Když kola vlaků ztratí koleje, změní naráz osudy mnoha lidí

Železniční neštěstí nejsou z hlediska statistiky nijak častá. Pokud se ale stanou, zamíchají s osudy mnoha lidí. Před šedesáti lety se stala jedna z největších vlakových nehod na pomezí dnešních dvou krajů.

Zoufalá atmosféra, bezradný dav lidí a zakrvácené kufry se navždy vryly do paměti malému chlapci na nádraží v Blíževedlech.

Psal se rok 1952, poslední neděle v březnu, když jarní zpěv ptáků u Stvolínek přerušila ohlušující rána. Nikdo nevěděl, co se stalo, až příchod na místo ukázal hrůzný obrázek. Těžká lokomotiva se zakousla do motorového osobního vlaku plného lidí.

„Tehdy mi bylo pět let a žil jsem u prarodičů na nádraží v Blíževedlech. Dodneška mám před očima, jak se pod našimi okny dotyčná lokomotiva jen prohnala,“ uvedl Ladislav Brejcha, jehož dědeček byl v tu dobu přednostou místní stanice.

„Vzpomínám si na srocení lidí na našem nádraží, když se roznesla zpráva o neštěstí. Po nehodě k nám také dovezli zavazadla cestujících z osudného vlaku. Všechna byla od krve,“ popsal.

Na děsivý zážitek nemohl zapomenout, stejně jako jeho dědeček. „Děda o té záležitosti nikdy nechtěl mluvit. Až před svou smrtí v devadesátých letech, ale to už byl příliš starý. Chtěl jsem zjistit něco bližšího o té tragédii, protože si pamatuji jen malé útržky,“ popsal Brejcha.

Hledal v dobovém tisku, ale tehdejší noviny i rozhlas se věnovaly především přípravám na První máj. Oslovil kompetentní úřady, ale s nulovým výsledkem. Novou chuť do pátrání mu vrátil až syn.

„Jednou objevil na internetu soupis nehod, které evidovalo komunistické ústředí. Nehoda mezi Stvolínkami a Zahrádkami tam byla také,“ přiblížil.

Následky srážky motorového osobního vlaku a rozjeté několikatunové parní lokomotivy byly zdrcující.

12 mrtvých, 34 zraněných

Podle dobových dokumentů bylo na místě třicet čtyři zraněných a šest mrtvých, dalších šest lidí zemřelo po převozu do nemocnice. Jeden z pamětníků nebyl přímým svědkem, přesto ho událost zasáhla.

„Když jsem se to dozvěděl, byl jsem na vojně a bylo mi to hodně líto. Jednou z obětí byl také šestnáctiletý kluk. Vyrůstal v Liticích stejně jako já. Znal jsem ho dobře, i jeho rodiče,“ zavzpomínal Miroslav Chalupa s tím, že když se vrátil, přibili spolu s ostatními železničáři na místě neštěstí velký pamětní kříž.

Ten připomínal tragédii zhruba do konce šedesátých let.

Archiv Českých drah má i několik dokumentů o odškodnění pozůstalých z roku 1953. V úředních textech je i zajímavost. Tehdejší úřad vyhodnotil jednu smrt jako pracovní úraz.

Nešlo přitom o úmrtí strojvedoucího, kterého podle slov pamětníků dostávali z vozu až v českolipské výtopně, ale o člena Lidových milicí.

Osudným vlakem se vracel ze cvičení. Na kolejích u Stvolínek přišel o život také jeden ze zpěváků, který byl jednou z nejvýraznějších tváří tehdejšího Severočeského pěveckého sboru učitelů.

„Vyprávěli mi o tom lidé ze sboru, když jsem jim u nás připravoval výstavu. Jeho smrt je velmi zasáhla, nejenže pocházel z významné hudební rodiny, ale prý to byl i výborný člověk,“ vzpomněl si Ladislav Smejkal, historik českolipského muzea.

Ještě starší nehoda

Tenkrát podobné události podléhaly utajení, a tak ještě dodal, že lépe má zdokumentovanou starší nehodu, která se stala na stejné trati v roce 1903. Tenkrát sfouknul vítr u Dubičné celý vlak z kolejí.

Co se doopravdy stalo před šedesáti lety, se snažil vypátrat Ladislav Brejcha.

Na trať z Liberce do Lovosic vyjel motorový osobní vlak. Shodou nešťastných náhod a chyb se na stejné cestě v protisměru řítila také spěchající lokomotiva.

