Kdo zavinil laxní přístup Česka v kauze MUS? Vyjasní se za půl roku, říká Zeman

Pavel Zeman

Pavel Zeman Zdroj: CTK

Marek Čmejla (46) - Vystudovaný kybernetik a někdejší člen kapely Tichá dohoda zahájil svou manažerskou dráhu ve finanční skupině Newton, kterou v roce 1994 založili další dva obvinění Petr Kraus a Antonín Koláček. Podle médií sehrála společnost Newton podstatnou roli při skrytém nákupu akcií mosteckých dolů. V roce 2001 Čmejla svůj podíl v Newtonu prodal a stal se manažerem Appian Group, která nedlouho poté ovládla strojírny Škoda Holding. V roce 2010 koupil Čmejla spolu s Jiřím Divišem a dalšími dvěma osobami dopravně strojírenskou Škodu Transportation. Čmejla, jenž v současnosti žije v Monaku, figuruje ve statutárních orgánech několika českých firem. Kromě Škody Transpotation se jedná například o společnost Loterie Korunka nebo společnost Cartex.
Jiří Diviš (57) - V roce 1979 emigroval tento bývalý basketbalista do Švýcarska, kde vystudoval práva a začal pracovat v investičním poradenství. V 90. letech v Česku zastupoval švýcarskou společnost Investenergy, která skupovala akcie MUS pro Appian Group. V letech 1998-2002 byl členem dozorčí rady MUS. Coby vrcholný manažer Appianu byl Diviš v roce 2003 vyslán do dozorčí rady Škoda Holdingu a v roce 2010 se stal jedním ze čtyř spolumajitelů Škody Transportation. Bydliště má v Monaku. Jeho jméno figuruje ve statutárních orgánech několika českých firem (například Loterie Korunka). Podle švýcarské prokuratury byla pro aktivity obžalovaných v kauze MUS klíčová právě Divišem založená společnost Investenergy vytvořená ve Fribourgu, přes kterou šly peníze na soukromé účty obžalovaných.
Jacques de Groote (86) - Bývalý vysoký manažer Světové banky a Mezinárodního měnového fondu (MMF). V lednu 2003 týdeník Ekonom napsal, že Grooteho působení v MMF bylo problematické, a že kvůli němu tato organizace přijala ustanovení o střetu zájmů. V polovině 90. let byl zakladatelem Appian Group, která ovládla MUS, a v jejímž čele Groote stál podle dostupných informací do jara 2003. Fakt, že se o privatizaci dolů začala zajímat švýcarská policie, souvisel podle deníku Dnes s udáním, které na Grooteho pro jeho údajný milionový dluh podala švýcarská společnost Conseil Alain Aboudaram.
Petr Kraus (46) - V roce 1994 stál spolu s Antonínem Koláčkem u zrodu společnosti Newton Financial Management Group, která se zabývala obchodováním na finančních trzích a souvisejícím poradenstvím. Právě Newton sehrál podle tisku důležitou roli při ovládnutí MUS. Kraus je je prostřednictvím společnosti Eurogate, Ltd. jediným akcionářem holdingu Newton i v současnosti. Mimo jiné je členem dozorčí rady brněnské vysoké školy Newton College a do jeho majetku patří Hřebčín Favory na Benešovsku, který se zabývá chovem starokladrubských koní, a je předsedou správní rady Nadačního fondu Erudikon.
Antonín Koláček (54) - V roce 1994 stál spolu s Petrem Krausem u vzniku finanční společnosti Newton Financial Management Group. O rok později usedl Koláček do představenstva MUS, do něhož se dostal coby vrchní personalista Komerční banky, která v důlní firmě vlastnila podíl. Postupně se stal nejvlivnějším manažerem MUS a byl rovněž generálním ředitele Appian Group. V roce 2005 spolu s nedávno zesnulým manažerem Měkotou získali každý čtyřicetiprocentní podíl v dolech, který posléze prodali Pavlu Tykačovi. Poté postupně odešel ze světa byznysu a věnuje se buddhismu a dalším duchovním naukám a cestování. Založil také například Dům osobního rozvoje Maitrea v Praze nebo waldorfskou mateřskou školku. Před lety média odhadovala výši jeho majetku na osm až devět miliard korun. Během svého závěrečného slova věnoval hlavní prokurátorce zdobenou svíčku a porcelánovou sošku anděla. "Jste součástí mého osudu a já jsem za to vděčný," řekl tehdy prokurátorce.
6
Fotogalerie
Prověřování, proč se Česká republika nepřipojila s nárokem na náhradu škody ke švýcarskému trestnímu řízení v kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS), skončí v řádu měsíců. V České televizi to uvedl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Zároveň prohlásil, že rozsudek nad exmanažery MUS, který ve čtvrtek padl ve Švýcarsku, je společným úspěchem švýcarské i české prokuratury.

