J.J. Šimon hraje na kytaru v Positive Mind, Jenda Mucha na baskytaru v kapele Something like. Pro obě kapely i oba muzikanty je důležitý styl muziky i životní styl, pro který se ujal název hard core.
Jaký styl hard core hrajete?
Jenda Mucha: Hrajeme metal hard core. Zjednodušeně, snažíme se hrát metalovou melodickou hudbu a klademe veliký důraz na texty.
J.J. Šimon: Nejsme typickou hard core kapelou. Od poslední desky Silence gives consent kombinujeme několik core žánrů dohromady.
Které hard core kapely jsou pro Vás zásadní?
J. M.: Hard core hudba nemá nějaká stylová omezení. Můžete hrát folk, jazz, metal, punk, emo nebo třeba rap a přesto to lze všechno považovat za hard core. Ale co dělá hard core hard corem je to, jaké texty, postoje a názory má ta kapela. Pro mě je zcela zásadní kapela Earth Crisis, její texty mě naprosto zasáhly. Z českých kapel je rozhodně hodně důležitá kapela Kritická situace, hrající už před rokem 1989, hodně se odlišovali od klasického punku.
J.J. Š.: Pokud mám jmenovat žánrové, tak se v kapele shodneme na pojmech jako Refused, JR Ewing, Rise Against, Agnostic Front nebo Damnation A.D. Z českých jsou to Delusion, LVMEN nebo Thelma 11.
Jak se rozdělují v pohledu na kapely starší a mladší přívrženci hard core?
J.M.: Je logické, že starší hardcoristé budou poslouchat údernější, jednodušší hudbu. Vždyť i kapely, které stály u zrodu, vycházely z punku. S punkem měly společnou dravost, jednoduchost přímočarost. Nelíbila se jim ale sebedestrukce spojená s punkem. Místo toho chtěli inspirovat, tvořit lepší společnost a svět. V hudbě se začal objevovat antirasismus. Vzniklo a začalo narůstat hnutí straight edge - styl života bez cigaret, alkoholu a dalších drog. Řešily se sociální problémy. Dnes se v odkazu těchto kapel pokračuje.
J.J.Š.: Ty starší jedou v myšlence HC víc než mladší. Vážou ke svému životnímu stylu veganství a další prvky straightedge hnutí, jež je s HC neodmyslitelně spjato. Ty mladší už v tom přirozeně tolik nejedou, ale jsou schopni se angažovat texty.
Texty často reflektují sociální a politická témata. Jaké texty jsou typické pro vaši kapelu?
J.M.: Texty jsou pro nás, Something like, velice důležité a zabývají se tématy, které nás pálí. Naše texty jsou o drogách, které berou lidem svobodu, o válkách a uměle vyvolávaných konfliktech, o testování kosmetiky na zvířatech, o narůstajícím a vracejícím se fašismu. Máme ale i texty o lásce, která je v našem životě velice důležitá.
J.J.Š.: V našich textech se hodně zabýváme nacismem a rasismem, jak se mu postavit, jak mu čelit. My konkrétně připomínáme nějaké nepříjemné historické události našich dějin, aby nevratné průšvihy, k jimž rasistické ideologie vedou, nebyly zapomenuty či dokonce byly zpochybňovány. Hodně nás zajímá i tématika bezprizorních dětí či schopnost jedince pomoci druhému v nouzi.
Jak je to s oblečením u hard core?
J.M.: Pro mě osobně nemá oblečení žádný význam. Jediné, co upřednostňuji, jsou nekožené věci. Spousta lidí preferuje oblečení šité v Evropě než v zemích třetího světa, kde jsou pracovní podmínky otřesné (Sweatshop free).
J.J.Š.: Preferují se jednoznačně volné věci, i když mladá vlna screamo kapel vnesla zpátky do hry obtáhlé kalhoty. Patrně mikina je základní výbavou každého hardcoristy. Ale upřímně, je to dost jedno. Hard core musíš mít v srdci a v hlavě.
Jak je to s účesy, tetováním, piercingem?
J.M.: Dnes jsou to všelijaké ty ´emopatky´, ofiny do očí, tunely v uších, úzké kalhoty, flanelové košile atd. Tetování je v HC velice rozšířené a dnes nejen v něm. Jde to ale mimo mě, není to pro mě tak důležité.
J.J.Š.: V osmdesátých letech byla pro HC typická vyholená hlava nebo krátký sestřih. Dnes je to myslím úplně jedno.
Hlavním životním názorem hard core je snaha o spravedlivější společnost. Jak se to projevuje?
J.M.: Opravdu spousta lidí z HC podporuje a navštěvuje nejrůznější demonstrace, pořádá benefiční koncerty, nebo je členem nějaké organizace hájící práva zvířat, lidí nebo bojující proti fašismu a rasismu atd.
J.J.Š.: Někomu stačí sdělovat to lidem pouze muzikou, někteří potřebují se realizovat více angažovaně.Obecně ale platí, že hardcorista by neměl být slepý ke svému okolí.
V hard core je známý princip Do it yourself (Udělej to sám). Jak je to myšleno? Slyšel jsem, že kluby kapelám dají tak na benzin, ubytování, stravu. Kapely nevydělají, ale díky nulové režii mohou jezdit třeba po celé Evropě. Jaké máte zkušenosti ?
J.M.: Do it yourself (DIY - udělej to sám) je o tom, že se dá dosáhnout opravdu velkých věcí bez závislosti na někom nebo na něčem. Spousta českých kapel hraje koncerty v Polsku, Maďarsku, Nemecku, Francii, Chorvatsku. Dokonce třeba takoví See you in hell hráli nějaké koncerty v Japonsku nebo Malajsii. Jde o to udělat koncert bez toho, aby za tím byl kapitál od sponzorů, kteří ti pak budou diktovat. Nechci hrát na koncertě, který bude sponzorovaný předním prodejcem hamburgerů, když vím, že z našich dětí dělá národ tlouštíků.
J.J.Š.: Hard core není, nebyl a nikdy nebude o byznyse. Kapely přejali princip DIY už v osmdesátých letech. Nechtěli se vázat na velká vydavatelství, nechtěli být jejich sluhy či nástroji výdělku. A v první řadě nechtěli, aby jim někdo shora říkal, jak mají hrát a o čem mají zpívat. Na to je HC i všechny jeho subžánry velmi háklivý.
Někteří lidé kolem hard core jsou vegetariáni. Je to náhoda nebo další z atributů, kterým se vykazují příznivci hard core?
J.M.: Není to podmínkou, ale neznám žádnou jinou hudební scénu, která by byla s vegetariánstvím tak spjatá, jako právě hardcore. Sám jsem vegetarián dvanáct let a před třemi čtyřmi lety jsem se stal veganem. Dřív jsem se tím hodně zabýval a měl takové ty poučovací tendence. Dnes je to pro mě běžná součást mého života a uspokojuje mě to spíše vnitřně. Snažím se neubližovat zvířatům, jak to jen jde. Díky tomu mám i jiný vztah k lidem.
J.J.Š.: Souvisí to z potíráním bezpráví. Týká se nejen lidí, ale i zvířat. K tomu, aby je mohl běžný jedinec konzumovat maso, se jiná parta jedinců dopouští neskutečného bezpráví na životě zvířete.
