Do sněmovny už brzy zamíří zákon o regulaci lobbingu, který může Česku zásadně pomoci v protikorupčním tažení. Zákonodárci mají k přijetí dlouho odkládané normy jeden důvod navíc: Na jeho schválení je navázáno čerpání financí z Evropské unie. Jak ukazuje praxe ze zahraničí, databáze lobbistů, kterou zákon zavádí, může poodhalit konání i tak tajemných postav, jakou byl Martin Nejedlý, poradce exprezidenta Zemana.
Je to jen něco málo přes rok, kdy z Pražského hradu odešel spolu s Milošem Zemanem také vlivný lobbista Martin Nejedlý. K tomu, aby byl u zásadních jednání například o energetice, mu v předchozích téměř deseti letech stačilo málo: ústní dohoda s prezidentem.
Pro Českou republiku to přitom byla velmi choulostivá doba. Do tendru na výstavbu jaderných bloků se tlačil také Rosatom, jedna z ruských firem, se kterou měl Nejedlý přímé vazby. Rosatom byl později z tendru vyloučen na základě bezpečnostního rizika, které pak naplno potvrdila ruská invaze na Ukrajinu.
Přes varování české kontrarozvědky BIS, že se Rusko snaží tendr ovlivnit, odmítal Hrad o činnosti Nejedlého blíže informovat. A protože chyběla řádná smlouva, bylo nemožné získat detaily ani podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Kdyby tehdy existoval zákon o regulaci lobbingu, který začátkem letošního března prošel vládou, bylo by všechno jinak. Nejedlý by se musel zaregistrovat do speciální databáze a podávat o své činnosti základní informace. A pokud by opakovaně porušoval předpisy, mohlo by ministerstvo spravedlnosti sáhnout k sankci, která by ho opravdu bolela, a to až ke třem procentům z obratu jeho podnikání.
Netransparentní situace na Hradě ale pokračovala i po nástupu nového prezidenta. Byla spojena s Petrem Kolářem, jenž sám sebe nazývá konzultantem a zároveň pracuje pro zbrojařskou firmu Colt. Pokud by jeho aktivita vykazovala znaky lobbingu, jak je definuje nová regulace, musel by se také do databáze jako lobbista registrovat, a to bez ohledu na to, jaké jméno své profesi sám dává. Navíc by veřejnost měla podle současného návrhu zákona o jeho činnosti více informací.
„Ten zákon říká, co je to lobbing a kdo je lobbista. Je jedno, jak se označujete. Pokud vaše aktivita bude soustavná a bude směřovat k ovlivňování legislativní činnosti, tak lobbista jste, i když máte na vizitce konzultant nebo partner,“ vysvětluje ministr pro legislativu Michal Šalamoun (za Piráty).
Zákonem se tak poodhalí zatím málo popsaná zóna tuzemského lobbingu. Vůbec poprvé budeme moci díky novému rejstříku zjistit, kolik lidí v Česku tuto profesi vykonává. Odhadem jich mohou být až nízké tisíce. Důsledek ztransparentnění práce lobbistů lze přirovnat k tomu, co už známe z legislativního procesu. Když se přijímá zákon nebo novela, každý člověk si může v rejstříku vyhledat připomínky relevantních institucí a organizací. Díky tomu pak vidí, na jaké z těchto připomínek se bral ohled a kdo měl jaký vliv na finální podobu zákona.
Lobbing sám o sobě není nic nelegálního. V některých ohledech je vysloveně potřebný, protože například byznys jeho prostřednictvím může tlumočit své potřeby. Podle organizací, které bojují proti korupci, jako je Transparency International, by se to ale mělo dít transparentně, a ne převážně mimo dohled veřejnosti.
Nekonečný příběh míří do sněmovny
Česká republika by měla zákon přijmout ideálně do poloviny roku 2025, jinak by bylo ohroženo čerpání evropských peněz z Národního plánu obnovy. V balíku čeká 220 miliard korun. Zákon ale musí projít oběma komorami parlamentu, a vzhledem k tomu, jak dlouho legislativní proces běžně trvá, už nezbývá mnoho času.
Riziko, že se tahle cesta zkomplikuje, není zanedbatelné. Vládou prošla podoba, která do regulace zahrnuje i asistenty poslanců a senátorů, což může některé zákonodárce motivovat k tomu, aby zákon blokovali nebo výrazně změnili jeho podobu. Dlouho se bojovalo třeba i o to, zda má pod zákon spadat také Hrad, nakonec byl ale do jeho působnosti zařazen.
„Nejsem spokojený s jeho navrhovanou podobou, hrozně moc věcí v něm chybí, na spoustu věcí nepamatuje. Tváří se, jako by se lobbing týkal jen některých segmentů veřejné správy. A naopak jsou v něm z mého pohledu úplné zbytečnosti jako například povinnosti pro asistenty,“ říká například poslanec TOP 09 Ondřej Kolář.
Strany celé různorodé vládní koalice už při jednání na vládě musely přistupovat ke kompromisům. K nelibosti Pirátů tak například neprošlo, aby se do regulace zahrnul také ČEZ. „Uvidíme, jak se věc vyvine ve sněmovně,“ nechce předjímat šéf Pirátů Ivan Bartoš, zda zákon projde hladce, či naopak s komplikacemi. Předseda STAN a ministr vnitra Vít Rakušan si ale myslí, že by schválení neměl být problém. „Na návrhu, který prošel vládou, je koaliční shoda, věřím, že v této podobě projde i sněmovnou,“ odepsal e15.
