Loňské útoky na plynovody Nord Stream a letošní narušení internetových kabelů u Tchaj-wanu se staly pro Západ budíčkem. Ukázaly, že časy, kdy mohly země bez obav budovat infrastrukturu v odlehlých koutech moří, jsou nenávratně pryč. Evropa a Spojené státy tak řeší, jak chránit své těžební plošiny, větrné turbíny, potrubí a kabely nejen před sabotážemi, ale i špionáží. Washington odřezává Peking od internetového byznysu a hovoří se o vzniku podmořské železné opony.
Západní země stále více zaměřují svou pozornost na infrastrukturu v mořích, která je sice extrémně důležitá, ale dosud byla chráněná jen slabě. NATO minulý měsíc varovalo před možným ruským útokem, který by se mohl týkat plynovodů či podmořských internetových kabelů.
„Vidíme značné riziko, že kritická infrastruktura v Evropě a potenciálně v Severní Americe by mohla být cílem Ruska v rámci jeho války na Ukrajině,“ citoval web Politico zástupce generálního tajemníka NATO pro zpravodajskou činnost Davida Cattlera. „Rusové jsou v této oblasti aktivnější, než jsme za poslední roky viděli,“ dodal.
V tuto chvíli stále není jasné, kdo zorganizoval sabotáž plynovodů Nord Stream 1 a 2, která koncem září vážně poškodila podmořské potrubí na dně Baltského moře. Vedle spekulací, že za ní stojí Kreml, média několikrát psala o možných ukrajinských pachatelích. Nešlo však o jediné varování.
NATO i evropské země vylepšují ochranu infrastruktury v mořích
Loni v listopadu operovala v nizozemských a belgických vodách ruská loď. Představitelé tajných služeb dotčených zemí pojali podezření, že Moskva špehuje pobřežní větrné farmy v Severním moři a další prvky energetické infrastruktury. Ta přitom získává v EU na stále větší důležitosti a plánuje se její rozmach. Nedávno se dohodlo devět unijních zemí na záměru zvýšit v těchto vodách výkon instalované větrné energie ze současných 30 gigawattů na 120 gigawattů do roku 2030 a 300 gigawattů do roku 2050.
„Nyní jsme si velmi dobře vědomi toho, že k takovému útoku může dojít a že je pravděpodobné, že se bude v budoucnu opakovat,“ řekl Euronews profesor Kodaňské univerzity Christian Bueger, spoluautor studie o zranitelnosti evropských podmořských kabelů. „Potřebujeme velmi úzce spolupracovat s průmyslem, tvůrci bezpečnostní politiky a s armádou,“ podotkl s tím, že nebude snadné určit, kdo by co měl přesně dělat.
NATO už ve svém bruselském ústředí otevřelo novou buňku, která má koordinovat úsilí o ochranu podmořské infrastruktury. „Zvýšili jsme svou ostražitost a dohled. Výrazně jsme navýšili počet lodí hlídkujících v Severním a Baltském moři. Ale musíme udělat víc,“ řekl její šéf generálporučík Hans-Werner Wiermann.
Konkrétní kroky už podnikají i jednotlivé země. Kupříkladu Belgie v lednu schválila návrh zákona, který má zajistit lepší bezpečnost elektrické, ropné a plynárenské infrastruktury, a vyčlenila za tímto účelem 1,2 miliardy eur na další zaměstnance specializující se na tuto oblast. Ostrahu nad svými mořskými těžebními aktivitami zvýšilo také neunijní Norsko, které je v současnosti nejvýznamnějším dodavatelem zemního plynu do EU.
„Věřím, že úzká spolupráce s partnery a spojenci je klíčová. Norsko je očima a ušima NATO na severu,“ řekl na jaře Politiku premiér země Jonas Gahr Støre. Velké téma je to také v Polsku, které loni na podzim dokončilo nový plynovod Baltic Pipe, přivádějící surovinu z Norska. Vláda ve Varšavě minulý měsíc schválila návrh zákona, který by armádě umožnil potápět nepřátelské lodě, u nichž by hrozil útok na energetickou infrastrukturu v moři.
