Na začátku března se v médiích objevila zpráva o tom, že finský podnikatel Reima Kuisla dostal za překročení povolené rychlosti o 23 kilometrů za hodinu obří pokutu 54 tisíc eur, tedy skoro jeden a půl milionu korun. Trest se totiž stanovoval podle jeho posledního daňového přiznání. Před třinácti lety musel za podobný přestupek platit jeden z manažerů tehdy úspěšné společnosti Nokia dokonce dvojnásobek.
A své by jistě mohl vyprávět i německý fotbalový reprezentant Marco Reus, kterému soud v Dortmundu za opakované řízení bez řidičského průkazu vyměřil pokutu 540 tisíc eur, což je v přepočtu takřka 15 milionů korun! Nutno dodat, že Reus, u kterého odpovídala pokuta jeho mzdě za devadesát dnů, na rozdíl od rozhořčených Finů proti soudnímu verdiktu nijak neprotestoval. Obrovské postihy hrozí majetným řidičům také ve Švýcarsku, kde se podle zákona pokuty za dopravní přestupky rovněž stanovují podle výše platu.
Bártův návrh skončil u ledu
I u nás se občas ozve hlas, že takové opatření by bylo přínosné i u nás. Že i bohatší by měli mít pocit, že je přestupek něco stál, pokuta by jim neměla být k smíchu. V roce 2010 se snažil prosadit návrh zákona, který by zavedl placení pokut podle příjmu řidiče, tehdejší ministr dopravy Vít Bárta. Svůj záměr vysvětloval v televizní debatě takto: „Návrh znemožní, aby především dobře situovaní a agresivní mladí řidiči měli dojem, že je česká silnice divokým Západem.“ Petr Nečas jeho nápad smetl ze stolu s tím, že si vůbec nedokáže představit, jak by takový systém měl fungovat.
Paradoxní je, že o několik měsíců později přišel Bárta o řidičský průkaz kvůli tomu, že jezdil autem bez platné registrační značky. Zaplatil pět tisíc korun a možná byl rád, že odstupňování postihů podle majetku čí příjmů nemáme.
Má smysl zavádět v České republice tato opatření, která platí například ve Švýcarsku nebo Finsku? Bylo by to přínosné a mělo by to odstrašující nebo výchovný efekt? Ptáme se mezi právníky, ekonomy, podnikateli a zástupci motoristických sdružení, jak se dívají na možnost stanovovat výši pokut podle příjmů pachatele.
| Tomáš Sokol, advokát |
|---|
| Je to sociálně populistická pitomost hned z několika důvodů. |
| Postih má být především adekvátní tomu, jakou měrou delikt společnost ohrožuje. Osoba pachatele také může hrát roli, ale to už je individuální. Například, zda jde o prvotrestaného nebo naopak o recidivistu. Majetek či příjem jen podpůrně, aby trest nebyl nepřiměřeně přísný. Nic víc. Jede-li auto obcí rychleji, než určují předpisy, je nebezpečnější, pokud ho řídí inženýr s čtyřiceti pěti tisíci měsíčně, anebo nezaměstnaný na podpoře? Měl-li by inženýr dostat vyšší pokutu jen kvůli tomu, že víc bere, jak to souvisí s měrou ohrožení rychlostí? Nijak, je to jen msta za úspěšnost, tedy diskriminace. |
| Jak má policista na ulici poznat příjem řidiče? Podle auta? Toto kritérium, které by znamenalo změnu systému a ukládání pokut nikoliv v blokovém řízení, ale na úřadě. Zjišťování příjmu a větší administrativu. A další možnost korupce ve stylu: Tak chcete platit jako boháč, nebo se dohodneme jinak? |
| Nemáme problémy s řidiči, které by plynuly z jejich majetku. Bodový systém, tedy postih všech závažnějších dopravních přestupků, je stejný pro všechny bez ohledu na majetek či příjem. Jsem teď zrovna v Kanadě a tak jsem se poptal. Odpověď byla jednoznačná a doplněná dost odmítavým výrazem: Jsme si přece všichni rovni. |
| Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR |
|---|
| V našich podmínkách by to znamenalo jenom to, že by byli potrestáni poctiví, kteří přiznají svůj regulérní příjem. Ti obvykle nejsou největšími piráty silnic, kteří by byli obecným ohrožením, byť samozřejmě přestupky dělají rovněž. Největším nebezpečím silničního provozu jsou primitivové s nabušenými vozy, kteří si na silnici ventilují nějaký svůj komplex či neúspěch, novodobí veksláci, bez jakékoliv zodpovědnosti vůči okolí. Jejich oficiální příjmy jsou často naprosto minimální a takovému zákonu by se vysmáli. |
Odpovědi dalších osobností čtěte na Peníze.cz
