Hranice Sudet stále existují. Sociální rozdíly je dodnes vykreslují na mapě, zjistili vědci
Výzkum týmu kolem Pavlíny Netrdové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ukázal, jak se Česko dodnes nevyrovnalo se sociální nerovností, která má kořeny v minulosti. Vědci se podívali na demografická a sociální data českého pohraničí a promítli je na mapu. A na ní se v řadě aspektů jasně vyrýsovaly hranice někdejších Sudet, území, jehož původní obyvatelstvo bylo vysídleno před téměř osmdesáti lety a které pak stát plánovaně dosídlil.
„Nejvíce patrné je to v průměrném počtu let školní docházky. Zkoumali jsme ale také rozdíly ve fluktuaci obyvatelstva, volební účasti nebo podpoře populistických a nativistických stran. A ve všech těchto ohledech zůstává hranice předělem,“ uvádí spoluautor výzkumu Matěj Korčák z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy.
FLOW: Rozhovor s ekonomem Filipem Matějkou o důchodech
Pro své zjištění tým využívá konceptu takzvané fantomové hranice, jež označuje bývalé politické hranice, které již po celá desetiletí neexistují, ale jejich přítomnost je stále viditelná. Úzce souvisí především s poválečným vysídlením německého obyvatelstva z Československa, kterému předcházel takzvaný divoký odsun doprovázený masakry. Z jak napjaté situace se nynější rozdíly zrodily, dokládá jeden z nejznámějších útoků v Ústí nad Labem s až stovkami zabitých Němců, od nějž uplyne na konci července 79 let. Podobné masakry proběhly v roce 1945 i na dalších místech Československa.
Fluktuace i odpor k očkování proti covidu
Co se nynějšího průzkumu týká, nejzajímavější zjištění přinesl v detailním zpřesnění, na jakých místech Česka se tyto sociální hranice projevují a na kterých už souvisí s jinými jevy. Sudety podle nich nejsou a vlastně ani nikdy nebyly homogenním územním celkem. Rozdíly přetrvávají například na Svitavsku, v západních Čechách nebo podél hranice na Šumavě a v Českém lese. „Jinde už bychom je vytrvalým zobecňujícím ukazováním na problémy Sudet pouze uměle vytvářeli, například na jižní Moravě nebo v segmentech hranice ovlivněných rozšiřováním pražského metropolitního areálu,” doplňuje Matěj Korčák.
Tým, jehož byl součástí, zkoumal třeba to, do jaké míry dochází k výměnám obyvatelstva v regionu. Podíval se na věkovou strukturu, ochotu chodit k volbám, na počet let strávených školní docházkou a další faktory související se sociální a demografickou strukturou.
Soubor map, který je unikátním výstupem výzkumu, nezachycuje přesné hodnoty, ale škálu od takzvaných hotspotů, které v sytých barvách zobrazují místa s nadprůměrným výskytem, po území se slabší barevnou intenzitou, coldspoty, s nízkým výskytem sledovaného jevu.
Jako podklady k dlouhodobým trendům sloužily například údaje ze sčítání lidu, pozoruhodně se ale projevily i krátkodobé nové fenomeny, třeba ochota nechat se očkovat proti onemocnění Covid-19. V příhraničí byla nižší než ve zbytku republiky.
Stále viditelný negativní dopad dosidlování je vidět například ve vyšší fluktuaci obyvatelstva nebo ve vyšší míře nezaměstnanosti. Podobně se Sudety vykreslují ve volební mapě, když jde o podporu populistických stran i těch z okrajů politického spektra. Podle vědců se do ní promítají protestní hlasy a nespokojenost s ekonomickou transformací.
Desítky let trvající rozdíly vypovídají podle vědců o tom, jak překvapivě dlouhý dopad má nucená migrace, tedy vysídlení i následné dosidlování, na regionální rozvoj. Neodhadla jej ani řada poválečných politiků, zejména těch z komunistické strany, která proces dosídlení pohraničí řídila.
Nápravu ale nepřinesla ani porevoluční léta a sociálně problematické pohraničí se tak stává čím dál větším politickým tématem pro budoucnost. „V kontextu dnešní doby to znamená zatím neúspěšnou snahu regionální politiky o snížení těchto místních rozdílů, které mají často tendenci se hromadně načítat,” doplňuje Matěj Korčák. A zdůrazňuje, že vymanění se z tíživého odkazu minulosti není možné bez iniciativy zevnitř regionu.
Důležité bude proto sledovat, jak se regiony promění vlivem Evropy. V běhu jsou přeshraniční programy i operační program Spravedlivá transformace, spolufinancovaný Evropskou unií. Do Karlovarského, Moravskoslezského a Ústeckého kraje z něj má do roku 2027 připutovat více než 40 miliard korun, jež cílí na malé podniky, podporu čisté energie, inovací, rekultivací, mají ale pomoci i při hledání zaměstnání.
Výzkumem proti nálepkám
Některé údaje hranici Sudet na mapě ale naopak nevykresily, příkladem je věková struktura obyvatel. Protože nejsou k dispozici relevantní poválečná data ke srovnání, vycházeli výzkumníci z roku 1980 jako základny, která ještě Sudety v původních hranicích definovala.
Na tomto území se v roce 1980 relativně hojně vyskytovaly obce s nízkým průměrným věkem, na mapě tato oblast vycházela jako „území mladých”. Šlo jednak ještě o důsledky dosidlování, Sudety se doplňovaly především mladším tuzemským obyvatelstvem, průměrný věk ale snižovala podle vědců také vysoká porodnost v oblastech a naopak oproti zbytku republiky nízký věk dožití. Nyní se podle dat situace srovnala.
Podle autorů výzkumu má jejich práce pomoci hlubšímu pochopení regionu, který má šanci se zvednout. „Vnímáme, že nekonečné ,nálepkovité' ukazování na rozdíly mezi vnitrozemím a pohraničím bez hlubšího vysvětlení by regionu Sudet z pohledu regionálního rozvoje neprospělo a není ani cílem našeho výzkumu. Někde rozdíly z různých důvodů přetrvávají, ale jinde už patrné téměř nejsou, a proto je podle nás důležité, aby lidé v tomto přestali vnímat Sudety jako homogenní celek s dominantně negativními konotacemi,” zdůrazňuje spoluautor studie Matěj Korčák.
Po válce musely pohraničí opustit téměř tři miliony Němců. Část odešla bezprostředně po válce, zhruba 2,2 milionu pak řízeně od podzimu 1946. Zhruba 300 tisíc lidí mohlo na základě rozhodnutí tehdejší vlády v Československu zůstat.
