Liberecké automobilové závody byly svého času největším výrobcem motorových vozidel v socialistickém Československu.
Doslova posledním Mohykánem dříve velmi známé značky LIAZ je vůz přezdívaný Franta. Po prvních pěti etapách letošního Dakaru s ním závodník Martin Macík figuroval na vynikajících průběžném čtvrtém místě.
Je to samozřejmě zcela jiný stroj, než jaký vyráběli dělníci na konci minulého tisíciletí. Macíkův závodní kamion pohání upravený motor Iveco se zdvihovým objemem válců 13 litrů. Jeho maximální výkon činí zhruba 970 koní a točivý moment dosahuje až 4500 Nm. Proudí do něho palivo z osmisetlitrové nádrže. Každých sto kilometrů ubyde podle nasazení a terénu od 30 do 150 litrů.
Pilot má na výběr šestnáct rychlostních stupňů a kdyby to bylo povolené, mohl by osm a půl tuny vážící stroj rozjet až na sto osmdesát kilometrů v hodině.
Liazky jsou pravidelnými účastníky tohoto závodu již od poloviny osmdesátých let. Například v roce 1987 skončil tento vůz v kategorii kamionů třetí a o rok později si ještě o jedno místo polepšil. Tehdy ho porazil jen Karel Loprais se svojí Tatrou.
Vznik automobilky byl tak trošku zvláštní. Nese ve svém jméně město Liberec, ale ve skutečnosti sídlila v sousedním Jablonci nad Nisou. Vedle čtyř písmen LIAZ obvykle také vozily na přídi tradiční logo Škoda.
Pilot má na výběr šestnáct rychlostních stupňů a kdyby to bylo povolené, mohl by osm a půl tuny vážící stroj rozjet až na sto osmdesát kilometrů v hodině.
Liazky jsou pravidelnými účastníky tohoto závodu již od poloviny osmdesátých let. Například v roce 1987 skončil tento vůz v kategorii kamionů třetí a o rok později si ještě o jedno místo polepšil. Tehdy ho porazil jen Karel Loprais se svojí Tatrou.
Vznik automobilky byl tak trošku zvláštní. Nese ve svém jméně město Liberec, ale ve skutečnosti sídlila v sousedním Jablonci nad Nisou. Vedle čtyř písmen LIAZ obvykle také vozily na přídi tradiční logo Škoda.
