Výzkum odpověděl i na to, proč lidé nedělají to, co je baví? Kromě toho, že 38 procent lidí neví, jak by vlastně jejich ideální zaměstnání mělo vypadat, tak změně brání u 43 respondentů strach ze ztráty příjmu a výhod současného zaměstnání a 21 procent nemá odvahu nebo důvěru ve své schopnosti.
Větší pracovní změnu zažilo ve své kariéře 55 procent lidí, pouhých 11 procent ale prožilo opravdový, dobrovolný „restart“. Možná je to škoda, protože dobrovolný restart hodnotí plných 95 procent oslovených jako pozitivní.
Aktivní restartéři jsou více emotivní
Jsou aktivní restartéři jiní než ostatní? „Metodou IAT – testem implicitních asociací – jsme zjistili, že ano. Méně plánují dopředu, často jednají pocitově a jdou do rizika,“ uvedl ředitel agentury STEM/MARK Jan Tuček.
Výsledky výzkumu prezentoval Tuček na konferenci „Restart kariéry aneb jde to“. Mimo jiné zde byly na živo prezentovány příklady dobrovolného a nedobrovolného restartu.
O dobrovolném restartu hovořila Božena Jirků, která o svém přechodu z publicistiky v tehdy socialistické Československé televizi do nadace Konto Bariéry, které pomáhala v 90. letech rozjíždět a nyní je jeho ředitelkou.
Druhý pohled nabídl Martin Zach. Žil od dětství každodenními tréninky a připravoval se na dráhu vrcholového sportovce, trenéra a občasného modela. V době studií na vysoké škole si poranil při skoku do vody míchu a skončil na vozíku.
„Brečel jsem jen jeden den. Dělám dál věci, které mě baví, jen při tom sedím. Cestuji, dělám sport, pracuji,“ odzbrojil Martin přítomné.
Jana Žižková, která před pár lety vyměnila pozici generální ředitelky IT firmy SAS Institute za cestu kolem světa na plachetnici, přednesla svoje velmi inspirativní a poučné životní zásady, kterými se řídí.
Počet absolventů roste, počet míst pro ně klesá