Skutečnost, že ČR ztratila možnost uplatnit v trestním řízení ve Švýcarsku v kauze MUS nárok na náhradu škody, oznámilo Nejvyšší státní zastupitelství před dvěma lety. Švýcaři se předtím Česka opakovaně dotazovali, zda se chce k trestnímu řízení připojit jako poškozená strana. České úřady ale nezareagovaly včas. Podle ministerstva financí má však ČR i přesto šanci získat zpět peníze, o něž v souvislosti s privatizací MUS přišla.

Zeman dnes nechtěl odpovědět na otázku, kdo za nepřipojení Česka k trestnímu řízení ve Švýcarsku může. Poukázal na to, že věc je stále ve stadiu prověřování. „Jasno by mělo být v řádu měsíců,“ uvedl. Na doplňující dotaz připustil, že závěry šetření budou k dispozici do půl roku.

Soud ve švýcarské Bellinzoně ve čtvrtek shledal vinnými exmajitele a exmanažery MUS Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause a Oldřicha Klimeckého z podvodů a praní špinavých peněz. Uložil jim tresty vězení od roku a čtyř měsíců do čtyř let a čtyř měsíců. Dle nepravomocného rozsudku způsobili ČR škodu dvě miliardy korun.

Odsouzení exmanažeři:

„To, že kauza došla k soudu ve Švýcarsku, beru jako skvělý výsledek týmové práce,“ prohlásil Pavel Zeman. Podle něj byla spolupráce v minulých dvou letech intenzivní a jen díky ní se podařilo případ dostat před švýcarský soud.

Zeman zároveň odmítl kritiku, že Čechy potrestal švýcarský soud a nikoli český. „Na konci devadesátých let, kdy se kauza zrodila, jsme neměli s vyšetřováním případu tohoto typu zkušenosti, neměli jsme také informace a důkazy ze zahraničí,“ doplnil v ČT Zeman.

Česká republika byla v kauze MUS podle Zemana pouze zdrojovou zemí, tedy státem, kde mělo dojít ke spáchání trestného činu, a až následně peníze z tohoto trestného činu odešly do celého světa a protočily se přes Švýcarsko.

Resort čeká na další část rozsudku

Ministerstvo financí v reakci na čtvrteční verdikt uvedlo, že je třeba vyčkat druhé části rozsudku. Ta se bude týkat škody a soud ji vyhlásí do konce roku. Od ní se pak bude odvíjet výběr konkrétních kroků, které úřad podnikne. Soud totiž buď rozhodne o restituci části ve Švýcarsku zadrženého majetku ve prospěch ČR, nebo o jeho konfiskaci. Nejsou prý vyloučeny ani další varianty.

V Česku čelí Koláček, Čmejla, Diviš, Klimecký a Kraus od loňského června obvinění ze zneužití informace a postavení v obchodním styku. Údajně z MUS vyvedli přes tři miliardy korun, které pak využili na nákup akcií firmy. Loni v říjnu jim pak přibylo obvinění z podvodu při privatizaci firmy v roce 1999. Podle žalobce vylákali od ČR akcie za zjevně nepřiměřenou kupní cenu, a způsobili tak státu škodu přes 1,6 miliardy korun.

Podle Zemana české stíhání budou muset žalobci zastavit v případě, kdy z pravomocného švýcarského rozsudku vyplyne, že stíhané skutky jsou totožné s těmi, za něž byli exmanažeři a exmajitelé MUS odsouzeni. V opačném případě bude stíhání pokračovat. O případném zastavení trestního stíhání se rozhodne až po právní moci švýcarského rozsudku, tedy až po rozhodnutí odvolacího soudu ve Švýcarsku.

