akce Svědomí není na prodej. Bude se to na letošní konferenci nějak řešit?
Návštěva čínského prezidenta je bohužel jen jeden z aspektů problému, který jsem popsal a který významně souvisí s vnitropolitickou situací v naší zemi.
Návštěva jako taková je v pořádku, není třeba čínského prezidenta démonizovat. Čína je ekonomicky a stále více i politicky a diplomaticky významná země a je v našem zájmu s ní mít intenzivní a aktivní styky. Problém je ve způsobu, jakým se Česká republika ke vztahu s Čínou, pod vlivem pana Tvrdíka, okolí prezidenta Zemana a dalších, postavila. Takto nastavený vztah je nesuverénní, z pohledu státu nepromyšlený a riskantní. Možná je promyšlený z pohledu některých skupin, ale dlouhodobě je nebezpečný z pohledu země jako celku a našeho zapojení do struktur Evropské unie a NATO. Vztahy mezi státy by měly fungovat na bázi partnerství, nikoliv podřízenosti a nadřízenosti, jak se to během návštěvy – přinejmenším při pohledu na chování české policie – občas jevilo. To je hlavní důvod, proč jsme považovali za důležité upozorňovat na tyto aspekty. Považujeme to za důležité i nadále a určitě se tím budeme zabývat nejen letos, ale i v dalších letech.
V době návštěvy čínského prezidenta tohle bylo velké téma, které řešil každý, ale poměrně rychle to pak z toho veřejného diskurzu zmizelo…
Já si nemyslím, že to zmizelo. Asi to již není na prvních stránkách novin, což je realita dnešního světa, realita současných médií. Vždy je nějaká věc aktuální, řeší se, je na ni upoutaná velká pozornost, ale potom trochu odezní.
V tomto případě je důležité, aby se i v časech, kdy téma českých vztahů s Čínou není na titulních stranách, o něm dále přemýšlelo a diskutovalo, aby se mu někdo věnoval. Myslím, že tomu tak je, a to na mnoha úrovních. Na obchodní, kde se průběžně pracuje na různých projektech a dohodách, na úrovni politické a diplomatické, na úrovni vzdělávací a výzkumné, kde najednou vidíme nové česko-čínské instituty a centra. Stejně tak tomu ale musí být i v rámci občanské společnosti, mezi analytiky, novináři či v bezpečnostní komunitě, kde jsou sledována možná rizika a scénáře, které neodpovídají bezproblémovému obrázku, který se nám snaží vykreslit Hrad. To téma je důležité a určitě se zase brzy výrazněji objeví ve veřejné debatě.
Vnímáte nějakou změnu nálady ve společnosti v souvislosti se stavem naší demokracie?
Ano. Nejen v Česku, ale i na celém Západě začíná být společnost velmi rozčarovaná a vidí současnost i možný budoucí vývoj spíše negativně. Občané jsou často rozhořčeni a nespokojeni s tím, jak politické elity vedou jejich země, ale třeba i Evropskou unii.
Současně tady chybí pozitivní diskuze o tom, co se s tím dá dělat. Alespoň tak to myslím většina společnosti vnímá. Různí populisté, demagogové a autoritáři tohoto stavu využívají a nabízejí jednoduchá řešení složitých otázek jako migrace, ekonomika či bezpečnost. Společnost poté ventiluje svou nespokojenost a populistickým politikům rostou preference.
Pokud mluvíme o naší zemi, všimněme si významného posunu. Devadesátá léta byla v Česku plná očekávání a optimismu a my jsme před sebou viděli směr a možná i cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout. Bohužel, i když se dnes máme nesrovnatelně lépe, ekonomice se daří a nemůžeme si příliš stěžovat ani v jiných ohledech, ten směr jsme ztratili. Zmizelo očekávání, že všechno bude lepší a že se společnost vyvíjí pozitivně. To vše přináší pasivitu, rozčarování a hledání jiných, na první pohled srozumitelných, řešení. To je nebezpečné.
Myslíte, že je to chyba evropských elit?
Určitě, ovšem nejen evropských, ale i elit jednotlivých národních států. A nemůžeme to svalovat jen na elity – odpovědnost neseme všichni, včetně nás v občanské společnosti.
Myslel jsem to spíše obecně…
Já si myslím, že to celé souvisí se zpohodlněním našich společností. Hospodářsky se daří, Evropská unie prožívá již sedmé desetiletí nepřetržitého míru, těšíme se svobodě a demokracii jsme si zvykli brát jako samozřejmost. Máme se nejlépe, jak jsme se kdy měli.