Sabotáže hrozí i v případě Číny
Možná ještě větší obavy než o energetickou infrastrukturu se ale týkají podmořských internetových kabelů. „Málo lidí si uvědomuje, jak jsme společně závislí na omezeném počtu optických kabelů, které tvoří páteř internetu a elektronicky propojují naše kontinenty,“ zdůraznil Cattler s tím, že zhruba polovina ze čtyř stovek podmořských kabelů by mohla být označena jako kritická. „Celkem každý den provádějí finanční transakce v odhadované hodnotě deseti bilionů dolarů. Tyto kabely jsou skutečně ekonomickým pilířem,“ dodal.
Hrozba přitom nepřichází pouze z Ruska. V únoru a v březnu se potýkalo odlehlé a turisty vyhledávané tchajwanské souostroví Ma-Cu s přerušením internetového spojení. Tchaj-wan nařkl z poškození dvou podmořských kabelů v jednom týdnu dvě čínské lodě. A podle mnohých názorů šlo o úmysl, který se v posledních letech neustále opakuje.
„Mnoho místních společností dostalo vážný zásah,“ řekl k incidentu Foreign Policy Wen Lii, obyvatel ostrovů a místní politik. Náprava přitom trvala téměř dva měsíce, jelikož na nedostatková, opravy schopná plavidla, kterých je na světě několik desítek, se čeká dlouho.
Dříve nikdo nepředpokládal, že bude zapotřebí podmořskou infrastrukturu bedlivě střežit před sabotážemi. Její ochrana a údržba zpravidla zahrnuje specializované lodě a potápěče a je velmi náročná. Hodně se tak hovoří o možném budoucím využití robotiky. Kupříkladu technologický institut v Portu už vyvinul stroje, které mohou monitorovat podvodní infrastrukturu po dlouhou dobu. „Pokud to chcete udělat s potápěčem, budete jich potřebovat mnoho, protože nemohou zůstat ve vodě tak dlouho,“ řekl Euronews výzkumník Carlos Almeida.
Americko-čínská rivalita komplikuje pokládání internetových kabelů
Západ ale nevidí rizika pouze v možném poškození kabelů, ale podezírá Čínu rovněž z provádění špionáže prostřednictvím této infrastruktury. Washington se tak snaží Peking odříznout od tohoto byznysu. Média informovala o tom, že administrativa Spojených států během posledních čtyř let v nejméně šesti soukromých podmořských kabelových projektech zasáhla tak, aby z nich vystrnadila čínskou společnost HMN Technologies nebo si vynutila přesměrování kabelů či přímo zrušení některých plánů.
„V Pacifiku jsou utopeny stovky milionů dolarů,“ řekl Financial Times nejmenovaný zdroj ke zrušenému projektu, do kterého měly být zapojeny společnosti Meta a Google. O velkých ztrátách technologických gigantů kvůli již položeným kabelům hovoří i zdroje Reuters. Agentura také uvádí, že zmíněná čínská společnost přišla po americkém zásahu o možnost zapojení do projektu, který propojí Evropu s jihovýchodní Asií.
Čína naopak buduje „konkurenční“ síť podmořských spojek, zejména na jižní polokouli od Jižní Ameriky, přes Afriku po jihovýchodní Asii, kde si udržuje velký vliv. „Čína je schopna vést projekty v některých asijských, afrických a latinskoamerických zemích hlavně proto, že státní telekomunikační společnosti dokážou dobře bojovat v cenových válkách,“ citoval zmíněný britský deník člověka, který pracuje pro čínskou vládu.
Stále více se tak hovoří o oddělování infrastruktury a o podmořské železné oponě. Je možné, že mnoho nových kabelů může být přesměrováno tak, aby spojovaly pouze spřátelené země. Zatímco dříve by běžně procházely čínskými nebo jinými geopoliticky rizikovými vodami, povedou v budoucnu oklikami a komplikovanými trasami. To si vyžádá náročnější investice.
Nikkei Asia uvádí, že stále větší počet kabelů, které se nyní plánují, bude odkloněn z Jihočínského moře a místo toho budou procházet vodami zemí, jako jsou Filipíny a Indonésie či skončí na Tchaj-wanu a v Japonsku. „Zapojení amerických společností do budoucích nových kabelů v Jihočínském moři je v tuto chvíli velmi nepravděpodobné,“ uzavřel pro Foreign Policy Alan Mauldin z konzultační společnosti TeleGeography.