Privatizace MUS - víc než bohatá historie
Listopad 1993 Spojením bývalých státních podniků Doly a úpravny Komořany, Doly Ležáky a Doly Hlubina vznikla Mostecká uhelná společnost (MUS). Část akcií MUS byla privatizována v rámci druhé vlny kuponové privatizace, další část akcií stát rozdal městům a obcím. Státu zůstal zhruba 46procentní podíl.
Květen 1998 Stát ztratil kontrolu nad MUS. Doly ovládla neprůhledná americká společnost Appian Group, která skoupila volně dostupné akcie MUS prostřednictvím firmy Investenergy.
Březen 1998 ČSSD žádá hlavu Romana Češky, šéfa Fondu národního majetku. Za to, že upozornil na nejasné majetkové vztahy v MUS a žádal o svolání valné hromady společnosti.
Duben 1998 Na mimořádné valné hromadě MUS zjistil stát držící v největší hnědouhelné firmě 46,3 procenta akcií, že ztratil nad firmou kontrolu, a má proti sobě hráče vlastnícího téměř padesátiprocentní balík. Později se prokázalo, že akcie v letech 1997 až 98 skupovala švýcarská Investenergy S. A, která v ČR zastupovala skupinu Appian Group.
Červenec 1999 Zemanova vláda prodává za 650 miliónů korun zbylý státní podíl MUS. Jako nový vlastník se hlásí Appian Group Inc. O pět let později koupil majetek Appian Group fond Appian Central European Development Fund spravovaný bankou Credit Suisse First Boston.
Březen 2005 Severočeská uhelná, vlastněná manažery Antonínem Koláčkem, Lubošem Měkotou, Vasilem Bobelou a Petrem Pudilem dokončila převzetí energetických podniků Appianu. Tito lidé o rok později podíly dál převádějí na nizozemskou firmu Czech Coal N. V.
Červen 2005 Švýcarská policie začala prověřovat podezření, že z MUS byly nelegálně vyvedeny peníze, které byly následně vyprány právě ve Švýcarsku. Vyšetřovatelé na účtech v tamních bankách zablokovali zhruba 600 milionů švýcarských franků, tedy přes 12,4 miliardy korun.
Prosinec 2010 Stoprocentním vlastníkem dolů se stala Tykačova Indoverse Czech Coal Investments Limited.
Říjen 2011 Švýcarská prokuratura obžalovala z praní špinavých peněz a dalších machinací okolo privatizace MUS sedm lidí.
Červen 2012 Česká policie začala stíhat Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Jiřího Diviše, Luboše Měkotu, Oldřicha Klimeckého a Petra Krause pro podezření, že vyvedli ze společnosti 150 milionů dolarů a použili je na nákup akcií této firmy. V říjnu přidává obvinění z podvodu při privatizaci.
Listopad 2012 Policie obstavila exmajitelům MUS bankovní účty, cenné papíry a nemovitosti.
Květen 2013 Začal soud ve švýcarské Bellinzoně.
Červenec 2013 Švýcarská prokuratura navrhla Koláčkovi, Čmejlovi, Divišovi, Klimeckému a Krausovi pět let vězení nepodmíněně, de Grooteovi dva roky podmíněně a všem vysoké pokuty za údajné podvody, praní špinavých peněz a porušení povinností při správě cizího majetku. Z peněz zadržených obžalovaným má být odškodněna společnost MUS a český stát. V případě MUS jde o 276 milionů švýcarských franků (5,8 miliardy korun), český stát by měl dostat 150 milionů franků (3,2 miliard korun). Obhajoba argumenty prokuratury odmítla.
10. října 2013 Soud ve švýcarské Bellinzoně uznal vinnými Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause i Oldřicha Klimeckého v kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS). Uložil jim nepodmíněné tresty vězení od roku a čtyř měsíců do čtyř let a čtyř měsíců. V případě Krause a Koláčka, kteří byli přítomni, nařídil jejich okamžité zadržení. Diviš, Čmejla a Klimecký se do soudní síně nedostavili. Belgičan Jacques de Groote dostal pouze peněžitý trest.