V posledních letech se často hovoří o stoupajícím počtu muslimů v některých zemích Evropské unie. Objevují se různé scénáře, podle nichž dříve či později převýší původní obyvatelstvo. Populace muslimů však rychle roste také v Rusku. Země se přitom potýká s radikalizací mladých vyznavačů islámu. Rusko tak stanulo v čele žebříčku zemí, ze kterých odešli dobrovolníci bojovat k Islámskému státu.
Počet muslimů žijících v Rusku, které má přibližně 146 milionů obyvatel, se podle různých zdrojů liší. Vesměs uvádějí patnáct až dvacet milionů. Hlavní ruský muftí Ravil Gajnutdin dokonce tvrdí, že v zemi je 25 milionů stoupenců islámu.
„Vzhledem k demografickým změnám budou muslimové kolem roku 2050 tvořit podle nejkonzervativnějších odhadů třetinu a podle nejvelkorysejších odhadů dokonce polovinu ruské populace,“ uvedla před časem ve své prognóze americká výzkumná společnost Jamestown Foundation.
Muslimské obyvatelstvo Ruska se vesměs skládá z tradičních etnických skupin, přišlo tam ale také několik milionů lidí za prací převážně ze středoasijských zemí. Rusko do velké míry „zdědilo“ sovětský model multietnického a multináboženského státu, ve kterém jsou si všichni rovni.
„Tradiční islám je nedílnou částí ruského kulturního kódu a muslimská komunita je bez jakýchkoli pochybností důležitou součástí mnohonárodnostního lidu Ruska,“ prohlásil kupříkladu letos v lednu během setkání s islámskými duchovními prezident Vladimir Putin. Na druhou stranu dává Kreml jasně najevo, že jeho náklonnost k muslimům závisí na jejich loajalitě vůči zemi a režimu.
Radikalismus je připraven potírat všemi způsoby, usiluje i o prevenci. Putin nedávno slíbil státní podporu islámskému náboženskému vzdělávání, což je podle něj cesta, jak radikalizaci mladých nejúčinněji bránit.
Anexí Krymu získalo Rusko dalších zhruba čtvrt milionu muslimských obyvatel v podobě krymských Tatarů. Ti si však stěžují na útlak ze strany Moskvy, za pravdu jim dávají i lidskoprávní organizace. „Ruské úřady na Krymu neúprosně pronásledují krymské Tatary za jejich opozici vůči okupaci od jejího počátku v roce 2014. Politicky aktivní Tatary vykreslily jako extremisty a teroristy. Mnoho z nich dohnaly k exilu a zajistily, aby se ti, co se rozhodli zůstat, báli vyjadřovat své názory,“ uvedl před časem šéf evropské a středoasijské pobočky Human Rights Watch Hugh Williamson. Z poloostrova odešly zejména na Ukrajinu a do Turecka tisíce Tatarů, podle Crimea SOS šlo už o třicet tisíc lidí. Organizace rovněž hovoří o stíhání desítek nevinných, únosech i několika Tatarech, kteří byli nalezeni mrtví. |
Vedení země, která má zkušenosti s teroristickými útoky, dobře ví, že toto riziko zůstává vysoké. Podle organizace The Soufan Center bojovalo v řadách Islámského státu téměř devět tisíc lidí ze zemí bývalého Sovětského svazu. Jen z Ruska jich na syrská a irácká bojiště přišlo téměř tři a půl tisíce, což je nejvyšší počet vůbec. Následovaly Saúdská Arábie, Jordánsko, Tunisko a Francie. Řada rekrutů pocházela z Čečenska.
„Vysoká nezaměstnanost, sociální nespokojenost a nenaplněné naděje zavedly mnohé z regionu k jedné z nejperverznějších forem islámu za jeho existenci – do rukou džihádistů,“ řekla pro Die Deutsche Welle Jelena Suponinová z Ruského institutu pro strategická studia.
Objevují se názory, že k odchodům do Sýrie a Iráku přispěly operace bezpečnostních služeb v době olympiády v Soči v roce 2014.
The Soufan Center koncem loňského roku uvedla, že do Ruska už se vrátily na čtyři stovky žoldáků. Úřady se tak obávají možných teroristických útoků na území Ruska. Zvláštní kapitolou je pak návrat žen a dětí bojovníků.