„Pamětníci mi vyprávěli, že lokomotiva, která se ocitla ve špatnou chvíli na špatném místě, jela do českolipského depa na pravidelnou údržbu. U tohoto stroje bylo například nutností pravidelné vymývání kotle,“ prozradil Marian Polakovič, jeden z pozdějších pracovníků v depu.

Na železničních zastávkách byla údajně již zhruba dva roky před nehodou zrušena všechna pracovní místa výpravčích a vše záleželo jen na jednom z nich, kterému se říkalo dirigent.

„Nemám to stoprocentně ověřené, ale tato událost byla natolik vážná, že se asi kvůli ní stala základní změna v předpisech. Na trati pak přibyla, zhruba na tři následující roky, návěstidla i výpravčí,“ domnívá se Martin Navrátil, redaktor Železničních novin.

Za celou tragickou událost mohli podle soudu hned čtyři lidé. Rozsudek odnětí svobody si vyslechl strojvedoucí lokomotivy, staniční pomocník ze Stvolínek, který údajně mohl lokomotivu zastavit.

Dalšími odsouzenými byli výpravčí-dirigent a ještě jeden pomocník, tentokrát z Blíževedel. Jeho soud obvinil, že neinformoval výpravčího, když parní lokomotiva jeho stanicí jen projela a nezastavila.

„Na dnešní dobu soud proběhl velmi rychle. Hned v květnu dvacátého a dvacátého prvního v Kulturním domě dílen drah v České Lípě. Kromě trestů pro hlavní viníky padly i peněžité tresty pro vedoucí pracovníky místního depa, tenkrát výtopny, i provozního oddílu z Teplic,“ uzavřel Brejcha.

Řidiči podceňují přejezdy

Ty jsou místní specialitou. Prvním ze série je železniční přejezd v Liberci, který je zabezpečen výstražnými kříži.

Za poslední čtyři roky tady došlo ke dvěma nehodám. První byla srážka vlaku s nákladním autem. Nehoda se obešla bez zranění.

Druhá nehoda už byla horší. Při střetu vlaku s osobním autem na konci roku 2009 bylo zraněno pět lidí.

„Příčinou obou nehod bylo porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích a vjetí na přejezd v době, kdy se k němu blížil vlak,“ uvedl závěr vyšetřování Martin Drápal, mluvčí Drážní inspekce.

Dvě nehody má na svém kontě také přejezd mezi Minkovicemi a Višňovou. I tady šlo o nepozornost řidičů, která se ale obešla bez zranění. Smutnější bilanci má světelný přejezd mezi Jeřmanicemi a Rádlem. Na něm došlo ke dvěma nehodám v letech 2009 a 2010. Při té pozdější již přišli o život dva lidé z auta.

Co do častosti nehod má jeden přejezd smutné prvenství. Řidiči ho mohou potkat mezi Ostašovem a Horním Růžodolem. Od roku 2008 do loňska se tady stalo celkem sedm nehod. Jeden člověk se při nich zranil těžce, tři vyvázli s lehčími poraněními.

„Ve všech případech bylo zabezpečovací zařízení v činnosti a pochybili sami řidiči,“ objasnil mluvčí inspekce.

Kuriózní krádež

Na podzim minulého roku vzbudila velkou pozornost lidí neobvyklá zlodějna. V Bohaticích na Českolipsku někdo ukradl přes víkend železniční násep.

Pachatelů muselo být více. Na dvě stě padesát pět tun štěrkové drti s příměsí kamenů a zeminy museli mít zloději podle vyšetřovatelů nejméně dva traktory a nakladač s radlicí. Pokud by si odkrojení z náspu nikdo nevšiml, mohlo to mít fatální následky. V současnosti vyšetřování uvízlo na nedostatku svědků a případ je odložen. „Pokud se objeví nějaké další skutečnosti, v dalším pátrání budeme pokračovat,“ řekla Ivana Baláková, mluvčí českolipské policie.

K neštěstí jen krůček

Asi všichni mají v paměti nedávné vlaky k neubrzdění na Tanvaldsku. Hned dvakrát od začátku roku v třeskutých mrazech neměli cestující jistotu, že vystoupí z lokálky živí a zdraví.

Naposledy šestnáctého února, kdy se vlak nekontrolovatelně řítil na trati mezi Kořenovem a Desnou. Chvílemi nabíral rychlost až sedmdesát pět kilometrů v hodině, a to i na místech, kde je povolená jen čtyřicítka.

Naštěstí se nikomu nic nestalo, snad jen, že někteří se museli dopravit zpátky na místa, kde chtěli původně vystoupit.