Nápad založit motýlárium se zrodil v hlavě předsedy sdružení Ochrana fauny ČR Pavla Křížka. Chtěl využít areál bývalého zahradnictví na okraji Votic, kde sdružení sídlilo, než se přestěhovalo do Hrachova u Slapské přehrady. „Přinejmenším v Čechách se žádné jiné motýlárium neorientuje na naše motýly. Přitom je to živočišný druh, který z přírody mizí,“ říká správce Pavel Zadražil. Ani další motýlária v Evropě se nezaměřují na místní druhy, většinou chovají tropické motýly. „V jednodušší formě dělají něco podobného různí nadšenci, kteří zakládají květné louky,“ dodává.
Ač motýlárium tvoří staré zahradnické skleníky, není zasklené. To je dost překvapivé, autoři projektu ale věří, že motýly z okolí naláká ideální prostředí, které se jim tu snaží vytvořit. Navíc jim odpadá práce se zaléváním.
Na ploše 1100 metrů čtverečních se tak střídají skalnatá plocha, louka a bažinaté prostředí s jezírkem. „Vzadu se snažíme ukázat, jak by mohla vypadat zahrada, která by lákala hmyz. Máme tam hmyzí hotely jako třeba starý kmen nebo děrované cihly,“ vysvětluje Zadražil. Motýlům by pomohlo třeba i to, kdyby lidé místo tújí vysadili například šípek nebo hloh, a nesekali celé zahrady naráz, ale jen na malé části nechali trávu neposečenou.
V motýláriu také vysadili vysokou červenofialovou květinu, pcháč bahenní, kterou mají motýli v oblibě. Přitáhnout motýly do okolí motýlária by měl i zpustlý sad v sousedství, který sdružení převzalo a kde vznikl i přirozený mokřad. Zatím to funguje, správci motýlária si navíc pomáhají také kusy melounů nebo jiného ovoce.
Motýly nemnožíme
Jediní „vlastní“ motýli se skrývají v množírně – dřevěném domku s terasou zakrytou sítí. Návštěvníci se na babočky paví oka nemusejí koukat jen zvenku, mohou se vydat i dovnitř mezi desítky dospělých motýlů. „Jen dávejte pozor, ať na nějakého nešlápnete,“ instruuje návštěvníky Zadražil.
Množírna vnikla už loni. Navzdory jejímu názvu v ní není cílem motýly množit a vypouštět do přírody, ale ukázat návštěvníkům vývojová stadia motýlů od vajíčka přes housenku a kuklu až po dospělce. „Měli jsme několik set housenek, spousta nám jich umřela, protože je napadli různí cizopasníci nebo nemoci.
Teď máme v množírně kolem 200 motýlů. Část vypustíme do přírody, zbytku v množírně vybudujeme police a budou tam přezimovat,“ vysvětluje Zadražil. Stavbu a provoz motýlária částečně podpořil Středočeský kraj, zbytek sdružení získalo od drobných dárců a z vlastních zdrojů. Samotné skleníky si sdružení Ochrana fauny pronajímá od rodiny, která je před lety koupila i se sousedním domem.
Motýli za lepším nedoletí
Za posledních padesát let zmizelo z české přírody 18 druhů motýlů, vyplývá z údajů Entomologického ústavu Akademie věd ČR. To představuje 11 procent všech motýlích druhů žijících v Česku. Hlavní příčinou mizení motýlů je kolektivizace zemědělství a lesnictví, díky níž vznikly velké plochy krajiny, o které se pečuje stejným způsobem. Při sjednocování polí a lesů také zmizely meze a remízky. Motýli tyto změny pociťují silněji, protože většina jich nelétá na dlouhé vzdálenosti. „Špatně se hospodaří.
Louky se sečou v nevhodnou dobu, nesečou se mozaikovitě, ale všechno se sjede naráz. V celé republice padne termín a všichni začnou sekat, a motýli nemají živé rostliny,“ vysvětluje Zadražil. „Také stále ubývá mokrých biotopů, na které jsou vázáni motýli, kteří potřebují vlhkomilné rostliny.“ Asi nejvzácnější český motýl je jasoň červenooký. V minulosti byl v Česku vyhuben a do přírody byl opět uměle vysazen v roce 1986. Nyní se vyskytuje jen v jedné lokalitě na severní Moravě.
Z běžnějších druhů mizejí z české přírody nejrychleji modrásci. „Mají specifický způsob života – housenka si zaleze do mraveniště a vydává feromony, které jsou podobné mravenčím, takže mravenci se o ni starají. A vzhledem k tomu, že ubývá mravenišť, doplácejí na to i modrásci,“ popisuje Zadražil. Zatím nicméně patří česká populace modrásků k nejsilnějším v Evropě.
Útočiště ve městě
S tím, jak motýli přicházejí o své přirozené prostředí, paradoxně úspěšně osidlují města. Ta se nyní blíží někdejším rozdrobeným polím více než dnešní velké zemědělské plochy. „Praha je úžasná, je tam asi nejvíc motýlů v republice. Překvapivě hodně jich žije i kolem dálnic. Náspy jim nahrazují suchý biotop,“ popisuje Zadražil.
Aktivity sdružení Ochrana fauny nezahrnují jen motýlárium. Provozuje i několik záchranných stanic pro živočichy a stará se o motýlí rezervace. „Chceme upozornit na mizející ekosystémy. Navázali jsme na motýlí rezervace, které spravujeme na Sedlčansku. Ve vápencovém Týnčanském krasu roste spousta vzácných květin, třeba hořce, na které jsou vázáni modrásci,“ říká Zadražil.
Motýlům nesvědčí velké lány
Zemědělci v posledním století hospodaří na velkých plochách a motýli, kteří potřebují různorodou krajinu, trpí. Zemědělce přitom k tomuto způsobu hospodaření nutí i dotace, upozorňuje analýza, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo životního prostředí.
„Jako nejznámější skupina hmyzu motýli indikují špatný stav přírody a krajiny vůbec,“ píše se ve studii. Populace českých denních motýlů je podle ní v žalostném stavu. Ze 161 domácích druhů přes 10 procent vyhynulo, polovina zbývajících je ohrožena nebo zranitelná. Klesají i počty těch druhů, které se vyskytují hojně.
Příčinou je podle entomologů rozsáhlá proměna krajiny vlivem intenzifikace zemědělství a lesnictví a sjednocování hospodářských postupů. Citlivé druhy motýlů kvůli tomu zůstaly izolované na chráněných lokalitách. Méně chráněné druhy schopné přežít na velkých jednolitých plochách ale ničí mimo jiné nevhodně nastavené zemědělské dotace, které nutí všechny sedláky provádět polní práce ve stejnou dobu, aby splnili dotační podmínky.
Dojde i k úpravě dotačních programů?
Kromě záchranných programů pro kriticky ohrožené druhy motýlů proto entomologové navrhují i úpravu zemědělských dotačních programů tak, aby péče o půdu mohla být různorodější a variabilnější. Vláda by také měla podporovat alternativní lesnické postupy, aby nevznikaly tak husté lesní plochy. To by pomohlo nejen motýlům a dalšímu hmyzu, ale i ptákům a menším obratlovcům.
Příležitost vědci vidí ve zrušených i stávajících vojenských újezdech, v nichž těžká armádní technika zabránila rozšíření lesů na celé území a dovolila vznik stepí. Ty by podle entomologů mohli udržovat uměle velcí býložravci. Jeden takový projekt už v Česku vznikl, bývalý újezd Ralsko obývají divocí koně.
