Zhruba na úrovni 1000 žadatelů o mezinárodní ochranu ročně - což představuje 565 lůžek ve čtyřech destinacích: přijímacím středisku na letišti Václava Havla v pražské Ruzyni, přijímacím středisku v Zastávce u Brna, pobytovém středisku v Havířově a pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí. „V současné době jsou tyto kapacity naplněny ze čtyřiceti procent,“ sdělil týdeníku Euro a serveru E15.cz Jiří Holek z tiskového odboru ministerstva vnitra. Dodal, že jde o údaje z počátku února.
V roce 2014 si migranti podali v České republice celkem 1156 žádostí o mezinárodní ochranu, respektive status uprchlíka. Nejčastěji šlo o migranty z Ukrajiny, Sýrie a Vietnamu (viz tabulka). Vláda o dalším podobném kroku, jako lednovém rozhodnutí o přijetí syrských uprchlíků, v tuto chvíli neuvažuje. Stejně tak se neuvažuje o možném zřízení nových středisek, a to i s ohledem na situaci na Ukrajině a blízkovýchodními konflikty vyvolávanými Islámským státem. „Situace v oblasti mezinárodní ochrany je v České republice dlouhodobě stabilní,“ tvrdí Holek.
Což ovšem nemusí platit v dlouhodobějším výhledu, jak poukazují varovná čísla z Maďarska. V zemi požádalo o azyl předloni necelých 19 tisíc běženců, v loňském roce pak už jich byl skoro dvojnásobek. Maďarsko ale převážně, podobně jako Česká republika, funguje jako přestupní stanice – uprchlíci touží po životě v západní Evropě.
Cesta přes Turecko
V dobách minulých směřovaly hlavní vlny uprchlíků přes Středozemní moře, aktuálně jich ale řada volí raději cestu vedoucí přes Turecko, Bulharsko a Srbsko. Bulharsko už kvůli zesílenému náporu migrantů instalovalo na své hranici s Tureckem 33 kilometrů zábran s ostnatým drátem. Řadu ilegálních přechodů tím eliminovalo. V hraniční oblasti byly také posíleny policejní hlídky. Dopad vln uprchlíků ale lze logicky očekávat i na Českou republiku.
Co se týká standardního řízení o mezinárodní ochraně (azylu) - tedy přijímání uprchlíků, kteří na území České republiky spontánně přišli, je Česká republika smluvní stranou Úmluvy o postavení uprchlíků. Úmluva Českou republiku zavazuje poskytnout mezinárodní ochranu (azyl) osobám, kterým v zemi jejich původu hrozí důvodné riziko perzekuce nebo vážné újmy. Stejně tak je Česká republika vázána společnou evropskou legislativou v oblasti azylu, která ji zavazuje posoudit žádosti všech osob třetích zemí, kteří v České republice o mezinárodní ochranu - azyl, požádají. Všichni žadatelé o mezinárodní ochranu v České republice tedy mají právo o posouzení své žádosti, a to bez ohledu na jejich původ.
| Národnosti dle žádostí o azyl: | |
|---|---|
| st. příslušnost | počet |
| Ukrajina | 515 |
| Sýrie | 108 |
| Vietnam | 64 |
| Ruská federace | 43 |
| Kuba | 42 |
| bez státní příslušnosti | 37 |
| Bělorusko | 31 |
| Arménie | 28 |
| Nigérie | 26 |
| Irák | 22 |
Zdroj ministerstvo vnitra
Co se týče bezpečnosti a omezení možných rizik terorismu, informace o totožnosti žadatelů o mezinárodní ochrany se získává přímo od uprchlíků během řízení o mezinárodní ochranu. V případě potřeby, podezření na jistá rizika, lze podle zákona o azylu požádat o informace policii, zpravodajskou službu nebo ministerstvo zahraničí. „Z důvodu napojení na teroristické organizace byli v posledních zhruba deseti letech odmítnuti jen konkrétní jedinci. Mnohem častěji jsou žadatelé o mezinárodní ochranu odmítáni pro závažnou trestnou činnost. Geograficky se jedná o oblast Pákistán-Irák-Sýrie,“ podotkl Jan Holek z ministerstva vnitra.
Uprchlíky převezmmou nemocnice
Děti ze syrských rodin, kterým vláda schválila udělení azylu, buď utrpěly válečná zranění, nebo jsou tak vážně nemocné, že je není možné léčit přímo v uprchlickém táboře. Většina malých pacientů by se měla dostat do péče pražských nemocnic, kam je doprovodí příbuzní. Zhruba sedmdesátka lidí je podle premiéra Bohuslav Sobotky počet, o který se může Česká republika z ekonomického hlediska postarat a odpovídá i možnostem zajištění bezpečnosti státu.
Rodiny totiž před případným přesídlením prověří české bezpečnostní složky. „Naše tajné služby spolupracují se službami v místě, odkud ti lidé pocházejí. To je první sada informací, které získáme. Máme své zastupitelské úřady, máme Bezpečnostní informační službu,“ uvedl před časem k eliminování možných bezpečnostních rizik ministr vnitra Milan Chovanec.
