#####Obnova pod dohledem
Na obnovu vily dohlížel mezinárodní poradní sbor expertů THICOM (Tugendhat House International Committee), jehož předsedou se stal historik umění a restaurátor Ivo Hammer, manžel nejmladší dcery původních majitelů, Daniely Hammer-Tugendhat. Tento mezinárodní sbor pozitivně ovlivňoval průběh obnovy objektu a svými připomínkami byl významným partnerem při rekonstrukci této památky. Ivo Hammer při otevření vily konstatoval že THICOM předložil během rekonstrukce přes třicet doporučení a město Brno bralo tuto skutečnost velmi vážně a většinu z připomínek realizovalo.
Komunikace o konkrétních problémech přitom probíhala hlavně mezi hlavním dodavatelem - firmou Unistav a zástupci THICOM. „Se zástupci expertního sboru jsme se scházeli jednou za tři měsíce a konzultovali přístup k technologiím. Měli jsme pak prostor připravit technologické postupy, nebylo to sice mnohdy jednoduché, ale vždy se našla cesta,“ řekl ke spolupráci se sborem expertů generální ředitel Unistavu Miroslav Friš.
#####Nejtěžší úkol - sanace havárií
Obnova funkcionalistické vily začala v lednu 2010 a během ní Unistav provedl faktickou rekonstrukci stavby. V prvním podlaží šlo o suterén s technickým zázemím, ve druhém podlaží to byla hlavní obytná a společenská zóna domu a zimní zahrada a ve třetím podlaží se práce týkaly hlavního vstupu z ulice a obytných pokojů. Revitalizací prošla rovněž zahrada a zimní zahrada včetně jezírka s vodními rostlinami. „Z pohledu stavební firmy šlo při rekonstrukci vily Tugendhat o dva hlavní úkoly. Prvním z nich byl návrat původního lesku a obnova původních dispozic tak, aby byla stavba opět funkční. Druhým cílem bylo zásadním způsobem prodloužit životnost stavby. To se během dvou let intenzivní stavební činnosti podařilo,“ uvedl k cílům rekonstrukčních prací Miroslav Friš.
K nejnáročnějším úkolům ze stavebního hlediska patřilo statické zajištění terasy. Zjistilo se totiž, že dešťová a splašková voda unikající z kanalizace během let způsobila její havarijní stav - narušení statiky. Řešení problému si za velice složitých podmínek vyžádalo zřízení šest metrů hlubokých studní. Sanací prošly také další konstrukce, které byly příčinou opakovaných havarijních situací - izolace, vnitřní a vnější kanalizace, elektroinstalace, výměníková stanice. Obnoveno bylo také dožilé souvrství střešního pláště, provedena pojistná hydroizolace v celé ploše střechy a v interiérech byly odstraněny dodatečně vestavěné příčky a zazdívky.
#####Autentická fasáda obnovené vily
Za typickou ukázku přístupu k rekonstrukci s ohledem na historickou věrnost lze považovat komplet vnějších omítek stěn a stropů. „Jde o restaurovaný originál - asi z osmdesáti procent dochovanou omítku z roku 1930 i s jejími vadami a stopami po utrpěných šrámech. Že nevypadá jako nová, neunikne při detailním ohledání nikomu. Návštěvník si tedy může rukou „pohladit“ stejný líc omítky, které se dotýkal Fritz Tugendhat a jeho rodina. Pozorným okem lze vyčíst i stopy dalších desetiletí života domu, všechny zásahy - ať již prováděné bez respektu, nebo ty, které se snažily domu pomoci,“ říká odborný garant projektu a spoluautor obnovy vily architekt Marek Tichý.
Takové stopy v podobě tušených instalačních drážek, prasklin, švů po přestavbách jsou na domě všude tam, kde stav dovolil restaurovat a prezentovat původní líc omítky jen s lehkým sjednocujícím zátěrem. Na zbylé přibližně třetině ploch byl stav originálu příliš útržkovitý, proto byl restaurován a pietně překryt tenkou vrstvou nové omítky. „Jde o výsledek práce projektanta, restaurátora dodavatele, restaurátora poradce, památkářů a dalších odborníků včetně těch zahraničních. Společným základem se stalo vědomí, že se pracuje s původním hmatatelným originálem i s jeho pozdějším vývojem,“ doplňuje Marek Tichý, podle kterého přitom nebyla také pominuta ochranná funkce omítek a její udržitelnost do budoucna.
Vila Tugendhat byla vůbec první významnou památkou vilového typu v České republice, která byla zpřístupněna veřejnosti. V posledních letech před její památkovou obnovou jí prošlo přibližně dvacet tisíc návštěvníků ročně, z toho téměř polovina ze zahraničí. Později byly v České republice veřejnosti otevřeny také další architektonické objekty, z nichž nejznámější je pražská Müllerova vila od architekta Adolfa Loose nebo nedávno zpřístupněná vlastní vila architekta Dušana Jurkoviče v Brně.
*
ZAJÍMAVOST: Příběh makasarové stěny
Původní polokruhová stěna, která tvoří dominantu jídelny ve vile Tugendhat, z domu zmizela po německé okupaci v roce 1940. V roce 1984 byla na její místo instalována replika: panovalo totiž přesvědčení, že původní stěna je definitivně ztracena.
Brněnský historik umění Miroslav Ambroz ale z poznámek jednoho z německých vojáků, kteří byli za okupace v Brně, zjistil místo, kam byla původní dřevěná makasarová stěna odvezena. Našel ji pak na zjištěném místě - v bývalém sídle brněnského gestapa (nyní právnická fakulta), kde části původní stěny sloužily jako obklad v prostoru gestapáckého baru (nynější menzy). Původní obklad byl ze stěny v právnické fakultě sejmut a po náročném restaurování je dnes opět umístěn na svém původním místě ve vile.
Z historie vily Tugendhat
1930-1938 funkcionalistická vila je v majetku manželů Tugendhatových
1939 obsazuje ji gestapo, část vybavení (např. stěna z makasaru) je odvezena, později se stává majetkem Německé říše
1945 po gestapu ji obsazuje Rudá armáda, konkrétně jezdecký oddíl maršála Malinovského, který si v domě zřídil konírnu, první masivní devastace vily
1945-1950 v objektu sídlí taneční škola, následně je zestátněn a přechází pod Státní ústav léčebného tělocviku, do začátku 60. let slouží jako rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře
1981-1985 probíhá částečná rekonstrukce, při níž je však zničena jediná zachovaná velká okenní tabule
1985-1993 celý objekt po rekonstrukci slouží jako reprezentativní a ubytovací zařízení města Brna; v roce 1992 zde o rozdělení Československa jednají Václav Klaus a Vladimír Mečiar
1994 vila v majetku města je zpřístupněna veřejnosti
2001 je zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO
*Foto: David Židlický*
