Ať už si Američané zvolí na začátku listopadu do Bílého domu kohokoliv, jedno je jisté – příští prezident USA bude zastáncem dalšího pumpování bilionů „stimulačních“ dolarů do ekonomiky. V tom se Donald Trump a Joe Biden neliší. Trump se však profiloval jako zastánce nízkých daní, zatímco Biden by část finančních injekcí naopak kompenzoval jejich zvyšováním – zvláště pro nejbohatší Američany a korporace.
Joe Biden navíc přichází s propracovaným ekonomickým programem, který má dlouhodobě posílit konkurenční schopnost Spojených států. Amerika by podle něj měla během příštích deseti let investovat další biliony dolarů navíc do bezemisní energetiky, infrastruktury, školství a zdravotnictví. Priority Donalda Trumpa nejsou příliš jasné. Konstatování, že se mění s každým jeho dalším tweetem, není až tak velkou nadsázkou. Trump si nicméně drží pověst politika, který bojuje proti byrokratickým pravidlům, jež komplikují život podnikatelům.
Pokud Trump v něčem zůstává opravdu konzistentní, je to jeho odpor vůči údajně radikálně socialistickým plánům svého soupeře. Ve skutečnosti je Biden spíše centrista a pragmatik, který má úplně jiný pohled na ekonomiku než levicoví politici v Demokratické straně jako Elizabeth Warrenová nebo Bernie Sanders. Jejich vliv na případnou Bidenovu administrativu bude nejspíše omezený, ale faktem je, že nikdo si tím nemůže být stoprocentně jistý.
Jak stimulovat ekonomiku
Mnozí američtí ekonomové i politici se shodují v tom, že Spojené státy nyní potřebují další stimulační opatření. Pozitivní dopady předchozího březnového balíčku ve výši 2,2 bilionu dolarů, který zahrnoval i přímé příspěvky domácnostem a podporu v nezaměstnanosti, se vyčerpává. Pokles nezaměstnanosti z rekordní úrovně, na kterou se dostal během první vlny pandemie koronaviru, se po následném ekonomickém oživení opět zastavil. Jak už je v současné době zvykem nejen ve Spojených státech, málokdo si láme hlavu s dlouhodobým zadlužováním veřejných financí.
Celkový veřejný dluh je přitom vyšší než hrubý domácí produkt. Překročil úroveň z druhé světové války, a pokud Američané razantně neotočí kormidlem, mohl by se dostat až na úroveň 200 procent HDP v roce 2050. Dokud s financováním dluhu pomáhá svou expanzivní politikou centrální banka Fed, žádné drama nehrozí. Otázkou zůstává, jak dlouho je možné podobnou „léčbu“ ekonomiky provozovat.
Signály, že už je nutné začít přemýšlet trochu jinak, přicházejí z obou stran politického spektra. Zatímco Joe Biden navrhuje dodatečné rozpočtové příjmy díky zvyšování daní, republikánští senátoři chtějí další stimulační balíček omezit zhruba 500 miliardami dolarů. Návrhy demokratů i Trumpovy administrativy se nyní opět pohybují kolem dvou bilionů dolarů. O dalších fiskálních stimulech se tak fakticky dohadují nikoliv dva, ale tři vyjednávací týmy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
