Hanáková Fajta jmenovala již k 1. září, dnes se Balvín s Fajtem domluvili, že pracovat začne sice skutečně od září, ale do funkce nastoupí až na začátku příštího roku.
„Dohodli jsme se, že datum jmenování ředitelem Národní galerie se nemění, ale mění se datum nástupu do funkce. Ale od 1. září začnu pracovat. Zatím nemám ponětí o organizačních záležitostech, jaké závazky ta instituce má, jaký má dramaturgický plán. Od 1.září se proto začnu scházet s relevantními lidmi, navíc potřebuji prostor k modifikaci své koncepce,“ řekl Fajt.
Počátkem července ministryně v demisi Hanáková Fajta jmenovala s tím, že by se měl ředitelem stát 1. září. Balvín označil tento krok ministryně těsně před jejím odchodem z úřadu za nevhodný.
Také někteří odborníci s ohledem na politickou situaci rozhodnutí kritizovali, nezpochybňovali však Fajtovy kvality. Fajt již dříve uvedl, že vnímá své jmenování jako odborné a nepolitické.
| Fajt se zúčastnil již dvou konkurzů na šéfa NG v letech 2010 a 2011 |
|---|
| V dubnu 2010 výběrová komise doporučila Fajta jmenovat do čela NG, exministr úřednické vlády Václav Riedlbauch ale nechal definitivní rozhodnutí o nástupci Milana Knížáka na dalším ministrovi, kterému jen doporučil trojici finalistů. Bývalý ministr Jiří Besser ale vyhlásil nové výběrové řízení, z něhož vzešel ekonom Vladimír Rosel, jehož z funkce odvolala ministryně Hanáková. Ta pak Fajta navzdory varování odborníků jmenovala v době, kdy už byla koaliční vláda v demisi. |
Po odvolání nastupujícího ředitele Národního divadla Jana Buriana 1. srpna se zdálo, že také v případě Národní galerie bude Balvín požadovat otevřené výběrové řízení. Jeho absencí původně argumentoval při Burianově odvolání.
Po bouřlivé reakci na svůj krok ze strany odborníků, umělců i politiků a po intervenci předsedy vlády Jiřího Rusnoka znovu Buriana do funkce jmenoval, v případě NG si po schůzce s Fajtem 2. srpna vzal čas na rozmyšlenou.
Třiapadesátiletý Fajt v NG pracoval v letech 1993 až 2000, od roku 1995 vedl Sbírku starého umění. Z NG odešel krátce po nástupu Milana Knížáka, „aby se nemusel přetahovat s autoritářským generálním ředitelem“. Od té doby působí renomovaný historik umění zejména v Německu, přednáší na univerzitách v Berlíně a Praze.
