V poslední době se množí varování, že v případě pádu Ukrajiny bude Evropa dříve či později čelit další ruské agresi. Málokdo bere toto riziko tak vážně jako pobaltské země, které vědí, že jsou první na ráně. Zvlášť když v nich žije početná ruská menšina. Pro země na pobřeží Baltského moře to není abstraktní hrozba, už nyní musejí řešit ochranu energetické infrastruktury a podezřelé výpadky GPS.
Pobaltské země stále více poukazují na schopnosti ruské válečné mašinerie, zejména při výrobě munice. Estonské zpravodajské služby se kupříkladu domnívají, že Moskvě bude trvat tři až pět let, než své síly dokáže natolik občerstvit, že budou přímou hrozbou pro NATO. Podobný názor sdílejí i další země kolem Baltského moře. „Takto to v roce 2023 NATO nevyhodnotilo. Je to nová informace, která se nyní dostává do popředí,“ podotkl před pár dny dánský ministr obrany Troels Lund Poulsen.
Stovky bunkrů a přírodní překážky
O tom, že pobaltské země považují riziko vojenského vpádu za zcela reálné, svědčí jejich lednové oznámení, že společně vybudují obrannou zónu na hranici s Ruskem a Běloruskem. „Obranná linie by se měla skládat z překážek, které agresora nezastaví, ale nasměrují ho do oblastí nejvhodnějších pro nás,“ prohlásil minulý týden v rozhovoru pro litevskou stanici LRT velitel estonských ozbrojených sil generál Martin Herem.
Jen Estonsko má v plánu postavit 600 bunkrů za šedesát milionů eur. V každém by mělo působit deset vojáků. Výstavba začne začátkem příštího roku. Plány zahrnují i zbudování osmnácti „parků kontramobility“ v Litvě, tedy jakýchsi skladů zařízení, jež by brzdilo pohyb nepřátelských vojsk, například protitankových ježků.
Projekt počítá i s vytvořením přírodních bariér, jako jsou příkopy a stromořadí. Do systému opevnění budou zahrnuty žiletkové ploty, instalované v Litvě a Lotyšsku v reakci na Minskem uměle vyvolanou migrační krizi v letech 2021–2022. V Estonsku padají i návrhy na zaminování hranice, což ale zdaleka ne všichni považují za šťastný nápad. Své východní hranice opevňuje ve velkém i Polsko, média však upozorňují na to, že Varšava své plány tají.
Záměry Pobaltí jsou každopádně v souladu s aktuální koncepcí NATO, že aliance musí být připravená bránit své území od prvního metru. Plán podle expertky na bezpečnost regionu Justiny Budginaite-Froehlyové nejspíš využívá obranné zkušenosti, které zafungovaly na Ukrajině. „Baltská obrana vysílá signál Kremlu a pomáhá posílit důvěryhodnost současného regionálního odstrašování a obrany NATO,“ uvedla ve svém textu pro Centrum pro analýzu evropské politiky (CEPA).
Zranitelný Suvalský koridor
Odbornice však podotýká, že velkým problémem ochrany Pobaltí zůstává otázka přístupu posil – je tedy klíčové, aby se místní jednotky udržely co nejdéle. O zranitelnosti jediné pozemní cesty, vedoucí přes 65 kilometrů dlouhý Suvalský koridor mezi Kaliningradem a Běloruskem, se hojně hovořilo ještě před začátkem války na Ukrajině.
Málokdo pochybuje o tom, že na toto hrdlo by se Moskva hned na začátku soustředila, čemuž odpovídá i umístění sil v ruské exklávě. Z hlediska vojenské logistiky jí nahrává i rozdílný železniční rozchod, který by komplikoval přísun vojenského materiálu z Polska do Pobaltí.
Tato rizika však budou částečně vyřešena po přístupu Švédska do vojenského paktu, čímž NATO v podstatě ovládne Baltské moře. Pro Rusko bude velmi těžké zamezit přísunu posil vodní cestou. Tallin se netají tím, že by v případě útoku na své území považoval za adekvátní prosazovat v alianci zablokování Finského zálivu. Členstvím Helsinek v alianci se navíc zdvojnásobila délka hranice aliance s Ruskem, což nutí Kreml rozptýlit síly.