Ruská vláda jim pomáhá s přesunem domů, sirotkům a potomkům uvězněných například k prarodičům. Tato shovívavost jde zřejmě ruku v ruce s předpokladem, že tak budou pod dohledem a je menší riziko jejich radikalizace.
„Co máme dělat? Nechat je tam, aby je někdo naverboval? Tyto děti viděly strašné věci, ale když je umístíme do jiného prostředí, k jejich prarodičům, rychle se změní,“ prohlásil podle The New York Times senátor Zijad Sabsabi. Ženy navíc mohou být pro tajné služby důležitým zdrojem informací.
Nejde však jen o islámské extremisty, zdrojem neklidu jsou pro část ruských obyvatel i lidé islámské víry, kteří přicházejí do velkých měst za prací ze středoasijských zemí nebo se stěhují z Kavkazu. Jen v téměř třináctimilionové Moskvě podle odhadů pobývá jeden a půl milionu až dva miliony muslimů.
Někteří starousedlíci tvrdí, že se jich bojí a mají s nimi špatné zkušenosti. Podle aktuálního průzkumu centra Levada považuje přísun imigrantů za nejpalčivější problém 18 procent Rusů, což je nejvíce od roku 2014. V čele žebříčku negativních jevů jsou ale růst cen, chudoba, nezaměstnanost a korupce.
Muslimové žijící v metropoli si na druhou stranu stěžují například na policejní šikanu ve formě neustálých kontrol dokladů. Objevují se také sporadické útoky na zahalené ženy. Vyznavači islámu by ve městě také uvítali větší počet mešit. V Moskvě jich je jen pár, i když nejnovější, otevřená v roce 2015 za Putinovy účasti, pojme deset tisíc věřících.
Postavení nejvlivnějšího muslima v zemi si aktivně udržuje šéf Čečenska Ramzan Kadyrov, známý oddaností prezidentovi Vladimiru Putinovi. Politika provází pověst krutého diktátora, jenž si své postavení vydobyl mučením, vraždami a únosy. V poslední době se nejvíc mluví o brutálním utlačování sexuálních menšin v regionu. Kadyrov však popřel věznění a týrání gayů s tím, že v Čečensku žádní nejsou. Milovník sportu, různých show, celebrit a pózování na bizarních fotografiích určených pro sociální sítě se zároveň všemožně snaží vylepšovat svou mediální tvář. Naposledy se na sebe pokusil strhnout pozornost během fotbalového mistrovství světa. Čečensko během šampionátu hostilo tým Egypta a Kadyrov přišel do hotelu pozdravit hvězdu mužstva Mohameda Salaha. V médiích se tak objevily fotografie lídra regionu se zřejmě nejoblíbenějším sportovcem muslimského světa. Časopis Foreign Policy však upozorňuje, že Kadyrov tímto jednáním sleduje i jiný cíl než popularitu. Má ambice stát se významným ruským ambasadorem v islámských zemích. Nějaké zkušenosti s diplomacií už má. Loni kupříkladu cestoval do Bahrajnu, aby tam oživil vztahy země s Ruskem včetně hospodářské spolupráce. Rozvíjí také kooperaci se Spojenými arabskými emiráty. Angažoval se i v syrském konfliktu, i když není zcela jasné, jak dalece. Nařkl Západ z mlčení nad zvěrstvy páchanými v Barmě na Rohinzích. Na jejich podporu loni také uspořádal v Grozném masovou demonstraci, i když zlé jazyky tvrdily, že většina z účastníků o Barmě zřejmě nikdy neslyšela. V souvislosti s aktivitami barmských vojáků si dokonce dovolil zpochybnit roli Kremlu. „Jestliže Rusko bude podporovat tyto šakaly, kteří páchají zločiny, potom jsem proti ruské pozici, protože mám svůj pohled, vlastní pozici,“ uvedl na Instagramu. Letos před prezidentskými volbami už ale opět hovořil ve zcela servilním duchu. „Přeji našemu prezidentovi a vrchnímu veliteli dlouhý život a doufám, že bude řídit naši zem až do jeho konce,“ uvedl s tím, že šéf Kremlu je superhrdina. Přestože se čas od času objeví informace o trhlinách v jejich vztahu, málokdo pochybuje, že jsou na sobě do velké míry závislí. Prezident federace je Kadyrovovi vděčný za relativní klid na Kavkaze a alespoň prozatím je ochoten tolerovat jeho excesy. |
