Poslední roky na Blízkém východě plynuly především ve znamení mocenského souboje mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Bude proto zajímavé sledovat, jak se na jejich soupeření odrazí současné sbližování Izraele s arabským světem. Teherán se jím dostává do stále větší izolace. Dá se však očekávat, že se bude snažit v nestabilním regionu povzbudit napětí. Je tak otázka, zda s nadějí sledovaná normalizace vztahů do oblasti přinese více klidu.
Izrael od léta urovnává vztahy se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem a nově take se Súdánem. Významným prostředníkem sbližování jsou Spojené státy; americký prezident Donald Trump se přitom netají ještě většími ambicemi. Rád by viděl i usmíření židovského státu se Saúdskou Arábii. Jedním z cílů této iniciativy je nepochybně oslabení Íránu, se kterým má Washington pod Trumpovým vedením mimořádně vyhrocené vztahy.
"Je potřeba Íránu ukázat sílu. Tenhle chlápek je pro mnoho zemí nepřítelem číslo jedna," hájil v The New York Times postoj šéfa Bílého domu politolog z emirátů Abdul Chálek Abdulla. Pro Rijád je z tohoto důvodu vedle ekonomických příslibů vyhlídka na užší vztahy s Izraelem určitě lákavá, má však i své stinné stránky.
Zastánci sbližování Izraele nyní už nejen se státy Perského zálivu se ho pokoušejí prodat jako naději na dosažení stability regionu a Trump je jimi proto oslavován jako mírotvůrce. Neklid v oblasti přitom v poslední době plyne spíše z jiných pramenů, než je napětí mezi židovským státem a arabskými zeměmi. Obyvatelé regionu se bouří proti tvrdým režimům, panuje tam napětí mezi sunnity a šíity, opakovaně dochází k radikalizaci muslimů a exportu extremismu a terorismu do Evropy. Nic z toho sbližování patrně nevyřeší.
Dalším zdrojem problémů je palestinský konflikt. Optimisté věří, že se ztrátou jednoznačných zastánců z arabských řad budou Palestinci svolnější k dohodě s Izraelem, podle pesimistů je ale pravděpodobnější spíše další odpor a násilí. Rijád dlouho podmiňoval navázání diplomatických vztahů s Izraelem vyřešením palestinské otázky. Nyní proto váhá, zda riskovat neklid v arabském světě a podrývat v něm své dominantní postavení.
Problémem je, že arabský svět není zdaleka jednotný. Katarské Arabské středisko pro výzkum a politická studia nedávno zveřejnilo průzkum ze třinácti arabských států. V drtivé většině se v nich lidé vyjádřili proti diplomatickému uznání Izraele. V Saúdské Arábii byl odpor nejslabší, proti byly přesto dvě třetiny obyvatel. Nejsilnějším uváděným důvodem kritiků byla právě okupace Palestiny.
Spojené arabské emiráty a Bahrajn v průzkumu zahrnuty nebyly. V Bahrajnu však už šíitská opozice podrobila normalizaci vtahů kritice, v zemi se konaly jinak vzácné demonstrace. Další protesty se uskutečnily v Gaze, Libanonu, Jemenu, Tunisku a Maroku. Nejde přitom jen o Palestinu. Opozice v zemích Perského zálivu se zároveň bojí, že politické a ekonomické dohody s Izraelem upevní autokratické vlády, které se nebudou tolik bát odsudků ze strany USA a dalších mezinárodních aktérů.
Dá se navíc předpokládat, že do kouta zaháněný Írán, zvyklý prosazovat své zájmy pomocí různých skupin v zahraničí, bude tyto aktivity povzbuzovat, kde jen to půjde. "Očekává se, že rozhodnutí Bahrajnu normalizovat vztahy s Izraelem povede ke zvýšené íránské podvratné činnosti v království prostřednictvím šíitských teroristických skupin, opozičních stran a s asistenci libanonského Hizballáhu," uvedl ve svém rozboru situace Michael Segall z Jeruzalémského střediska pro veřejné záležitosti.
Další odborníci z výše uvedených důvodů míní, že navazovaní diplomatických vztahů s Izraelem by mělo spíš opatrné a postupné. Zvlášť s ohledem na blížící se desáté výročí startu Arabského jara. "Arabské státy, které normalizační dohody s Izraelem zvažují, by měly věnovat zvláštní pozornost tomu, jak na to jejich obyvatelé mohou reagovat," varovaly ve svém komentáři pro Foreign Policy Theodosia Rossiová a Geneive Abdová z Brookings Doha Center.
Zároveň je nepochybné, že v poměřování sil a stabilitě na Blízkém východě bude hrát velkou roli obsazení Bílého domu. Pokud se do něj dostane Joe Biden, dá se očekávat návrat ke stylu prezidenta Baracka Obamy, který byl k Saúdské Arábii kritičtější a k Íránu smířlivější.
