Na ulici strávil senátor Marek Hilšer i 12 hodin denně a přiznává, že nasbírat 50 tisíc podpisů nutných k podání prezidentské kandidatury není snadné, ani levné. Reálně to vyžaduje dva tisíce hodin na jednom petičním stánku, nebo přes 2,5 milionu korun, což je částka, kterou chce investovat do celé kampaně. Pokud se mu proto nepodaří oslovit dostatečný počet voličů do půlky října, nevylučuje, že požádá o nominování na nejvyšší ústavní funkci kolegy senátory. Buď, jak buď, jasno má v tom, že chce zůstat nezávislým kandidátem. „Prezident nesmí mít svázané ruce, nesmí být součástí žádného z oligarchických klanů, které si v České republice přivlastňují stát a ovlivňují politiku,“ říká.
Jako občanský kandidát vstupoval Marek Hilšer do boje o Hrad už v roce 2018. „Dneska mám řadu zkušeností, takže už to není, že bych byl nějaký chlap z ulice a naprosto jasně vím, kde jsou ty problémy a je potřeba je pojmenovat,“ popisuje. Čtyři roky ve funkci senátora ho utvrdily v tom, že prezident nesmí být pouhou figurkou zákulisního lobby a že je potřeba hledat způsoby, jakými od politiky odstavit zavedené penězovody velkých zájmových skupin.
„Prezident samozřejmě nemá pravomoce, aby to mohl nějakým zásadním způsobem změnit, ale může to a musí pojmenovávat. A pokud ten problém nikdo nepojmenuje, pokud je někdo zavázán miliony na kampaně, protože to není jen tak, já už jsem třeba dneska viděl, že se za některými kandidáty šikují miliardáři, tak to prostě není dobře, to je nějaký závazek. Takový člověk potom nemůže zcela jasně pracovat pro veřejnost a pro veřejný zájem,“ varuje.
Na povýšení potřeb soukromých subjektů nad státní podle něj Česká republika doplácí i omezenou energetickou soběstačností. „Deset let jsme promarnili v oblasti obnovitelných zdrojů a demokratizace energetiky jako takové a zase by se dalo říci, proč to tak bylo, protože některé zájmové skupiny to prostě nechtěli,“ upozorňuje s tím, že současná krize bude bolestivá, nicméně na jejím konci snad bude velké poučení. „Musíme udělat všechno pro to, abychom se stali nezávislými na novodobých Hitlerech, aby nás nemohli vydírat, aby nemohli mít tu koltovku u hlavy a říct, když nebudete dělat panáčkové toto, no tak já vám vypnu kohout,“ dodává nekompromisně.
Proti režimu Vladimira Putina protestoval už v říjnu 2014, kdy se na tiskové konferenci Úřadu vlády svlékl do půl těla a vztyčením vlajek EU a NATO podpořil tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku v jeho postoji k dění na Ukrajině. „Dneska už se svlékat nemusím, protože už mohu dělat jiné věci. Třeba jsem inicioval různá usnesení, která se týkala nejen Ukrajiny, ale i Běloruska, problematiky Číny a Tchaj-wanu, takže dneska jako senátor mám jiné prostředky, jakým způsobem upozornit,“ připouští s tím, že věrný zůstává svému přesvědčení, že politika by měla být i idealistická. Také proto považuje za předčasnou otázku, koho z protikandidátů by podpořil, kdyby nepostoupil do druhého kola prezidentské volby.
„Myslím si, že volby jsou tady od toho, aby se lidé prezentovali, aby se kandidáti prezentovali a aby obhajovali nějaké hodnoty. Pokřikovat na kohokoliv, aby odstoupil ještě pět měsíců před volbami, mi připadne, že je naprosto nemístné a, řekl bych, i nedemokratické v tomto ohledu, protože co jiného rozhoduje než první kolo,“ odmítá reagovat na twitterovou výzvy řeporyjského starosty Pavla Novotného, že by mě být státotvorný a odstoupit z boje o Hrad v zájmu porážky Andreje Babiše. Expremiér svou kandidaturu přitom stále oficiálně nepotvrdil, ani nevyvrátil.