Je něco, co rodiče znají u svých dětí. Když se mají dobře, jsou najedené, je jim teplo, mají hračky, ale nemají žádný program, nemají žádný cíl, žádný úkol, začnou se nudit, vymýšlet hlouposti a zlobit. Něco podobného se děje ve společnosti, která nemá kam směřovat. A v Česku jsme se od vstupu do EU neuměli shodnout na vizi státu, kterého chceme dosáhnout. Chceme být nejinovativnější zemí světa? Chceme zásadně zlepšit naše školství? Chceme si nastavit bezpečnostní a zahraniční politiku tak, abychom se při nejbližší krizi opět nestali obětí nějaké sousední velmoci, jako se nám to opakovaně stalo ve dvacátém století? A co pro to musíme udělat? Chybí nám ambice a nějaké pojítko společnosti a lidé si možná připadají poněkud bezprizorní. Jim samotným nic nechybí, ale mají pocit nedostatku smyslu ve svých životech nebo nějaké životní náplně ve svém snažení a v tom, co každý den řeší. Společenské elity jim neumějí nebo nemají odvahu jasnou vizi nabídnout a chybí nám i konstruktivní poptávka zdola, která by po ní volala.
Část společnosti totiž hledá nějakou změnu, která by jim ten život ještě vylepšila, ale oni by pro to nemuseli mnoho udělat. Maximálně vyplnit referendum o vystoupení z EU.
Řešíme zcela zástupné problémy. Tohle se nám přece povedlo, jsme členy Evropské unie a Severoatlantické aliance. To jsou obrovské milníky v naší historii. Pojďme to s vděčností přijmout, jen se ujistit, že je to hotové a pojďme budovat další věci. Nemusíme se pořád hrabat v drobnostech. Neustále se opakující diskuze o tom, že nám Evropská unie určuje, jak mají být zakřivené banány, je prostě úplně absurdní.
Vrátíme se k Foru 2000. Letošní konference je jubilejní, dvacátá. Tématem je Odvaha převzít zodpovědnost. Bude letošní konference nějak speciální?
Bude. Jednak slavíme dvacáté výročí, jednak si v říjnu, kdy se konference koná, připomeneme nedožité osmdesátiny Václava Havla. Chceme si to připomenout spíše pracovně než velkými oslavami. V programu konference se letos proto budeme o něco více, ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla, věnovat panu prezidentovi jako státníkovi a jako člověku. Zařadíme některé panely, které se týkají jeho života i odkazu.
Chceme se také věnovat tomu, jak se svět proměnil za těch 20 let, kdy se Forum schází. Jaké řešíme výzvy dnes, jaké byly před 20 lety a jak se proměňovaly v jejich průběhu. Když Václav Havel svolával Forum 2000 v roce 1997, lidstvo s nadějí, ale možná i s obavami a pochybnostmi hledělo na nadcházející přelom tisíciletí. (Odtud mimochodem pochází náš název – Forum 2000.) Svět nedávno před tím překonal studenou válku, zdálo se, že definitivně zvítězila demokracie a svobodný trh, ale také jsme měli obavy ze zhoršujícího se životního prostředí, přelidňování, střetů náboženství a kultur… Po dvaceti letech se některé obavy ukázaly jako liché, ale mnohé výzvy jsou naopak ještě mnohem vážnější a složitější, než byly tenkrát. O tom bychom také chtěli mluvit.
Loňským tématem bylo Vzdělání, letos je to tedy Odvaha převzít zodpovědnost. Budete se snažit ještě více zacílit na mladé lidi?
Určitě. Průběžně se snažíme rok od roku víc a víc zapojovat mladé lidi do všech aspektů konference nejen proto, abychom si splnili nějaké kvóty, ale protože se tam zabýváme budoucností demokracie, řešíme, jakými změnami demokracie prochází a co ji čeká. Do tohoto je třeba zapojovat mladé lidi z celého světa s jejich novými nápady, jinými přístupy a s osobitým pohledem na věc. Tito lidé se neustále někde vynořují a překvapují nás tím, co dělají a co dokážou. Vytvořili jsme i nový segment dialogů mezi mladšími a staršími generacemi a pokoušíme se propojovat očekávání mládí a zkušenosti starší generace.
