Dragunovy zaváděné do výzbroje v sedmdesátých letech mají krátký dostřel a nezasáhnou cíl na tisíc metrů ve dne, respektive osm set metrů v noci. Kromě toho je nelze osadit denními a nočními zaměřovači ani jiným dnes standardním příslušenstvím.
„Výběrové řízení není na pořadu dne, armáda zvažuje další postup,“ reagoval Petr Sýkora z tiskového oddělení ministerstva. Nákupčí ještě nedávno předpokládali, že zbraně do září dodá tuzemský Pramacom, který vyhrál loňské výběrové řízení na 238 pušek s typem MWT 110 SASS. V tendru, kde jediným hodnoticím kritériem byla cena, požadovala obchodní firma 81 milionů korun, třetinu z toho na samotné pušky. Plné dvě třetiny měly stát přístroje nočního vidění od výrobce, který není v Severoatlantické alianci rozšířený.
Česká zbrojovka Uherský Brod skončila druhá. Za odstřelovačky L129 A1, jimž jsou vybaveni britští commandos a další speciální jednotky, chtěla o necelých sedm milionů víc. Noční vidění měl dodat známý americký výrobce Flir. Vyplývá to z plánu akvizic rezortu obrany, který má deník E15 k dispozici.
Málo odolné zbraně
Pramacom však vsadil na špatného partnera. Zbraň vyráběná v Rakousku nevydržela při zkouškách ve Vojenském technickém ústavu ve Slavičíně deset tisíc výstřelů. A to armáda limit oproti první soutěži z roku 2013 snížila o třetinu. Tehdy se vítězná puška švýcarsko-německé Sig Saurer, kterou zastupovala přerovská Meopta, prakticky rozpadla.
„Hlavním hodnoticím kritériem měla být spolu s cenou i kvalita doložená akreditovanou zkušebnou.
Problém je v tom, že se nejprve vybere vítěz, podepíše se s ním smlouva a teprve pak se provádí testy. Přitom zájemci, kteří je splnili a kvůli ceně skončili za Pramacomem, se už nemohou vrátit do hry,“ míní nákupčí, jenž si přál zůstat v anonymitě. Chyba spočívá hlavně v zákonu o veřejných zakázkách, podle něhož se má přihlížet právě jen k ceně. Například ve Spojených státech má cena zpravidla šedesátiprocentní váhu a technické parametry čtyřicetiprocentní.
