V zemích, kde se do tvorby penzijních fondů pustili doopravdy, to vypadá jinak. Fondy jsou největšími kupci na investičním trhu. Na rozdíl od českých, které budou držet úspory v hotovosti, protože nemají na nákupy, ty zahraniční často nevědí, do čeho své obří úspory vložit.
Mizivý zájem Čechů o soukromé fondové spoření na stáří penzijním společnostem výrazně usnadní rozhodování, co s tím málem peněz, které budou od počátku pro budoucí penzisty spravovat. Je prakticky vyloučené, že bychom se od investičních stratégů českých penzijních společností někdy dozvěděli podobné zprávy jako třeba nyní od konsorcia japonského penzijního fondu PFA a kanadského OMERS. Partneři včera oznámili, že se rozhodli zhodnocovat úspory na stáří dvoumiliardovou investicí v dolarech do jedné americké elektrárny v Michiganu.
V Česku mají penzijní fondy pověst nejkonzervativnějších investorů kvůli donedávna platné povinnosti vždy zůstat v zisku, image penzijních společností nyní poškodilo fiasko s rozjezdem druhého pilíře. Ve světě ale patří penzijní fondy k největším investičním dravcům. V roce 2008 experti Morgan Stanley odhadli majetek penzijních fondů na 20 trilionů dolarů, což je více aktiv než v jakýchkoliv jiných typech fondů. Přestože krize se na jejich investičních portfoliích zle podepsala, stále mnohé z nich nevědí, co s penězi. Příkladem může být obrovský norský Vládní penzijní fond Norska se dvěma odnožemi. Tento fond však nestvořily úspory budoucích penzistů, ale příjmy z ropy. Část fondu, která může investovat celosvětově, má nyní hodnotu 712 miliard dolarů a je například největším akcionářem v Evropě. Nyní opoziční norští konzervativci dokonce prosazují, aby se tak obrovský fond rozdělil na dvě části, aby ho šlo vůbec dál spravovat.
Zcela jiné problémy má japonský Vládní penzijní investiční fond. Největší penzijní fond světa má více než trilionovou hodnotu, přesto ho spravuje ani ne 80 zaměstnanců. Investiční strategie fondu je totiž jednoduchá – prakticky vše investovat do vládních dluhopisů. Jenže to nyní chce změnit premiér Šinzó Abe, který by rád fond donutil kupovat i rizikovější aktiva a rozhýbal tím stagnující ekonomiku.
Mezi největší penzijní fondy v Evropě patří hned dva nizozemské: ABP a PFZW. Svá aktiva ve výši 281, respektive 131 miliard eur jsou už léta nucené zhodnocovat i rizikovějšími investicemi přes hedgeové fondy či private equity investice, jen aby udržely vysoké výnosy.
Tuzemským penzijním fondům však podobné problémy zatím rozhodně nehrozí. Nejsou v nich ani naakumulovány úspory budoucích penzistů jako například v nizozemském ABP, který funguje už od roku 1922. A příležitost zhodnotit ve vládním penzijním fondu jednorázové příjmy z privatizace státního majetku vlády promarnily.
