Politici se často za účelem zalíbení se co nejširšímu elektorátu uchylují k lacinému populismu. Vidíme to dnes a denně a pomalu si zvykáme na fakt, že některé strany bez populismu prostě nemohou obstát. Musíme si ale uvědomit, že krátkozraké měnění zákonů, nyní například z pera TOP09, může být velmi nebezpečným a riskantním podnikem.
SPD staví svůj program na vyvolávání strachu z neznámého a neexistujícího nebezpečí, aby následně slíbila, že před touto hrozbou všechny ochrání. Zároveň, jistě jako pojistku, druhým dechem dodá, že zlevní pivo a zruší senát, který akorát vysává těm hodným, pracovitým lidem peníze z kapes. To už je prosím populismus tak extrémní, že se nad ním normální člověk může maximálně tak pousmát nebo nevěřícně zakroutit hlavou.
Jiní na to jdou s heslem na rtech: „Slibem nezarmoutíš.“ Takový inženýr Babiš na svých cestách po naší matičce České republice stačil naslibovat finanční prostředky ve výši dvou státních rozpočtů a trochu drobných k tomu. Kde je vezme, neví. On to neví nikdo. Hlavně, že je tady naděje, byť falešná, že Lužánky budou mít zase svůj stadion.
Populismus bychom si mohli rozdělit do dvou základních kategorií. Populismus absolutní a populismus relativní. Zatímco sliby populismu absolutního nejsou splnitelné v podstatě žádným legálním způsobem nebo pouze za předpokladu změny státního zřízení (viz sliby Tomia Okamury), sliby populismu relativního splnitelné jsou, ovšem s dalekosáhlými negativními důsledky do budoucna (typický populismus pro hnutí „Prostě to zařídíme“).
K populismu se samozřejmě do určité míry uchylují všechny politické strany. Je to jednoznačně zbraň, které není radno se zbavit, protože vám může zaručit velkou strategickou výhodu. Je ale třeba s touto zbraní šetřit a používat ji s co největším rozmyslem. Nelze jednoduše naslouchat hysterickému davu na sociálních sítích nebo čekat na každou jednu příležitost k předložení návrhu zákona, který se právě teď nejvíc hodí ke zmedializovanému tématu.
Nepodléhejme davové hysterii
Zhruba před měsícem bylo na sociálních sítích hojně sdíleno video, na němž mladý muž brutálně bil štěně. Nechutný čin byl samozřejmě odsouzen desítkami, ne-li stovkami tisíc lidí a pachatel si ponese cejch ještě hodně dlouho. A to je jedině dobře. Takové chování je neodpustitelné a je třeba ho rázně trestat tak, aby se co nejméně zamezilo jeho opakování v různých podobách. K tomu nám slouží trestní právo, z hmotněprávního hlediska jmenovitě trestní zákoník (trestní zákon in generalis). Trestní zákoník pro pachatele trestného činu týrání zvířat počítá krom jiných trestů též s odnětím svobody dle intenzity pachatelova chování na šest měsíců až pět let (při nízké intenzitě vedeného útoku odnětí svobody i menší než šest měsíců).
Trestní zákoník má svou logiku, sazby trestů odnětí svobody svou systematiku a není radno si s nimi zahrávat. Poté může docházet k absurdním situacím a jednotlivé tresty svou disproporcí a nelogičností mohou způsobit velký legislativní zmatek. Je mi trapné zdůrazňovat zřejmé, ale metodika trestního práva je vystavěna na smysluplných premisách a ladí s principem humanismu, přičemž bere na zřetel exponenciální nárůst trestu vzhledem k zavrženíhodnosti spáchaného trestného činu.
TOP09, a tím jsem si jist, si to velmi dobře uvědomuje. Nikoliv výlučně, ale snad především proto, že jejím lídrem je bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterýžto trestní zákoník považuje za své dítě, neboť nynější zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník byl přijat právě za jeho působení na resortu.
Sám Pospíšil k příležitosti účinnosti nového trestního zákoníku řekl následující: „Pro mě je klíčové, že došlo ke zpřísnění postihu za trestné činy proti životu a zdraví. Myslím, že je dobře, že bude možné za vraždu uložit vyšší trest. Stejně jsem ale rád, že se zvýší postihy i za další činy, třeba za zanedbání vyživovací povinnosti. Za důležité také považuji zavedení alternativních trestů, jako je domácí vězení u méně závažných činů. Věřím, že to povede ke snížení počtu odsouzených ve věznicích. Dnes je Česko mezi třemi evropskými státy, kde je ve vězení nejvíc lidí v přepočtu na 100 tisíc obyvatel.“
Vyvstávají tedy dvě otázky. Považuje-li Pospíšil zvýšit trestní sazbu při týrání zvířete až na osm let za tak důležitou, proč se nezasadil o vtělení takové sazby již při sestavování nového zákoníku? A nejsme tímto opět blíž k přeplněným věznicím a k nadužívání trestu odnětí svobody, byť samotná trestní praxe prokazuje, že alternativní tresty mají pro pachatele mnohem lepší výchovný efekt? Sám bývalý ministr spravedlnosti si moc dobře uvědomoval a uvědomuje, že stav přeplněných věznic není udržitelný a už vůbec ne žádoucí. Navíc to byl právě on, kdo se zasazoval o tresty alternativní.
Jenže ony tresty alternativní tak dobře nevyzní před zraky veřejnosti. Mnohem větší pozitivní dopad v povědomí lidí má, když slyší, že tyrani zvířat dostanou nově až osm let natvrdo, místo toho, aby dostali třeba tisíc hodin prospěšných prací, statisícové pokuty nebo jiné tresty odlišné od pasivního vysedávání v hlídaném prostoru, kde jsou pachatelé živeni z daní občanů.
Bohužel, TOP09 je stranou tonoucí a tonoucí se stébla chytá. Vyslyšené hlasy hysterických „lajkovatelů“ na sociálních sítích jsou jim alfou a omegou, a proto se uchylují, čím dál více a čím dál méně skrytě, k prostému populismu. Mějme prosím na paměti, že normotvorba je jako sirky. Dostane-li se do rukou zodpovědnému, pomáhá lidem k rozvoji a uspokojování potřeb. Dostane-li se do rukou nezodpovědným, může sice zprvu zahřát, ale ve finále se ošklivě spálíte.