Myslíte, že má generace Havlových dětí odvahu k převzetí té zodpovědnosti? Michal Žantovský třeba říká, že se „najezdil po univerzitách hodně a že především právě čeští studenti v zahraničí, kteří se sem vracejí, představují jednu z velmi spolehlivých zásobáren proevropských hodnot“. Stejně jsou to ale jen vybraní jedinci.
My máme s mladými lidmi relativně hodně zkušeností. Na práci nadace se podílí mnoho mladých dobrovolníků, řada studentů navštěvuje výroční konferenci, NGO Market i další setkání, která pořádáme. Je strašně těžké generalizovat. Velmi se například liší mladí lidé, kteří ještě zažili devadesátá léta, kdy pořád dozníval komunismus. U nich je často patrné, že si váží svobody, kterou jejich rodiče předtím neměli a relativně nedávno ji znovuzískali.
Nejmladší generace, řekněme mileniálové, tuto zkušenost již nemá a to je trochu znát. Jinak je ale v principu stejná jako všechny předchozí generace. Jsou tam lidé, kteří se nebudou zajímat nikdy o nic, budou pasivní a budou se snažit získávat a brát jen pro sebe nebo budou žít svůj klidný uzavřený život. Na druhou stranu ale vidím spoustu zajímavých, statečných, dynamických lidí s nějakou perspektivou a snahou nejen udělat život lepší sobě, ale pozitivně ovlivnit i své okolí a prostředí. Jestli podíl jedněch či druhých dlouhodobě klesá nebo stoupá nevím, to by vám řekl spíše nějaký sociolog.
Je fakt, že to, co jsem popisoval u té společnosti jako celku, celkové zpohodlnění, platí i u mladé generace. Ale určitě bych to negeneralizoval, určitě bych neházel flintu do žita. Neřekl bych, že jsme všichni ztraceni a mladá generace nás vede do záhuby. Myslím, že momentálně jsou problémem aktuální generace, které určují společenský směr, včetně té mojí. A naše výsledky nejsou oslnivé.
Na Forum zveme delegáty z různých koutů světa, z různých profesních skupin, s různým ideovým zázemím… Naše jediná zásada je nezvat extrémisty, lidi, kteří nejsou tolerantní k názorům druhých, nejsou ochotni diskutovat a zaujímají nenávistné postoje.
Jinak ale zveme lidi napříč politickým spektrem a oni naštěstí jezdí. Je pravda, že Forum 2000 přitahuje především hosty, kteří mají podobné hodnoty, postoje a zásady. Ti spolu pak samozřejmě souzní. Snažíme se ale tuto harmonii cíleně narušovat, vnášet do ní kontroverzní prvky a vytvářet prostředí, kde se bude živě a produktivně diskutovat, kde se nebudeme jen poplácávat po zádech. Já doufám, že se nám to čím dál víc daří.
Takže myslíte, že se vám časem podaří vystoupit z té intelektuální bubliny, zapojit větší část společnosti a zároveň do ní předat vaše poznatky?
My jsme před několika lety Forum 2000 docela razantně otevřeli. Předtím to byla konference jen pro zvané, veřejnost neměla mnoho možností se zúčastnit. Nyní se Fora 2000 po přihlášení může zúčastnit téměř kdokoli, je jen potřeba vyplnit registrační formulář na našich stránkách. Jsme samozřejmě limitováni kapacitou prostor, ale pokud se přihlásíte včas, rádi Vás uvítáme.
A funguje to. V posledních letech významně narostl počet účastníků hlavně z řad studentů. Některé diskuze jsou plné jenom mladých lidí. Také pracujeme se školami v Česku i v zahraničí, využíváme moderní technologie a přenášíme diskuze po internetu, snažíme se maximum témat konference dostat do médií či na sociální sítě. Letos navíc představujeme nový formát, Festival demokracie, což je široká paleta aktivit kolem konference, diskusí, přednášek, literárních setkání, výstav… A na Festival demokracie může přijít úplně každý bez registrace.
Úplně širokou veřejnost asi – vzhledem ke specifickému obsahu – oslovit nedokážeme, ale máme přístup k lidem, které to, co děláme, zajímá a oni mají přístup k nám. Na našem webu www.forum2000.cz a na YouTube budou tradičně živě přenášeny všechny hlavní panely. K programu na Žofíně přibude letos také veřejné vystoupení Jeho Svatosti dalajlamy v Lucerně a vše bude online k dispozici.
