Česká věda má šanci dosáhnout konce dlouhé cesty a najít léčivý prostředek proti rakovině. A s ním, vedle pomoci pacientům, také příjmy z licencí, které pomohou na světlo dalším objevům. Přinášíme tři nadějné příběhy, kde se již povedlo převést výzkum z laboratoře do praxe a které mají potenciál zapsat znovu Česko na vědeckou mapu světa.
Pavel Majer a jeho tým, ÚOCHB AV ČR
V devadesátých letech odjel Pavel Majer do USA a zůstal tam nakonec dvacet let. Nejprve pokračoval ve vědeckém výzkumu, kterému se věnoval už na Akademii věd a jako chemik se soustředil na vývoj látek slibných v boji proti viru HIV. Po šesti letech ve Státech začal pracovat ve farmaceutickém průmyslu.
Krize v roce 2008 ale změnila americkou ekonomiku od základů, firmy propouštěly, jedna pohlcovala druhou a Pavel Majer se musel po určitý čas živit i jako řemeslník. Nakonec Spojené státy opustil a vrátil se zpět. Ve své práci stál několikrát na prahu úspěšného objevu, ale osud zřejmě chtěl, aby svůj úkol dokončil až v Česku. Jeho tým ve spolupráci s vědci Johns Hopkins University v Baltimoru pracuje na slibném projektu, jehož geneze je obdobně barvitá jako cesta Pavla Majera.
Vědci v roce 1953 objevili v Peru ve vzorcích půdy přírodní sloučeninu označovanou zkratkou DON (zkratka názvu 6-diazo-5oxo-L-norleucin). Produkovala ji tamní bakterie z rodu Streptomyces a odborníky okamžitě zaujala. Dokázala totiž ničit rychle se množící buňky a její aplikace na ty rakovinné se okamžitě nabízela. Jenže nadšení brzy pohaslo. Ukázalo se, že ničí i zdravé buňky, které se potřebují rychle obnovit, například ty v trávicím traktu. Naposledy šla látka do klinických testů v osmdesátých letech, pak zájem o ni opadl.
V současnosti se ale objevil způsob, jak se destrukci zdravých buněk vyhnout, a čeští vědci z Ústavu organické chemie a biologie (ÚOCHB) jsou u toho. „Naše nové látky (pro-léčiva antimetabolitů glutaminu) stávající překážky obcházejí tím, že k tomu, aby začaly účinkovat, potřebují nejdřív aktivaci. A k ní dochází hlavně v rakovinných buňkách. Ve zdravé tkáni zůstávají z větší části v neaktivní, tudíž netoxické podobě,“ vysvětluje Pavel Majer. Látka nese název DRP-104.
Nejde jen o teorii. Pro další vývoj a zajištění klinických testů si patent licencovala americká spin-off společnost Dracen Pharmaceuticals. Od investorů získala na tento účel víc než 40 milionů dolarů. Letos se očekává závěr druhé fáze klinických testů.
Miloslav Polášek a jeho tým, ÚOCHB AV ČR
Pozornost medicínského byznysu celého světa je upřena na látku jménem lutecium 177. Jedná se o radioaktivní izotop chemického prvku, který se začíná prosazovat v léčivech na některé typy nádorových onemocnění, například rakovinu prostaty. Princip léčby je jednoduchý: lutecium 177 se připojí k takzvané cílící molekule, která jej dopraví do nádoru. Tam při radioaktivním rozpadu atom lutecia vystřelí velkou rychlostí elektron (beta částici), který funguje jako mikroskopický projektil.
Když se trefí do DNA molekuly rakovinných buněk, přetrhne ji, což je pro buňku smrtící. I když se při této „přestřelce“ nedá úplně vyhnout zásahům do zdravé tkáně, je tento typ radioterapie velmi účinný a mnohem méně toxický v porovnání s klasickou chemoterapií. Mnohé farmaceutické firmy sázejí právě na tento typ léčby a vyvíjejí cílící molekuly pro různé typy nádorů. Při tom očekávají budoucí spolehlivé dodávky lutecia 177 pro svá léčiva.
A zde je ukrytý zásadní problém – lutecium 177 je totiž velmi obtížné připravit v množství potřebném pro mnoho pacientů. Aby bylo zřejmé, oč jde: Lutecium se vyrábí ozařováním terčů ytterbia 176 v jaderném reaktoru, po němž je nutné tyto dva prvky od sebe dokonale a rychle oddělit. Dosavadní metody separace byly komplikované, zdlouhavé a nedaly se dobře škálovat pro velké množství pacientů. Navíc poločas rozpadu lutecia je sedm dní, takže doslova mizí pod rukama. To hraje roli nejen ve výrobě, ale i v globální logistice.
