Elektromobilem do Chorvatska: Jízda za nabíječkami prodlouží cestu o hodiny | E15.cz

Elektromobilem do Chorvatska: Jízda za nabíječkami prodlouží cestu o hodiny

Anna Křížková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
2

Cestování autem s čistě elektrickým pohonem do zahraničí má nádech dobrodružství daný potřebou nabíjet. Pokud míříte do oblíbeného Chorvatska, na superrychlé nabíječky se na Balkáně netěšte. Počítejte spíše s tím, že ne všechny budou fungovat a ne každá dokáže dodat energii právě vašemu elektromobilu. Pokud si však budete nechávat rezervu na dojezd kolem sta kilometrů, není se čeho obávat. Jízdy zčásti nebo zcela podřízené nabíječkám však mohou prodloužit cestování o celé hodiny.

Nabíjecí síť pro elektromobily je stále v plenkách. Během reportáže jsme spolu s fotografkou tuto síť zmapovaly a zjistily, že cestovat elektromobilem na Balkán může být místy napínavé, ne však přímo nepříjemné. Elektronika vašeho elektromobilu  si nemusí rozumět s elektronikou dané nabíječky, a tak je nutné nechávat si dojezdovou rezervu na cestu k další nabíječce. 

Nabíjecí stanice jsme vyhledávaly převážně ve dvou mobilních aplikacích, které doporučujeme při cestování elektromobilem po Evropě. Jedná se o Charge map a ABRP. Obě aplikace vyhledaly možnosti „tankování“ po celé trase z Česka do Chorvatska a z devadesáti procent opravdu spolehlivě. Umožňují také vyfiltrovat pouze rychlejší nabíječky, přesněji vynechat ty pomalé o nízkém výkonu 22 kilowattů.

Lehce problémová byla aplikace ABRP, která nenačítala naši lokaci, a tak jsme si na mapě v aplikaci musely najít konkrétní nabíječku s adresou, kterou jsme pak zadávaly do klasické navigace. Velmi dobře fungovalo vyhledávání nabíječek přímo v navigaci našeho elektromobilu ID.3 od Volkswagenu. Ta vyhledá veškeré nabíječky v blízkosti, což oceníte obzvláště ve chvíli, kdy začíná dojezd povážlivě klesat.

Nejčastěji narazíte na dva typy nabíječek. U zmíněných nejpomalejších o výkonu 22 kilowattů strávíte v průměru čtyři hodiny, pokud byste potřebovali nabít z nuly na sto procent. Výrazně rychlejší jsou ty o výkonu 50 kilowattů. Většinou jsme k nim přijížděly s 25 procenty a na plné nabití si pak počkaly zhruba hodinu. Existují ale i superrychlé nabíječky, kterých ale na Balkáně patrně mnoho není. Ty vůz nabijí klidně do půl hodiny.

Do Chorvatska jsme elektromobilem vyrazily v pátek 4. června přes České Budějovice, první nabíjecí stanici. U padesátikilowattové nabíječky společnosti ČEZ  jsme strávily hodinu času. Platily jsme tam prostřednictvím čipu stejnojmenné společnosti. Za celou dobu jsme v zahraničí jedinkrát narazily na rychlejší nabíječku, tedy tu o výkonu 150 kilowattů.

Na další zastávce v rakouském Liezenu nabíječka nefungovala. Dala se jen těžko najít, a když už jsme se k ní dostaly, zjistily jsme, že je buď privátní, nebo naprosto nefunkční. Tato první zkušenost s nefunkční nabíječkou nás znejistila. V Liezenu jsme vyhledaly další nabíječku, ale příběh se opakoval. Auto však nutně nabít nepotřebovalo, a tak jsme věc nelámaly přes koleno a odjely do Grazu, kde jsme přespaly.

Druhý den jsme tam přes navigaci našeho elektromobilu našly nabíječku firmy Moon s výkonem 50 kilowattů u autosalonu Porsche. Opět jsme u nabíjení strávily hodinu. Fungovala tam karta We Charge, kterou jsme dostaly od Volkswagenu. Platilo se s ní opravdu pohodlně a fungovala téměř po celém Balkáně.

Další nabíjecí stanice se nacházela v už chorvatském Karlovaci u čerpací stanice Petrol, kde bylo i mnoho nabíječek Tesla. Vůz jsme nenabily na sto procent, a tak jsme cestou na Zadar musely vyhledat ještě jednu nabíječku, a to v Gospići. Byla to ovšem velmi pomalá nabíječka firmy Elen o výkonu 22 kilowattů s polehčující okolností v podobě kavárny a občerstvení.

Obsluha v kavárně z nás byla mírně v šoku. „Vidíme tady první elektrické auto, které se k nám přijelo nabít,“ říkala. V Karlovaci i v Gospići jsme opět platily kartou We Charge. Do Zadaru jsme z Gospiće dorazily za hodinu. Vzhledem k tomu, že jsme se u pomalé nabíječky nabily jen částečně, snažily jsme se jet pomaleji, což se v závěru cesty vyplatilo. Při pomalejší jízdě a také při brzdění, kdy se baterie vozu zpětně nabíjejí, vydrží nabití výrazně delší dobu.

