„Zásadní je však skutečnost, že soudy v obdobných případech rozhodují rozdílně. Ministerstvo vnitra má jak rozsudek krajského soudu, který v obdobném případu stížnost nelegálního migranta zamítl, tak stanovisko Nejvyššího správního soudu ke kasační stížnosti z června 2015, že zajištění dle dublinského nařízení (podle něj lze cizince zajistit, pokud existuje vážné nebezpečí útěku) bylo v pořádku,“ dodala mluvčí. Česká televize ale dnes uvedla, že Nejvyšší správní soud dnes na její dotaz k žádnému takovému verdiktu komentář neposkytl.
Ministerstvo vnitra tiskovou zprávou reaguje mimo jiné na dnešní informaci Lidových novin, podle nichž Krajský soud v Ústí nad Labem v jednom ze sporných případů rozhodl, že česká policie nesmí zavírat běžence do uprchlických táborů na základě podezření z útěku uvedeném v takzvaném dublinském nařízení EU. Unijní předpis totiž vyžaduje, aby si státy unie samy určily, co pojem „nebezpečí útěku“ představuje, což prý Česko neudělalo.
Ústecký soud posuzoval případ Iráčana, který se dvěma malými dcerami mířil přes ČR za příbuznými do Německa. V květnu rodinu zadržela policie a umístila do tábora v Bělé pod Bezdězem. Zadržení zdůvodnila právě dublinským nařízením pro vracení běženců do země, kde poprvé vstoupili do schengenského prostoru. Iráčan ale podal žalobu, soud v červnu vyhrál, a následně byl z tábora propuštěn. Nyní už je u příbuzných v Německu, uvedly dnes LN.
Také právníci z Asociace pro právní otázky imigrace jsou přesvědčeni o tom, že uprchlíci, kteří žádají v některé ze zemí EU o azyl, by po svém zadržení v Česku neměli končit zavření v zařízení pro zajištění cizinců s polovězeňským režimem. Na vyřízení formalit by měli čekat v uprchlických střediscích s volnějšími pravidly, míní tito právníci.
Mluvčí ministerstva vnitra uvedla, že policisté se řídí zákonem o pobytu cizinců, který mimo jiné stanoví, že „policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území České republiky“.
„Ministerstvo vnitra zná rozhodnutí správních soudů z letošního léta, které ve třech konkrétních případech dospěly k závěru, že současná česká právní úprava dublinské nařízení neupravuje důsledně. Je však nutné upozornit, že jde pouze o rozhodnutí v konkrétní kauze, které nemá precedenční charakter, a bylo by proto v tuto chvíli předčasné uplatňovat rozhodnutí soudu v individuální kauze plošně na všechny případy.
Rozsudky Policie ČR napadla kasačními stížnostmi, o nichž Nejvyšší správní soud dosud nerozhodl,“ uvedla Nováková. Dodala, že nejasnosti kolem definice termínu „nebezpečí útěku“ zpřesní novela, která je ve Sněmovně ve druhém čtení.