Klíč ke zvýšení efektivity výroby přinesl Miloslav Polášek a jeho tým, kteří vyvinuli novou, rychlejší separační metodu. Zatímco konvenční cestou separace trvá až deset hodin, s pomocí nové metody se dá stejného výsledku dosáhnout do deseti minut.
Základ tohoto objevu sahá do roku 2015, po němž následovalo několik let laboratorního vývoje. „Separace takzvaných prvků vzácných zemin je velmi obtížná, obzvláště tehdy, když jsou radioaktivní a potřebujete je získat extrémně čisté. Naše technologie, kterou jsme vyvinuli právě pro tyto účely, je schopna výrazně urychlit a rozšířit výrobu Lu-177, které se začíná prosazovat v radioterapii. Jako vědce mě velmi těší, že roky v laboratoři se nyní mohou přetavit do něčeho využitelného v praxi, co navíc pomůže pacientům s rakovinou,“ říká Miloslav Polášek.
V roce 2023, se rozbíhá komerční využití této nové metody. Před čtyřmi lety si ji licencovala americká společnost Shine Technologies, která technologii dále vyvíjela a nyní buduje výrobní kapacity pro statisíce pacientů. V současnosti jsou v USA i v Evropě schválené dva léky, které lutecium 177 využívají – jeden na rakovinu prostaty a druhý na specifický typ rakoviny slinivky.
U řady dalších probíhají klinické studie. Výhoda technologické části procesu je v tom, že Češi nepřišli s novým lékem, ale s technologií, která umožní už osvědčený radioizotop použít ve více léčivech a ve větším množství. Rutinní komerční výroba se rozjede ve vysokokapacitním zařízení Cassiopeia pojmenovaném podle původně navrhovaného názvu pro lutecium „cassiopeium“.
Jan Martin Paďouk, CannaCare
Jan Martin Paďouk, který vede výzkum a vývoj ve společností CannaCare, se začal zajímat o kanabinoidy kvůli zdravotním komplikacím v rodině. Přečetl si výzkumy docenta Lumíra Hanuše, jehož výzkumy léčivých látek v konopí sahají do sedmdesátých let, a dosud málo probádaný svět léčebného potenciálu ho uchvátil. Nyní jeho firma poprvé stanula na vrcholu. Stojí před získáním patentu na první tuzemský onkologický lék s obsahem látek z konopí.
„Od prvních pokusů tomu bude pět let, co se projekt řeší, a stále není zdaleka u konce. Velmi se těšíme, až budeme moci tu šťastnou zprávu oznámit,“ říká Jan Martin Paďouk.
Evropský patent hodlá získat společnost CannaCare na preparát k léčbě myelodysplastického syndromu. To je onemocnění, které zpravidla předchází akutní myeloidní leukémii. Obě tato onemocnění se dnes dají léčit jediným typem chemoterapie, ta nicméně není stoprocentně účinná a poměrně rychle na ni vzniká rezistence.
Výzkumníkům z CannaCare a jejich kolegům z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy pod vedením profesora Tomáše Stopky se podařilo tuto terapii významně zefektivnit. Řešení je postaveno na tom, že preparát je podáván společně s chemoterapeutikem. Zvyšuje odezvu na léčbu, snižuje rychle vznikající rezistenci a eliminuje celou řadu sekundárních nežádoucích účinků.
Lék není postaven jen na konopí. Přidání fytokanabinoidů a dalších látek z konopí provedli vědci vlastně až ve druhé fázi vývoje. Lék je poskládán z několika sekundárních metabolitů rostlin, mimo jiné jde o výtažek z klíčků brokolice, vinné révy a kurkumy.
Předmětem patentového řízení je konkrétně terapeutická metoda a s ní spojená kombinace látek izolovaných z rostlin v indikaci nádorových onemocnění krve.
Na samotné patentové přihlášce se podílelo celkem 12 lidí, počet vědců, vědkyň, studentů a studentek zapojených do různých fází výzkumu však dosahuje dvou desítek. „Celkovou investici až do této fáze projektu bychom jistě museli vyčíslit na vysoké jednotky milionů korun, a to jsme skutečně teprve na začátku,“ říká Jan Martin Paďouk.
V tuto chvíli má firma další dvě patentové přihlášky ve fázi přípravy podkladů pro podání. Obě jsou řekněme v podobné oblasti. „Jejich obsah je však prozatím příliš citlivý na to, abych si mohl dovolit ho sdílet,“ nechává zatím zavřené dveře šéf firmy.