Pobaltské země se však obávají, že státy západní Evropy varování nadále podceňují a nečiní dost ani pro pomoc Ukrajině, ani pro svoji vlastní obranu. Generál Herem podotýká, že jejich liknavost je do jisté míry pochopitelná. „Západoevropané mohou cítit kouř nebo slyšet o tomto lesním požáru, který skrz nás prochází,“ podotkl.
Na rušení GPS se reaguje těžko
Přestože je ruský útok na pobaltské území stále teoretickou hrozbou, země regionu se prakticky denně potýkají s různými pohrůžkami, provokacemi a sabotážemi. Situace je zvlášť vyhrocená před březnovými ruskými prezidentskými volbami.
Prezident Vladimir Putin hovoří o špatném lotyšském zacházení s ruskou menšinou, což je přesně rétorika, kterou používal pro ospravedlnění svého útoku na Ukrajinu. Pobaltí nařkl ze snahy sabotovat hlasování na ruských ambasádách. Varoval je, že by to vyvolalo silné protesty rusky mluvícího obyvatelstva v těchto státech.
V úterý pak Rusko dokonce vydalo zatykač na estonskou premiérku Kaju Kallasovou a další pobaltské činitele, především lotyšské poslance. Moskva tvrdí, že znevažují ruskou historii. Média dávají záležitost do souvislosti s odstraňováním sovětských památníků v Pobaltí.
Herem je k tomu přesvědčen, že Moskva stojí i za četnými výpadky signálu GPS v oblasti od Polska až po Finsko. Velká narušení v poslední době hlásili například polští piloti letadel a Polská agentura pro leteckou navigaci nad situací vyjádřila znepokojení. Signál je přitom důležitý nejen pro civilní, ale i vojenské účely. Generál se domnívá, že Kreml tímto způsobem testuje své schopnosti elektronického boje. Zaznívají také názory, že Moskva chce Západu názorně ukázat, jaké škody mu může způsobit.
Pro postižené země, vázané mezinárodními úmluvami, každopádně není snadné na tyto aktivity reagovat. „Pokračující rušení GPS v oblasti Baltského moře je učebnicovou definicí agrese v šedé zóně. Děje se pod hranicí ozbrojené vojenské akce a způsobuje škody, ale protože nezahrnuje vojenské násilí, postižené země těžko hledají vhodnou reakci,“ napsala v komentáři pro Politico Elisabeth Brawová ze think tanku Atlantic Council.
Potrubí a kabely v ohrožení
Samostatnou kapitolou jsou pak obavy o infrastrukturu v Baltu. Moře je stále důležitějším energetickým uzlem, kterým procházejí plynovody, vznikají tam LNG terminály a větrné farmy. Švédsko minulý týden uzavřelo vyšetřování výbuchů plynovodů Nord Stream ze září 2022 bez jednoznačných závěrů, záležitost nadále řeší Německo a Dánsko. V médiích se od té doby objevila řada obvinění a možných verzí sabotáže, ve kterých hrály roly zejména Ukrajina, Polsko, Spojené státy a Rusko.
V reakci na exploze mnohé země zvýšily ochranu své mořské infrastruktury a v rámci NATO vznikla i speciální buňka pro koordinaci tohoto nesnadného úkolu. Vyhnout se podezřelým incidentům se ale zatím nedaří. Od podzimu zůstávají nejasné okolnosti poškození plynovodu Balticconnector a kabelů ve Finském zálivu. Zřejmě za něj může kotva čínské nákladní lodi NewNew Polar Bear.
Estonci si stěžují na to, že se jim nepodařilo kontaktovat majitele plavidla. „Chceme podat žalobu o náhradu škody, ale nespěchám ohledně obvinění, protože vyšetřování trestných činů provádí finská strana,“ řekl stanici ERR Kalle Kilk, šéf estonské společnosti Elering, která potrubí provozuje společně s finskou firmou Gasgrid Finland. Kilk zároveň míní, že poškození elektrického kabelu Estlink 2 mezi Finskem a Estonskem, k němuž došlo koncem ledna, nejspíš úmyslné nebylo.