Podle ministra pro legislativa Michala Šalomouna vládou navíc neprošel žádný „zmetek“. To by si Česká republika ani nemohla dovolit, protože funkčnost zákona bude hodnotit Evropská komise.
Neúspěšných snah zavést nějakou formu regulace lobbingu bylo přitom za poslední desetiletí víc. První debata se rozvířila krátce po vstupu země do Evropské unie, zůstalo ale jen u seminářů a žádný legislativní návrh tehdy podán nebyl. V Poslanecké sněmovně se první pokus odehrál až v roce 2005, kdy se téma dostalo do etického kodexu poslance, který předložil Lubomír Zaorálek z tehdy vládní ČSSD. Ani tenkrát se nezadařilo, k iniciativě se přihlásilo jen devět poslanců a vládní opozice to označila za prázdné gesto.
Regulaci lobbingu zmiňovala i strategie vlády Mirka Topolánka (ODS). Práce na zákonu ale ustaly už po pár měsících. Podobné pokusy se postupně objevovaly u téměř každé další vlády včetně té předposlední vedené Andrejem Babišem (ANO). Návrhy ale nikdy nezískaly dostatečnou podporu ve sněmovně.
Proti byl v roce 2021 i předseda ústavně-právního výboru a vlivný poslanec ODS Marek Benda. „Mně přijde, že pokud něco takového přijmeme, tak jsme se úplně zbláznili,“ kritizoval tehdy návrh zákona pro Aktuálně.cz. Na otázku, jaký je jeho názor na současnou podobu, e15 neodpověděl.
Nejednotná Evropa, přísná Amerika
Jak ukazuje analýza lobbingu, do které Transparency International zahrnula země Evropské unie, podobný rejstřík, jaký chystá Česko, zavedlo patnáct států. Ne vždy je ale zcela funkční. „Ve skutečnosti pouze tři členské státy a orgány EU mají registry lobbistů, které zahrnují jak výkonnou, tak zákonodárnou moc a vyžadují, aby lobbistické organizace poskytovaly klíčové informace o svých lobbistických zájmech včetně finančních informací souvisejících s jejich činností,“ píše se v analýze.
Transparency International také upozorňuje na roztříštěnost pravidel v celé Evropské unii: 15 států nějakou formu regulace má, dvanáct ji ale zatím nezavedlo. Podle analýzy bude také nutné časem zapracovat na harmonizaci těchto pravidel napříč členskými státy, aby byla pokud možno jednotná.
V českém podání může být problém i v tom, že nemusí být dostatek lidí, kteří by lobbisty kontrolovali. Ministerstvo spravedlnosti, jež bude databázi spravovat a případně pokutovat porušení pravidel, dostane na agendu šest lidí.
Jak ale ukázala analýza iRozhlasu, na protikorupční zákony není obecně v Česku vyčleněn dostatečný počet úředníků, a prosazování agendy tak vázne. Když vláda přijala zákon lex Babiš o střetu zájmů, dohledový úřad (ÚDHPSH) žádal o dvě úřednická místa, nedostal je ale z důvodu napjatého státního rozpočtu. Podobně z plánovaných deseti míst na obstarávání agendy whistleblowingu zbyly peníze jen na čtyři.
Zatímco Evropa regulaci lobbingu teprve postupně zavádí, ve Spojených státech její historie sahá až do 18. století. Současný zákon o lobbingu je poměrně přísný a nutí jednotlivé firmy podrobně zaznamenávat svou činnost. Povinná registrace pro všechny lobbisty byla zavedena v roce 2008. Proto si americká veřejnost i novináři mohli snadno ověřit, že řada čínských a ruských firem zneužívá americký politický systém ke zmírňování sankcí.
Tamější veřejná databáze uvádí, koho jmenovitě si ta která firma najala a jakou částku mu za jeho služby zaplatila. Díky tomuto systému například v roce 2017 vyšlo najevo, že si spolupracovníci Miloše Zemana chtěli najmout lobbistu Jacoba Danielse blízkého Donaldu Trumpovi, aby českého prezidenta pomohl dostat do Bílého domu. Paradoxní bylo, že tento registr odhalil i šedou eminenci Hradu Martina Nejedlého, který figuroval jako důležitý kontakt. V americkém registru získala česká strana včetně novinářů jediný relevantní zdroj pro potvrzení této informace, Hrad jinak Nejedlého aktivity často bagatelizoval a odmítal o nich informovat.
Materiál zanesený do americké databáze byl tak podrobný, že obsahoval i dopis adresovaný tehdejšímu českému velvyslanci ve Washingtonu Hynku Kmoníčkovi. Přes všechny snahy se ale Zemanovi do Bílého domu dostat nepodařilo.
Americký registr také pomohl českým novinářům při zjišťování, jaké klienty v USA zastupovala lobbistická firma Squire Patton Boggs, pro kterou pracuje Petr Kolář, „přítel po boku“ prezidenta Petra Pavla. Squire Patton Boggs se už dříve stali terčem kritiky amerických novinářů, když se ukázalo, že lobbovali i ve prospěch ruské Gazprombank nebo čínské společnosti Huawei.