Chorvatsko jsme projely celé až na nejjižnější cíp do městečka Molunat. Ze Zadaru jsme se dostaly do Molunatu za jeden den. Elektromobil nasával energii ráno na parkovišti u obchodního centra v Zadaru, následně v garážích obchodního centra ve Splitu a ještě jednou v Ploči. Opět jsme platily kartou We Charge. V aplikacích byly v Ploči vyznačené dvě nabíječky, ale reálně existovala jen jedna. Zato byla precizně vyznačená a hned přes ulici se nabízela příjemná a cenově vlídná restaurace u moře, kde jsme se během nabíjení v klidu najedly. 

Nutno podotknout, že pokud máte před sebou dlouhou cestu a čeká vás několik hodin v autě, jste za tu hodinu povinného zastavení na nabití v podstatě vděčni. Nehledě na to, že objevíte zajímavá místa, na která byste jen tak nezabloudili.

Na zpáteční cestě jsme zamířily na ostrov Pag na severu Dalmácie, kam jsme se dostaly přes Paški most. Na den jsme se ubytovaly v přístavu Novalja, kde je padesátikilowattová nabíječka u hotelu Olea. Nabíjení na skvěle vyznačeném místě zabralo opět hodinu. Vyrazily jsme přes horský hřbet do Žigljenu, odkud nás trajekt za patnáct minut převezl na pevninu do Prizny. Cílovou destinací toho dne byla Opatije.

Na severu Chorvatska jsme zároveň zakončily reportáž a v pátek 11. června vyrazily zpátky do Česka. Cestou jsme musely nabíjet ve Slovinsku v Lublani. První nabíječka tam odmítala komunikovat jak s naším vozem, tak s platební kartou We Charge. QR kód na nabíjecí stanici firmy Sodo nás sice měl odkázat na příslušnou tankovací aplikaci, ale vedl na momentálně neužitečné webové stránky obchodu s krmivem pro domácí mazlíčky.

O kousek dál u hotelu Nox byla vyznačena další nabíječka, ale ani ta se nedokázala vypořádat s kartou We Charge. Poslední naději jsme tak vkládaly do nějaké další aplikace, kterou si budeme muset stáhnout. Shodou okolností však šel kolem majitel hotelu, který se zeptal, jestli nám může nějak pomoci. Než jsme stačily cokoli vysvětlit, přes aplikaci ve svém mobilu zapnul nabíjení a ještě nás během čekání pohostil v hotelu.

Předposlední nabíjení jsme si užily v Salcburku, kdy bylo hned několik nabíječek o výkonu 150 kilowattů vedle sebe. Na zařízeních od společnosti Mooncity však karta We Charge opět nefungovala. Stáhly jsme si však aplikaci a nabíjení šlo rychle a snadno spustit. Místo můžeme vřele doporučuji jako dobíjecí zastávku, protože naproti nabíječkám je krásná kavárna a restaurace s příznačným jménem Eat and charge. 

Na jedno nabití jsme pak dojely až do Berouna, kde nás čekala opravdu superrychlá nabíječka Ionity o výkonu 350 kilowattů – tedy nejrychlejší nabíječka, na kterou jsme za celý týden narazily. Navíc nic nenamítala proti kartě We Charge.

Platby na této kartě se vyúčtovávají jednou měsíčně, takže zatím nelze přesně říci, kolik korun jsme za jednotlivá nabití utratily, ale například nabití na 70 procent u stanice ČEZ stojí přibližně 400 korun. Pokud využijete hypercharger firmy Ionity, nabití vás vyjde zhruba na tisíc korun, pokud si na kartě We Charge nepředplatíte výhodné tarify. U rychlonabíječky s výkonem 150 kilowattů v Salcburku jsme za 70procentní nabití platily přes aplikaci 15 eur, zhruba 400 korun.

Celkem jsme za týden ujely bezmála tři tisíce kilometrů. Naším cílem bylo zmapovat reálnou dobu cestování s elektromobilem do Chorvatska za předpokladu, že tam, kde to jde, chcete jet rychleji než 120 kilometrů v hodině. Upozorňuji, že s elektromobilem ani s nabíjecími stanicemi jsme do nynějšího výjezdu neměly jakékoli zkušenosti, a tak jsme zmapovaly nabíjecí síť z Česka do Chorvatska především pro ty, kteří tuto trasu s elektromobilem ještě nepodnikli. 

Jako uživatelka bych po této zkušenosti uvítala jednotný způsob placení za nabíjení. V současné době provozuje každá firma svou aplikaci nebo čip, což je velmi nepohodlné. Pokud by se dalo všude jednoduše platit kreditní kartou, určitě by to řidičům výrazně ulehčilo.

Čekání na nabití může být nepříjemné, pokud pojímáte cestu k moři jako závod. Pokud ale dáváte přednost požitku z jízdy a nabíjecí zastávky nechápete jako zdržení, ale příležitost k občerstvení či k objevení nových míst, není čeho se obávat. 

Čekání na nabití nám každodenně vynahrazovaly jízdní vlastnosti Volkswagenu ID.3, který nabízí skvělý požitek z jízdy. Elektromobil má neskutečný rejd, takže se s ním výborně manévruje i na omezeném prostoru, a překvapivou akceleraci, což jsme jako milovnice kvalitních vozů opravdu oceňovaly.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah